Č. 12933.

Živnostenské právo. — Řízení správní: * Živnostenské úřady nejsou oprávněny judikátně rozhodovati o platnosti učební smlouvy.
(Nález z 9. června 1937 č. 11593/36.) Věc: Jan P. a Antonín P. v Domažlicích proti rozh. zem. úřadu v Praze — z 22. února 1935 o přestupku živn. řádu a platnosti učební smlouvy, resp. učebního vysvědčení.
Výrok: — V nař. rozhodnutí z 2 2. února 1935 obsažený výrok o neplatnosti učební smlouvy, resp. učebního vysvědčení, zrušuje se pro vadnost řízení, jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: — Nálezem okr. úřadu v Domažlicích z 8. května 1933 byli odsouzeni Antonín P. a Jan P. v Domažlicích pro přestupek § 22 živn. řádu k pokutám po 300 Kč, při nedobytnosti k trestům vězení po 30 dnech. Zároveň nebyla uznána po stránce živnostensko-právní platnost učební smlouvy, podle níž Antonín P. byl v živnosti výroby sodové vody k Janu P. v poměru učebním.
Odvolání, jež proti tomu oba odsouzení vznesli, zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl, zároveň však pozměnil výrok o vině a uznal právem takto: Antonín P. spoluprovozoval s Janem P. v době přibližně od měsíce září 1932 do března 1933 živnost výroby sodové vody bez potřebného k tomu oprávnění, čímž se dopustil přestupku § 22 živn. řádu; Jan P. kryl svým živnostenským oprávněním činnost Antonína P. a stal se tak vinným přestupku § 133 lit. c) živn. řádu. Pokud pak jde po stránce živnostensko-právní o otázku platnosti t. zv. vysvědčení učebního, nedává se ani v tomto směru odvolání místa.
Nss uvažoval takto: — —
Stížnost směřuje svými námitkami jednak proti trestnímu nálezu vydanému proti oběma st-lům pro přestoupení živn. řádu, jednak proti výroku v nař. rozhodnutí obsaženému, jímž se neuznává po stránce živnostensko-právní platnost učební smlouvy uzavřené mezi Antonínem P. jako učněm a Janem P. jako učebním pánem, resp. platnost t. zv. vysvědčení učebního.
Nss shledal tento druhý výrok, pokud jim nebyla uznána platnost t. zv. učebního vysvědčení, vadným již z toho důvodu, že výrok tento není do té míry jasným, aby soudem mohl býti přezkoumáván. Podle správních spisů nebylo totiž Antonínu P. od Jana P. v době vydání nař. rozhodnutí ještě žádné učební vysvědčení vydáno, aby za neplatné mohlo býti prohlášeno; prohlašovati pak předem za neplatné nějaké dosud neexistující učební vysvědčení, o kterém ani není známo, bude-li vůbec a za jakých okolností vydáno, nemůže živnostenský úřad rozhodovati. Podle § 14 f) živn. řádu nemají sice falšované, nepravé nebo jinak za neplatné uznané průkazní doklady, podané při živnostenské opovědí býti straně vráceny, avšak o to v daném případě nejde. Již pro tuto nejasnost musilo nař. rozhodnutí v tomto bodě býti zrušeno pro vadnost řízení.
Pokud uvedeným výrokem nebyla uznána po stránce živnostensko-právní platnost učební smlouvy, nebyl vůbec žal. úřad povolán, aby judiciálně rozhodoval o platnosti učební smlouvy, která — třeba jest upravena předpisy živn. řádu, je přece jen smlouvou soukromoprávní, o jejíž platnosti jsou povolány rozhodovati jedině řádné soudy, resp. soudy pracovní a nikoli živnostenské úřady. Na tom nic nemůže zrně- niti ani okolnost, že žal. úřad neuznal platnost smlouvy pouze po stránce živnostensko-právní. Živnostenský úřad může sice za okolností řešiti si i otázku platnosti učební smlouvy, ale vždy jen prejudiciálně pro vlastní svou potřebu za účelem vyřešení nějaké otázky, k jejímuž rozhodnutí autoritativnímu je podle živn. řádu povolán. Poněvadž nař. rozhodnutí zřejmě v tomto bodě má ráz výroku judikátního, k němuž živnostenský úřad kompetentní nebyl, bylo je i v tomto bodě zrušiti podle § 6 zákona o ss. — — — —

Citace:

Č. 12933.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 689-691.