Č. 13040.
Pojišťovací právo. — Policejní věci: Přestupek § 260 lit. h) zákona č. 221/1924 Sb. ve znění vlád. nař. č. 112/1934 Sb. nemohl býti dokonán před uplynutím šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto ustanovení.
(Nález z 3. listopadu 1937 č. 178/36-2.)
Věc: KareI Š. v Bělé pod Bezdězem proti rozh. zem. úřadu v Praze z 18. listopadu 1935 o přestupku § 260 lit. h) zákona č. 221/1924 sb.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: St-l byl trestním nálezem okr. úřadu v Mnichově Hradišti z 18. prosince 1934 uznán vinným přestupkem § 260 lit. h) zákona č. 221/1924 Sb. ve znění vlád. nař. č. 112/1934 Sb., jehož se dopustil tím, že — ač dluží okr. nem. pojišťovně v Mnichově Hradišti na pojistném podle zákona č. 221/1924 Sb. částku 65599 Kč 30 h S příslušnými úroky z prodlení podle měsíčních předpisů za dobu od r. 1928 do 30. září 1934, tedy více než 6 měsíců ode dne splatnosti, — nezaplatil dosud, ač vyzván, ani část pojistného připadající na zaměstnance (§ 164 cit. zákona), ani mu nebyl pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného, ani nebyl potrestán pro čin uvedený v § 165 cit. zákona. Za to byla mu podle § 262 cit. zákona uložena pokuta 300 Kč, v případě nedobytnosti vězení na 10 dnů.
Odvolání st-lovu nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím v podstatě z těchto důvodů: Odvolatel tvrdí, že část pojistného připadající na zaměstnance a předepsaná mu za dobu od roku 1928 do 30. září 1934 je zaplacena tím, že okr. nem. pojišťovna vymohla si od stavebníků, jimž odvolatel prováděl stavby, záruky podle § 168 poj. zákona. Okolnost tato je bez jakéhokoli právního významu s hlediska § 260 h) poj. zákona, ježto podle tohoto paragrafu náleží ke skutkové podstatě skutečnost, že zaměstnavatel nezaplatil část pojistného; složení záruky stavebníkem podle § 168 poj. zákona nelze klásti na roven zaplacení pojistného zaměstnavatelem. S hlediska ustanovení cit. paragrafu, který vstoupil v platnost 1. července 1934, je jediné rozhodující okolnost, zda odvolatel nezaplatil do 6 měsíců, uplynuvších ode dne účinnosti cit. ustanovení, ani část pojistného připadající na zaměstnance, při čemž nerozhoduje, zda pojistné to se stalo splatným před dnem účinnosti novely č. 112/1934 Sb., či až po něm. Z přípisu okr. nem. pojišťovny v Mn. Hradišti z 5. června 1935 je patrno, že odvolatel nezaplatil dosud ha dluhované pojistné okr. nem. pojišťovně nic, ačkoliv od splatnosti tohoto pojistného uplynulo již více než 6 měsíců. V tom případě je s ohledem na okolnosti výše uvedené skutková podstata přestupku § 260 lit. h) zákona o pojištění zaměstnanců ve znění vyhlášky č. 189/ 1934 naplněna.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí bylo uváženo:
St-l byl odsouzen pro přestupek § 260 lit. h) zákona č. 221/1924 Sb. ve znění vlád. nař. č. 112/1934 Sb. Podle tohoto ustanovení, jež nabylo účinnosti dnem 1. července 1934, dopustí se přestupku ten, kdo do šesti měsíců ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 164), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nebyl-li potrestán pro čin uvedený v § 165 cit. zákona. Jde o delikt omissivní, který je dokonán teprve tehdy, když činnost záležející in omissione (opominutí) trvala po šest měsíců ode dne splatnosti pojistného. Ježto však se jedná zároveň o delikt dosavadnímu právnímu řádu neznámý, jehož skutková podstata byla prohlášena za trestnou teprve vlád. nař. č. 112/1934 Sb., které nabylo účinnosti dnem 1. července 1934 a má podle § 1 zákona č. 146/1934 Sb. platnost zákona, mohlo opominutí (omissio) vyžadované ke skutkové podstatě podle § 260 lit. h) cit. vlád. nař. započíti teprve dnem účinnosti tohoto ustanovení. Nemohl býti proto trestný čin dokonán před uplynutím 6 měsíců ode dne účinnosti nového ustanovení. Toho si byl žal. úřad také vědom a vyslovil v nař. rozhodnutí, že rozhodující jest okolnost, zda odvolatel nezaplatil do 6 měsíců uplynuvších ode dne účinnosti cit. ustanovení ani část pojistného připadající na zaměstnance. Jestliže tedy trestní nález okr. úřadu byl vydán 18. prosince 1934, je zřejmo, že skutková podstata přestupku st-li za vinu kladeného nebyla dána v den, kdy byl okr. úřadem odsouzen. Žal. úřad uvádí však v dalším odůvodnění, že st-l nezaplatil dosud na dluhované pojistné okr. nem. pojišťovně nic, ačkoli od splatnosti tohoto pojistného uplynulo již více než 6 měsíců. Vycházel tudíž z právního názoru, že k trestnosti určitého jednání nebo opominutí stačí, když skutková podstata činu trestem stíhaného je splněna v době, kdy odvolací stolice rozhoduje o odvolání, a že je lhostejno, byla-li dána již v době, kdy byl vydán nález stolice první.
Takovéto pojetí se však příčí zásadnímu účelu opravného řízení ve věcech trestních, jímž je přezkoumání zákonitosti trestního nálezu první stolice, v rámci vzneseného obvinění. Může proto stolice odvolací přezkoumati trestní nález 1. stolice jen na základě skutkové podstaty, kterou mohla zjistiti jako danou již stolice první, a nemůže odvolací stolice uznati obviněného vinným deliktem, jehož skutková podstata v době trestního nálezu prvé stolice dána nebyla.
Stížnost je v tomto směru důvodná a nař. rozhodnutí, které vychází, jak shora vyloženo, z mylného právního názoru, v rozporu se zákonem.