Č. 13070.
Samospráva obecní: Správní úřad, vydávaje prohlášení podle § 15 ex. řádu, nemůže prohlásiti exekuci za nepřípustnou z důvodu, že pohledávka obce, na kterou se za exekuci žádá, po jeho názoru není po právu.
(Nález z 19. listopadu 1937 č. 1750/35-3.)
Věc: Živnostenská záložna v Rožnově pod Radhoštěm, zapsané společenstvo s r. o., proti rozh. zem. úřadu v Brně z 26. ledna 1935 o přípustnosti exekuce.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad v pořadí instančním ve smyslu § 15 ex. řádu a §§ 5 a 6 min. nař. č. 153/1897 ř. z. v exekuční věci stěžující si záložny proti obci Horní Bečvě, vedené u okr. soudu ve Valašském Meziříčí k vydobytí její vykonatelné pohledávky 713901 Kč zabavením a přikázáním k vybírání pohledávky 71000 Kč, která prý přísluší obci Horní Bečvě proti Vítkovickému hornímu a hutnímu těžařstvu ve Vítkovicích z důvodů vrácení splátky, zaplacené poddlužníku na kupní cenu za lesní komplex v Horní Bečvě, že této pohledávky nemůže býti užito k uspokojení st-lky jako vymáhající věřitelky z toho důvodu, že věřitelka domáhá se zde neexistující pohledávky, poněvadž trhová smlouva o řečeném lesním komplexu nebyla okr. výborem ve Val. Meziříčí schválena, takže obci Horní Bečvě proti jmenovanému těžařstvu žádná pohledávka na vrácení částky 71000 Kč nepřísluší. K tomu bylo podotčeno, že podle § 44 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. je správní úřad oprávněn pro své rozhodnutí učiniti si úsudek i o přadběžných otázkách, o nichž jako o otázkách hlavních přísluší rozhodnouti jiným úřadům nebo soudům. Úsudek o prejudiciální otázce je správní úřad oprávněn učiniti si jen pro potřebu svého rozhodnutí. Z toho plyne, že tento úsudek není rozhodnutím o předběžné otázce a že řešení prejudiciální otázky není schopno právní moci. Vzhledem k tomu nebrání nic tomu, aby příslušný úřad rozhodl o ní jinak. Rozhodl-li příslušný úřad (soud) dodatečně o prejudiciální otázce v podstatných bodech jinak, je takové rozhodnutí důvodem, pro který lze podle § 86 odst. 1 č. 3 cit. vlád. nař. žádati za obnovu řízení. Okr. úřad nepřekročil proto meze své kompetence, řešil-li prejudiciálně otázku, přísluší-li obci Horní Bečvě proti Vítkovickému těžařstvu pohledávka na vrácení částky 71000 Kč, jejíž právní existence je mezi stranami sporná.
O stížnosti, vytýkající tomuto rozhodnutí nezákonnost, uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutí je podle své právní povahy prohlášením státního správního úřadu, vydaným podle § 15 ex. řádu (zákon č. 79/1896 ř. z.) a § 5 min. nař. č. 153/1897 ř. z. Podle § 15 ex. řádu může býti totiž exekuce proti obci k vydobytí peněžitých pohledávek, ač nejde-li o uskutečnění práva zástavního ze smlouvy, povolena toliko na takové majetkové součástky, kterých může býti použito k uspokojení věřitele bez újmy veřejných zájmů, o něž obec se má starati. Státní úřady jsou tedy povolány jen k tomu, aby podávaly prohlášení, pokud se věc takto má při určitých majetkových součástkách. Které majetkové součástky jsou podrobeny exekuci, určí tyto úřady podle volné úvahy (§ 5 odst. 2 min. nař. č. 153/1897 ř. z., vydaného podle čl. 41 zákona č. 78/1896 ř. z. a zavedení ex. řádu, aby byla vykonána ustanovení § 15 ex. řádu, kteréžto nařízení platilo ještě v době vydání nař. rozhodnutí, pozbyvši platnosti teprve nabytím účinosti vlád. nař. z 2. dubna 1936 č. 86 Sb.).
Vydávaje nař. rozhodnutí jako prohlášení ve smyslu § 15 ex. řádu, žal. úřad byl podle tohoto oprávněn a povinen omeziti se toliko na to zkoumati a rozhodnouti, zda pohledávka 71000 Kč, o které st-lka jako vymáhající věřitelka tvrdila, že přísluší její dlužnici, obci Horní Bečvě, proti Vítkovickému hornímu a hutnímu těžařstvu, je takovou majetkovou součástkou, které může či nemůže býti užito k uspokojení st-lky jako vymáhající věřitelky, jež na tuto pohledávku vedla soudní exekuci zabavením a přikázáním této pohledávky k vybrání. Jakékoli jiné, této pohledávky se týkající otázky byly proto z uvažovací a rozhodující činnosti žal. úřadu vůbec vyloučeny, zejména pak také otázka její právní existence. K řešení této otázky žal. úřad vůbec povolán nebyl, nýbrž k tomu byl by příslušný po pravoplatném přikázání pohledávky vymáhající věřitelce k vybrání exekučním soudem na její žalobu, podanou podle § 308 ex. řádu, jen řádný soud. Žal. úřad se arci domnívá, že o otázce, existuje-li řečená pohledávka po právu či ne, byl oprávněn rozhodovali podle § 44 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. jako o otázce předběžné. Leč tato domněnka žal. úřadu je právně mylná, ježto rozhodnutí o tom, zda pohledávka je či není takovou majetkovou součástkou, které může býti užito k uspokojení st-lky jako vymáhající věřitelky, není přece závislé na rozhodnutí o její právní existenci, neboť lze je učiniti zcela samostatně, nehledíc k tornu, jak k řešení této otázky jediné příslušný soud o ní rozhodne, což stížnost důvodně namítá.
Žal. úřad, vycházeje z mylného právního názoru, jako by otázka právní existence uvedené pohledávky pro jeho rozhodnutí ve smyslu § 15 ex. řádu byla otázkou prejudiciální, řešil ji a prohlásil exekuci za nepřípustnou jen z důvodu, že tato pohledávka neexistuje, tedy z důvodu, který se vymyká z rámce jeho rozhodovací činnosti, přikázané mu ustanovením § 15 ex. řádu. Tím dopustil se nezákonnosti, pro kterou bylo nař. rozhodnutí zrušeno podle § 7 zákona o nss č. 164/1937 Sb.