Č. 12927.

Pojišťovací právo: * Zařízením ve smyslu § 1 odst. 1 úraz. zákona, náležejícím k podnikům úrazovému pojištění podléhajícím, rozuměti je jen zařízení, které je s takovým podnikem v souvislosti technické, nikoli toliko hospodářské.
(Nález z 8. června 1937 č. 11200/37.)
Věc: Moravsko-ostravská elektrářská akciová společnost v Moravské Ostravě (adv. Dr. František Mruzek z Moravské Ostravy) proti rozh. zem. úřadu v Brně z 15. března 1930 o úrazovém pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická v Brně vyslovila výměrem ze 7. prosince 1927, že vyjmouč ty úředníky, kteří vykonávají službu výhradně v kancelářských místnostech, od podnikových místností prostorově oddělených, a kteří se zařízeními podniku včetně skladiště materiálií při vykonávání služby nepřicházejí do styku, všichni ostatní zaměstnanci st-lky, tudíž i úředníci správy materiálu, kteří také ve skladišti materiálií vykonávají svou činnost, mají býti považováni za závodové úředníky ve smyslu úrazového zákona a že proto podléhají úrazové pojistné povinnosti a následkem toho se svými příjmy až do nejvyšší přípustné hranice v příspěvkových výpočtech pro st-lčin závod musí býti započten). Současně byly předepsány st-lce příspěvky za tyto zaměstnance za dobu od 1. července 1917 do 30. června 1927 i s 4% úroky z prodlení.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad námitkám st-lčiným a potvrdil napadený výměr z těchto důvodů: Podle § 1 odst. 1 a 4 podléhají podniky tam Označené v celém rozsahu pojišťovací povinnosti. Podnik st-lčin, tvořící hospodářskou a výdělečnou jednotku, provádí kromě výroby, rozvádění a prodeje elektrické energie také různé instalace a prodává různé instalační elektrotechnické potřeby. Všechna tato činnost vzhledem ke své hospodářské souvislosti podléhá podle shora řečeného úrazové pojistné povinnosti ve všech svých jednotlivých částech a tudíž spadá zásadně pod úrazovou pojistnou povinnost i skladiště materiálií provozované ve sklepě administrační budovy, byť i tato budova stála úplně stranou od vlastního podniku. Námitka, že zaměstnanci činní v tomto skladišti materiálií nepodléhají úrazovému pojištění jako »závodoví úředníci« ve smyslu § 1 úraz. zákona, je bezpodstatná, poněvadž za úředníky od úrazové povinnosti podle tohoto výjimečného zákonného ustanovení osvobozené považovati je pouze úředníky, pověřené správními hospodářskými pracemi v místně oddělených kancelářích, kteří mimo to nepřicházejí do styku s technickým zařízením podniku. Podmínky tyto nejsou však splněny, ježto ve zmíněném skladišti materiálií se provádí pouze prodej, resp. výdej předmětů tam uložených mimo nutné vedlejší práce obvyklé v každém jiném obchodě, jako přijímání, vybalování a rovnání zboží a vedení jeho evidence, kterážto činnost nepatří ke správním hospodářským práčem. — —
O stížnosti bylo uváženo:
Na sporu je především otázka pojistné povinnosti osob zaměstnaných ve skladišti materiálií stěžující si firmy.
Po stránce skutkové je nař. rozhodnutí založeno na zjištění, že podnik st-lčin provádí kromě výroby, rozvádění a prodeje elektrické energie také různé instalace a prodává instalační elektrotechnické potřeby, ve skladišti pak, které je ve sklepě administrativní budovy, se provádí pouze prodej, resp. výdej předmětů tam uložených mimo nutné obvyklé vedlejší práce, jako přijímání, vybalování a rovnání zboží a vedení jeho evidence. Po stránce právní odvolává se žal. úřad na ustanovení § 1 odst. 1 a 4 nov. zákona o úraz. poj. č. 1/1888 ř. z.
