Č. 12968.

Pojišťovací právo: * Skladník, jehož hlavní činnost spočívá v přijímání a vydávání zboží, vedení záznamů o tom a v řízení prací v továrním skladišti, vykonává převážně duševní práce ve smyslu § 1, odst. 2 lit. a) pensijního zákona č. 89/1920 Sb., resp. § 1 odst. 2 pens. zákona č. 26/1929 Sb.
(Nález ze 4. září 1937 č. 5392/35-5.)
Prejudikatura: Boh. A 7127/28.
Věc: Fa Emanuel F. v Hořicích (adv. Dr. Karel Müller z Prahy) proti rozh. min. soc. péče v Praze z 18. června 1935 o pensijním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Úřadovna A Všeobecného pensijního ústavu v Praze prohlásila výměrem z 30. října 1931, že Josef H. v zaměstnání u stěžující si firmy podléhal v době od 1. října 1912 do 12. května 1915 a od 18. ledna 1918 do 31. května 1929 pensijní pojistné povinnosti. Odvolání firmy z tohoto výměru zem. úřad v Praze částečně vyhověl a vy- slovil, že jmenovaný podléhal pensijnímu pojištění jen v době od 1. října 1914 do 15. května 1915 a dále od 18. ledna 1918 do 31. května 1929. Dalšímu odvolání firmy z tohoto rozhodnutí min. soc. péče nař. rozhodnutím nevyhovělo v podstatě z těchto důvodů: Podle provedeného šetření byl Josef H. ve sporné době zaměstnán u odvolatelky jako skladník. Jeho činnost spočívala ve vedení skladu beden se surovinami. Přejímal suroviny do skladiště, převážil je, kontroloval jejich váhu na nákladních listech a zboží uskladňoval. Suroviny vydával podle daných mu pokynů do továrny k zpracování. O přijatém zboží a stavu skladiště vedl záznamy. Manuálních prací ve skladišti nekonal. Měl přiděleno 4—6 dělníků, jimž dával příslušné pokyny při jejich pracích, na něž dozíral. Dále obstarával vypravení hotových výrobků z továrny, převážil zboží, zapsal počet kusů a váhu do nákladních listů vyhotovených v kanceláři a podával zboží na dráze. Prováděl na dráze za firmu veškeré reklamace (výpověď železničního oficiála J. z 15. dubna 1930). Za firmu přijímal též různé dodané zboží nebo práce, kontroloval množství dodaného) zboží, resp. přehlédl dodanou práci a potvrdil na účtě řádné dodání (výpovědi pokryvačského mistra K. a provazníka M. z 15. dubna 1930). Práce Josefa H., jak zevrubně jsou uvedeny ve výpovědích jeho syna Josefa H. z 5. září 1931 a svědků ..., zakládaly jako práce převážně duševní podle § 1 bodu 3 lit. d), resp. lit. f), cís. nař. č. 138/1914 ř. z. pensijní pojistnou povinnost. Co se týče doby od 1. července 1920 do 31. prosince 1928, t. j. za platnosti zákona č. 89/1920 Sb., zakládala se jeho pojistná povinnost na ustanovení § 1 odst. 2 lit. a), resp. § 1 odst. 2 lit. b) (práce kupecké). Konečně od 1. ledna 1929, t. j. za platnosti zákona č. 26/1929 Sb., podléhal Josef H. pensijní pojistné povinnosti podle § 1 odst. 2 cit. zákona, resp. § 1 odst. 1 bodu 4, věty první. In eventum zakládá se jeho pojistná povinnost v době od 1. ledna 1929 také na ustanovení § 1 odst. 1 bodu 6 lit. b) (samostatné skladování a vydávání zboží). —
Stížnost neshledal nss důvodnou z těchto úvah:
In merito je na sporu otázka pensijní pojistné povinnosti Josefa H. v zaměstnání u stěžující si firmy v obdobích od 1. října 1914 do 15. května 1915 a od 18. ledna 1918 do 31. května 1929. Období tato spadají do platnosti tří zákonů o pojištění soukromých zaměstnanců, a to období první do platnosti cís. nař. č. 138/1914 ř. z., období druhé v první své části — od 18. ledna 1918 do 30. června 1920 — do platnosti téhož cís. nař., v druhé pak části — od 1. července 1920 do 31. prosince 1928 do platnosti zákona č. 89/1920 Sb., konečně v poslední části — od 1. ledna do 31. května 1929 — do platnosti zákona č. 26/1929 Sb. Podle těchto časových úseků a v nich platných zákonů posuzoval spornou otázku také žal. úřad, uznav činnost Josefa H. ve všech těchto časových úsecích za práci povahy převážně duševní (§ 1 cís. nař. č. 138/1914 ř. z., § 1 odst. 2, lit. a) zákona č. 89/1920 Sb. a § 1 odst. 2 zákona č. 26/1929 Sb.).
