Č. 12751.
Pojišťovací právo: Činnost dopravního strážníka není prací převážně duševní ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 26/1929 Sb.
(Nález z 29. ledna 1937 č. 17543/36.)
Věc: Emil Sch. v Trutnově (adv. Dr. Artur Bloch z Prahy) proti rozh. min. soc. péče v Praze ze 7. března 1934 o pensijním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovilo min. soc. péče k odvoláni úřadovny B Všeobecného pensijního ústavu v Praze proti rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 25. září 1930, že Emil Sch. v zaměstnání svém u městského úřadu v Trutnově v době od 6. března 1930 pensijnímu pojištění podle zákona č. 26/1929 Sb. nepodléhá. V důvodech uvedeno: Emil Sch. v časovém období 12ti hodin vykonává po dobu 6ti hodin službu dopravní, 3 hodiny policejní službu v ulicích a 3 hodiny t. zv. službu vnitřní. Tato služba, která záleží zejména v pracích kancelářských a jiných pracích písemných, zabírá mu pouze jednu čtvrtinu celé služební doby. Službu dopravní a službu bezpečnostní nelze však pokládati za práce převážně duševní, jež podle ustanovení § 1 odst. 2 pens. zákona č. 26/1929 Sb. zakládají pojistnou povinnost pensijní. Pod pojem prací převážně duševních dlužno zahrnouti pouze takové práce, při kterých podstatná část činnosti záleží v práci ducha, tedy v pochodech myšlenkových, které potřebují vnějšího písemného nebo ústního výrazu (příkazu, disposice, prohlášení atd.). Pracemi převážně duševními nejsou však práce, při nichž zaměstnanec pouze prostými smysly získává skutkové poznatky, tyto zpracovává a uspořádává myšlenkovými pochody v určité závěry, jimiž fysický pracovní výkon je řízen. Ani okolnost, že práce vyžaduje určité zodpovědnosti, mimořádné pozornosti, opatrnosti a rozvahy a z toho vyplývajícího nepřetržitého napětí nebo určité odborné znalosti a zkušenosti, nestačí k tomu, aby bylo možno tuto práci kvalifikovati jakožto práci převážně duševní. Činnost uvedeného zaměstnance není možno zahrnouti ani pod ustanovení § 1 odst. 1 bodu 1 č. 2 zákona č. 26/1929 Sb. (práce kancelářské), poněvadž, jak z prohlášení sarného zaměstnance jde najevo, zabírala mu tato jeho činnost pouze malou část (1/4) jeho celkové pracovní doby.
O stížnosti uvážil nss toto:
Spor jde jedině o to, vztahuje-li se na st-le supletorní ustanovení odst. 2 § 1 zákona č. 26/1929 Sb., stanovící pensijni pojistnou povinnost osob zaměstnaných na základě smluvního poměru služebního pracemi převážně duševními. Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že službu dopravní a bezpečnostní, tvořící podstatnou část činnosti st-lovy, nelze pokládati za práci převážně duševní, vyloživ, co je takovou prací rozuměti. Stížnost nepopírá správnost definice žal. úřadem podané, která ostatně je ve shodě s konstantní judikaturou nss, má však za to, že právě znaky v oné definici vytýčené dopadají na činnost st-lovu. Stížnosti nebylo však lze přisvědčiti. Poukazuje-li stížnost stran služby dopravní k tomu, že st-l musí znáti předpisy upravující dopravu, které pak u výkonu služby uplatňuje, dávaje obecenstvu pokyny, nemohl soud shledati, že by již proto šlo o práci převážně duševní, neboť při každé práci musí zaměstnanec znáti směrnice, podle nichž ji má konati a vykazovati určité odborné znalosti. Při usměrňování dopravy jde o pouhé získávání skutkových poznatků prostými smysly na základě nichž jednoduchým myšlenkovým pochodem si dopravní strážník utvoří závěr, podle něhož pak udává vozidlům nebo chodcům směr nebo je přiměje k zastavení. Takovéto myšlenkové činnosti nemohou vtisknouti pracovním výkonům povahu práce duševní, neboť i dělník, jenž koná práci povahy naprosto fysické, má-li ji konati rozumně, neobejde se bez určitých činností myšlenkových, které řídí jeho fysickou práci (srov. nálezy Boh. A 2771/23, 2934/23 a 3447/ 24). I okolnost, že st-l u výkonu dopravní služby si koná záznamy a činí hlášení o porušení zákona, není znakem činnosti převážně duševní, neboť i zde jde o pouhé fixování poznatků získaných prostými smysly. Podávání, resp. sepisování eventuálních trestních oznámení nespadá však již do činnosti konané přímo při službě dopravní, nýbrž je teprve výslednici její a spadá pod t. zv. službu vnitřní a práci kancelářskou, o které nař. rozhodnutí pojednává na jiném místě.
Pokud jde o ostatní službu, zabírající 3 hodiny denně mimo službu dopravní a vnitřní, kterou žal. úřad označuje jako bezpečnostní, tvrdí stížnost, že se při ní jednalo o pochůzky za účelem zjištění trestných činů, vyšetřování okolností soudy nebo jinými úřady žádaného, výslechy, zapisování výslechů tohoto šetření na místě samém a referování příslušnému úřadu, kteréžto práce nutno kvalifikovati jako převážně duševní. Kdyby konání těchto prací skutečně vyplňovalo aspoň podstatnou část doby tří hodin, vyměřených pro tuto službu, bylo by ovšem stížnosti přisvědčiti, avšak st-l v řízení správním sám udal, že služba ona pozůstává v patrolování na ulicích (Gassenpatrolle), a netvrdil nikterak, že by ona doba tří hodin byla zcela nebo aspoň v podstatné části vyplněna pracemi ve stížnosti uvedenými. Ježto pak výraz »Gassenpatrolle« podle svého pojmu nezahrnuje v sobě tyto práce a st-l netvrdil, že by ona šetření byla podstatnou částí jeho služby, jde o skutečnosti v řízení správním neuplatněné a proto v řízení před nss nepřípustné.