Podle 1. odstavce cit. paragrafu jsou podle ustanovení tohoto zákona pojištěni proti následkům úrazu přiházejících se při provozování podniku všichni dělníci a závodoví úředníci, zaměstnaní v továrnách a hutích, v dolech na nerosty nevyhrazené, v loděnicích a lomech, jakož i v zařízeních náležejících k těmto podnikům, dále dělníci a závodoví úředníci zaměstnaní v podnicích horních a j. tamže uvedených. Podnikům v 1. odstavci uvedeným klade 4. odstavec na roven: 1. podniky, v nichž se vyrábějí třaskavé látky nebo v nichž se takových látek užívá; 2. živnostenské nebo hospodářské podniky polní i lesnické, při nichž užívá se parních kotlů nebo takových hnacích přístrojů, které hnány jsou živelní silou (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty.
Vzhledem ke skutkovému zjištění nař. rozhodnutí, jehož stížnost nepopírá, dlužno míti zato, že žal. úřad zařadil podnik st-lčin jednak pod pojem »továrny« (1. odst. § 1 úraz. zákona), jednak pod pojem »živnostenkého podniku, při němž se užívá parního kotle nebo hnacího přístroje hnaného živelní silou«. Námitku st-lčinu, že skladiště materiálií nemůže býti pokládáno za část továrního zařízení jednak proto, že je ve sklepě budovy kancelářské, která není v žádné souvislosti s centrálou, nýbrž úplně samostatnou budovou od ní 80 m vzdálenou, jednak proto, že instalačního materiálu uloženého ve skladišti se užívá pouze z 5% k účelům provozu továrny, kdežto 95% jest určeno na prodej, odbyl žal. úřad poukazem na to, že podle § 1 odst. 1 a 4 úraz. zákona podléhají podniky tam označené v celém rozsahu pojistné povinnosti, že podnik st-lčin tvoří hospodářskou a výdělečnou jednotku a proto podléhá pojistné povinnosti i skladiště materiálií provozované ve sklepě administrativní budovy, stojící úplně stranou od vlastního podniku. Z tohoto odůvodnění je patrno, že žal. úřad uznal skladiště materiálií za zařízení ná- ležející k továrně (odst. 1 cit. § 1), resp. živnostenskému podniku (odst. 4) stěžující si firmy jedině proto, že s ním tvoří hospodářskou a výdělečnou jednotku. Souvislost hospodářská není však podstatným kriteriem pojmu »zařízení k podniku náležejícího« ve smyslu cit. zák. ustanovení, nýbrž je tímto zařízením rozuměti jen zařízení takové, které je s určitým podnikem v technické souvislosti, takže s ním tvoří technickou jednotku (srov. konstantní judikaturu nss, zejména Boh. A 8788/30 a 9513/31). Jen na tomto momentě záleží při rozhodování o pojistné povinnosti osob zaměstnaných v takových objektech, nikoli však na místní poloze těchto objektů a na tom, zda dotyční zaměstnanci jsou vydáni konkrétnímu nebezpečí úrazu. Právem vytýká tudíž stížnost, že zaměstnanci skladiště by podléhali úrazové pojistné povinnosti jen tehdy, kdyby bylo zjištěno, že skladiště materiálu tvořilo součást továrny nebo s ní bezprostředně souviselo, tedy mohlo býti pokládáno za zařízení k podniku elektrárenskému náležející, nemá pravdu však, pokud tuto souvislost popírá pouhým poukazem na vzdálenost skladiště od vlastní provozovny (továrny) a na vyloučení risika úrazu při osobách zaměstnaných ve skladišti.
Jelikož se žal. úřad v daném případě nezabýval otázkou technické souvislosti skladiště s vlastní továrnou, kterážto je nezbytnou náležitostí pojmu »zařízení k podniku náležející«, vycházeje z mylného právního názoru, že postačí souvislost hospodářská, dopustil se vady řízení, pro kterou slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss.

Citace:

Č. 12927.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 672-674.