Kladný výrok o pensijní pojistné povinnosti Josefa H. opřel žal. úřad po skutkové stránce o výsledky šetření, v nař. rozhodnutí uvedené, na základě kterých dospěl k závěru, že práce, jež Josef H. ve svém zamést- nání u st-lky vykonával, měly povahu prací převážně duševních. Stížnost naproti tomu popírá pensijní pojistnou povinnost Josefa H., snažíc se z výpovědí slyšených svědků, jež podrobně rozbírá, dovoditi, že jeho činnost jako práce převážně duševní hodnotiti nelze. Jde tedy o to, zda žal. úřad měl pro řečený svůj hodnotný úsudek ve výsledcích konaného šetření, jichž se dovolává, postačitelný skutkový podklad.
Žal. úřad zjišťuje především, že Josef H. byl u st-lky zaměstnán jako skladník. V příčině pojistné povinnosti skladištních zaměstnanců ustálila se judikatura býv. vídeňského správního soudu (srov. Budw. 8016, 8018 a 8418 A/1911), s níž souhlasí také nss (srov. Boh. A 7127/1928) na tom, že u nich nutno rozeznávati mezi takovými zaměstnanci, jejichž činnost jest omezena na správu skladiště, t. j. na činnost spočívající v přijímání a vydávání zboží, vedení záznamů o tom, v řízení práci s tím spojených ve skladišti, na disposice v něm a případně i na dozor nad osobami tam pracujícími (správci skladišť, skladníci ve vlastním slova smyslu) a takovými osobami, které obstarávají jen manipulační (fysické, manuální) práce ve skladišti (skladištní dělníci). Výkony zaměstnanců první kategorie nelze označiti jako převážně fysické, neboť ony vyžadují hlavně činnosti myšlenkové, dispositivních úsudků a rozhodnutí. Tyto myšlenkové funkce vtiskují služebním výkonům jejich povahu práce duševní. Konečný tvořivý výsledek práce té jeví se pak jako produkt jejich převážné činnosti duševní.
Podle zjištění žal. úřadu zaměstnán byl Josef H. u st-lky vedením skladu beden se surovinami. Manuálních práci ve skladišti vůbec nekonal. Správnost tohoto zjištění vyplývá z obsahu výpovědí všech svědků protokolárně slyšených 7. května 1932, kterých se žal. úřad dovolává, zejména pak také i ze zevrubné výpovědi svědka Josefa H. ml., který — stejně jako ostatní svědci — výslovně potvrdil, že Josef H. ve skladišti fysické práce 4—6 dělníků tam zaměstnaných se nikdy nezúčastnil, nýbrž práci jim jen přiděloval a na ně dozíral, což stížnost sama připouští, stejně jako doznává, že vedl záznamy o vydávání beden. Pokud stížnost v této souvislosti tvrdí, že měl na starosti jen udržování dvora v pořádku, kde prý pracoval se 4—6 spoludělníky, a snaží se takto naznačiti, že s nimi společně fysicky pracoval, ocitá se tím v přímém rozporu s obsahem všech výpovědí svědků v nař. rozhodnutí jmenovaných. Tito v podstatě shodně a opětovně seznali, že Josef H. fysických prací nekonal, že přijímal suroviny do skladiště, převážil je, zkontroloval jejich váhu na nákladních listech, zboží uskladňoval a suroviny vydával do továrny ke zpracování, o čemž vedl záznamy u svého psacího stolu, který měl ve skladišti. Vedle této hlavní činnosti, kterou žal. úřad zjišťuje v plném souhlase s výpověďmi slyšených svědků, konstatuje dále souhlasně s výpovědi svědka J., že Josef H. prováděl na dráze za firmu také veškeré reklamace a mimo to přejímal a kontroloval také různé jiné pro firmu dodané zboží a vykonané práce.
Zhodnotil-li žal. úřad takto zjištěnou činnost Josefa H., jejíž jednotlivé složky v nař. rozhodnutí uvádí, ve svém souhrnu jako práce skladníka v tom smyslu, jak podle shora cit. nálezu sluší je kvalifikovati, a dospěl-li ve shodě s právním názorem tam vysloveným k úsudku, že práce Josefem H. vykonávané vzhledem k jejich povaze a rázu podle vytčených tam pojmových znaků nutno uznati za práce převážně duševní, jaké mají na mysli shora uvedené normy o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, je bezdůvodná také námitka jeho nezákonnosti, která omezuje se toliko na popření, že v zaměstnání Josefa H. nešlo o práce převážně duševní. Pak ovšem nař. rozhodnutí je bezvadným zjištěním povahy sporné činnosti jako převážně duševní dostatečně odůvodněno a nss není třeba zkoumati, zda pensijní povinnost Josefa H. bylo by lze odůvodniti také dalšími předpisy, v nař. rozhodnutí citovanými.

Citace:

Č. 12968. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 789-792.