Č. 12763.
Zaměstnanci veřejní: Započitatelnou dobou služební ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zákona není beze všeho dalšího služební doba četnická ztrávená před dřívějším propuštěním z četnictva.
(Nález z 6. února 1937 č. 10454/37.) Věc: Bedřich S. ve Vojkovicích nad Ohří proti rozh. min. vnitra z 12. dubna 1934 o započítání služební doby.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad odvolání st-lovu z výměru zem. čet. velitelství v Praze, kterým st-li nebylo povoleno započítání služební doby ztrávené v četnické službě před jeho propuštěním z tohoto služebního poměru, t. j. od 21. června 1918 do 31. března 1921 včetně válečných pololetí 1918/19, do započitatelné doby služební pro stanovení výše služného při povýšení na vrchního strážmistra — velitele stanice podle § 137 odst. 5 plat. zákona, poněvadž propuštěním z četnické služby podle ustanovení § 22 č. 7 zákona o četnictvu z 14. dubna 1920 č. 299 Sb. pozbyl st-l všech oprávnění, práv a nároků z tohoto služebního poměru vyplývajících.
O stížnosti uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zda st-l má právní nárok, aby do doby rozhodné pro stanovení stupně služného ve smyslu § 137 (5) zákona č. 103/1926 Sb. byla započtena služební doba, kterou ztrávil ve službě četnické před svým propuštěním z četnictva. Žal. úřad nepovažuje zmíněnou dobu za započitatelnou proto, že st-l propuštěním ze služby četnické podle ustanovení § 22 č. 7 zákona č. 299/1920 Sb. pozbyl všech oprávnění, práv a nároků z tohoto služebního poměru vyplývajících. Stížnost proti tomu namítá především, že ani předpis § 22 č. 7 zákona č. 299/1920 Sb. ani jiný zákon nestanoví, že by propuštění z četnictva mělo za následek ztrátu všech práv, oprávnění a nároků i v tom případě, když později došlo k obnovení služebního poměru. Nss neshledal námitku tuto důvodnou. Podle § 137 odst. 5 plat. zákona přísluší při propůjčování systemisovaného služebního místa četnického vrchního strážmistra — velitele stanice stupeň služného odpovídající započitatelné služební době. Co je rozuměti započitatelnou služební dobou, zákon na tomto místě nestanoví. Je proto zkoumati, zda otázku tu nelze zodpověděti z jiných ustanovení plat. zákona.
Podle § 135 plat. zákona obdrží četničtí gážisté mimo služební třídy, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává, při prvém nebo opětném ustanovení počáteční služné. Zvýšení služného nastává podle § 136 plat. zákona u četnických vrchních strážmistrů — velitelů stanic, jakmile dosáhli započitatelné služební doby předepsané pro ten který stupeň služného, u četnických vrchních strážmistrů a četnických strážmistrů, jakmile dovršili 3 roky započitatelné služební doby se služným bezprostředně předcházejícího stupně. Započitatelnou služební dobou rozumí se tu služební doba ztrávená s určitým služným, resp. předepsaná pro postup do vyššího stupně služného. Ježto pak předpis § 135 přiznává počáteční služné zásadně i při opětném ustanovení, plyne z toho, že plat. zákon na těchto místech nezapočítává službu četnickou ztrávenou před opětným ustanovením.
Tomu nasvědčuje i předpis § 142 plat. zákona obsažený ve »Společných ustanoveních«, jenž v odst. 1 ruší předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby do vyšších požitků — s výjimkou předpisů o započtení služby legionářské — a jenž v odst. 3 stanoví, že za zvláštních okolností může ústřední úřad při prvém nebo opětném ustanovení povoliti započtení určité doby pro zvýšení služného. Z toho je vidno, že plat. zákon služební dobu ztrávenou v dřívější službě četnické před opětovným ustanovením beze všeho dalšího nezapočítává a ponechává toliko úvaze úřadu ústředního, chce-li tuto dobu pro zvýšení služného za zvláštních okolností započítati. Opal: nelze dovoditi ani z přechodných ustanovení plat. zákona (§ 191 v souvislosti s § 197 plat. zákona), ježto i tyto předpisy mají na zřeteli služební dobu ve služebním poměru, ve kterém se četnický gážista mimo služební třídy předvádí, skutečně ztrávenou a podle příslušných předpisů pro postup v tomto služebním poměru započitatelnou. (Srovnej § 10 odst. 3, § 11 odst. 1 a § 15 č. 1 zákona č. 186/1920 Sb.) I když § 22 zákona č. 299/ 1920 Sb. stanoví v bodě 7 jen tolik, že příslušníci četnictva se propouštějí ze sboru, když o to požádají z rodinných důvodů a min. vnitra k tomu přivolí, neplyne z toho ještě, že by četnická služba až do propuštění ze sboru v četnictvu ztrávená byla při pozdějším ustanovení započitatelná v tom smyslu, že by na její zápočet byl dán nárok. Z úvah těch plyne, že započitatelnou služební dobou ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zákona není beze všeho dalšího služební doba četnická ztrávená před dřívějším propuštěním z četnictva.
Stížnost dále však namítá, že žal. úřad přehlédl, že doba ztrávená v četnické službě od 21. června 1918 do 31. března 1921 byla st-li až do konce roku 1933 přiznávána do doby započitatelné pro ustanovení výše služného, a dovozuje, že doba ta mu byla započtena do služební doby a že k ní mělo býti přihlédnuto při jmenování st-le vrchním strážmistrem — velitelem stanice. Námitku tuto vznesl st-l i ve svém odvolání, žal. úřad se však námitkou tou nezabýval, nýbrž vyslovil pouze, že st-l, propuštěný z četnické služby .podle ustanovení § 22 č. 7 zákona č. 299/1920 Sb., pozbyl všech oprávnění, práv a nároků z tohoto služebního poměru vyplývajících. Z této argumentace však není patrno, zda žal. úřad tvrzení st-lovo, že sporná služební doba mu po celých 11 roků byla do postupu započítávána, nepokládá za správné, či přesto, že doba ta byla st-li v dosavadním služebním poměru započtena, nepovažuje ji za dobu započitatelnou ve smyslu § 137 odst. 5 plat. zákona a ze kterých důvodů. V nedostatku tomto spočívá podstatná vada řízení, pro kterou byla st-li znemožněna účinná obrana a nss přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.