Č. 12928.

Pojišťovací právo: * Článek 68 léčebného řádu, vydaného ústředním sborem Léčebného fondu veřejných zaměstnanců na základě § 10 zákona č. 221/1925 Sb., pokud je v něm ustanoveno, že Léčebný fond platí za ošetřování svého člena v nemocnici jen částku podle nejnižší třídy nejbližší veřejné nemocnice, je kryt zmocněním obsaženým v tomto zákonném ustanovení.
(Nález z 8. června 1937 č. 12157/37.)
Věc: Městská obec Kroměříž proti rozh. okr. úřadu v Kroměříži z 28. července 1934 o náhradě ošetřovacích výloh.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Platebním rozkazem zem. úřadu v Brně z 8. listopadu 1933 byl stěžujícímu si městu na základě § 21 zákona č. 77/1927 Sb. ve znění zákona č. 169/1930 Sb. a vlád. nař. č. 157/1927 Sb. předepsán 20% příspěvek k ošetřovacím útratám za Annu R. z nedobytné zbývající částky 48 Kč. Odporu stěžujícího si města nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím, vysloviv, že nelze ve smyslu ustanovení čl. 68 léčeb. řádu uznati za správnou námitku, že Anna R. není povinna nésti částku 48 Kč vzniklou rozdílnými sazbami veřejné nemocnice v Kroměříži a v Olomouci. Stížnost podaná na toto rozhodnutí u nss dovozuje proti nař. rozhodnutí, pokud se opřelo o ustanovení čl. 68 léčebného řádu, že ustanovení toto, určující, že léčebný fond platí za ošetřování svého člena v nemocnici jen částku podle nejnižší třídy nejbližší veřejné nemocnice, není obsaženo v zákoně z 15. října 1925 č. 221 Sb., upravujícím nem. pojištění veřejných zaměstnanců, a nemůže proto býti z něho nic proti stěžující si obci vytěženo. O této námitce uvážil nss toto:
V § 8 právě uvedeného zákona je stanoveno, že místo dávek uvedených v § 6 může býti (členu Léčebného fondu) poskytnuto bezplatné léčení a ošetřování v nemocnici nebo v jiném léčebném ústavě podle poslední třídy. K tomu je dodáno v § 10, že podrobnější ustanovení o tom, v jakém rozsahu a za jakých podmínek bude poskytována pomoc lékařů odborných . . . . ., jakož i ustanovení o ošetřování v nemocnicích a jiných léčebných ústavech a o dopravě do nich (§§ 8 a 9) budou uvedena v léčebném řádě, jejž vydá ústřední sbor Léčebného fondu. Tímto předpisem zmocnil zákon č. 221/1925 Sb. ústřední sbor Léčebného fondu, aby léčebným řádem upravil blíže rozsah a ošetřování členů Léčebného fondu v nemocnicích, a mohl proto ústřední sbor Léčebného fondu pojmouti do léčebného řádu ustanovení, jímž se nároku pojištěnců na léčení vyhovuje poskytnutím nemocničního ošetřování podle poslední třídy nejbližší veřejné nemocnice, když toto ustanovení žádnému předpisu zákona č. 221/1925 Sb. o pojistných dávkách neodporuje. Po této stránce mohl se proto žal. opírati o ustanovení čl. 68 léčebného řádu jako o platnou normu.
Učinil-li tak právem v meritu věci, jest ovšem otázka jiná, které se stížnost dotýká dalším svým obsahem, uplatňujíc mimo jiné, že Anna R. se léčila ve veřejné nemocnici v Olomouci, jež nebyla její nejbližší veřejnou nemocnicí a měla vyšší sazby, než nejbližší nemocnice v Kroměříži, na poukaz Léčebného fondu a proto nebyla povinna hraditi sama rozdíl mezi uvedenými sazbami nejnižších tříd, nýbrž povinnost ta stihala sám Léčebný fond. Poukazem na tento stav se bránilo stěžující si město již v řízení správním, leč žal. úřad nezaujal k němu stanoviska ani po stránce právní ani po stránce skutkové. Je proto nař. rozhodnutí stiženo podstatnou vadou řízení.

Citace:

Č. 12928.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 674-675.