Č. 14029.

Školství. — Zaměstnanci veřejní: * Učitel veřejné školy národní, který nastoupil vojenskou službu presenční prvého dne v měsíci, nemá nárok na polovinu měsíčního platu podle § 4 zákona č. 279/1934 Sb. o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech.
(Nález z 22. prosince 1937 č. 2983/36-4.)
Věc: František F. v Duchcově (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze ze 4. března 1936 o přiznání platu podle § 4 zákona č. 279/1934 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá.
Důvody: Zem. škol. rada v Praze výměrem ze 6. prosince 1935 nevyhověla žádosti stěžujícího si učitele o poukázání požitků za prvou polovici měsíce října proto, »že podle § 4 zákona č. 279/1934 Sb. státnímu zaměstnanci povolanému k vojenské službě presenční přísluší v měsíci, ve kterém nastoupí vojenskou službu presenční, za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu. Vzhledem k tomu, že do 1. října 1935, kdy st-l tuto službu nastoupil, není tu žádného takového dne, nepřísluší mu žádný doplatek«.
Nař. rozhodnutím nevyhověl žal. úřad st-lovu odvolání z tohoto výměru z jeho důvodů.
Stížnost podanou na toto rozhodnutí neuznal soud důvodnou.
Na sporu před žal. úřadem byla otázka, má-li učitel veřejné školy národní, který nastoupil vojenskou službu presenční prvého dne v měsíci, nárok na polovinu měsíčního platu ve smyslu ustanovení § 4 zákona z 19. prosince 1934 č. 279 Sb. či nikoli. Žal. úřad zodpověděl tuto otázku záporně, vycházeje z názoru, že uvedené ustanovení, které poskytuje polovinu měsíčního platu »za dny do nastoupení vojenské služby«, vylučuje touto svou disposicí z uvedeného nároku osoby v učitelské službě, které nastoupily vojenskou službu prvého dne v měsíci, ježto není u nich v měsíci tom žádného dne do nastoupení vojenské služby. Stížnost naproti tomu má zato, že uvedený předpis poskytuje nárok na polovinu měsíčního platu každému učiteli veřejné školy národní, který nastoupil vojenskou službu presenční během měsíce, a že proto nelze nárok ten odpírati ani učiteli, nastoupivšímu presenční službu vojenskou prvého dne v měsíci. Nss nedal stanovisku stížnosti za pravdu.
Podle § 4 ve spojení s § 10 zákona č. 279/1934 Sb. přísluší osobě v učitelské službě, jejíž platové poměry jsou upraveny podle učit. zákona č. 104/1926 Sb., povolané k vojenské službě presenční, v měsíci, ve kterém nastoupí vojenskou službu presenční, za dny do nastoupení této služby polovina měsíčního platu; ode dne opětného nastoupení civilní služby až do konce měsíce přísluší mu za každý den jedna třicetina měsíčního platu. Je sice pravda, že nastoupením vojenské služby »v měsíci« lze rozuměti podle obyčejného významu slov nastoupení služby v každý den a tedy i v prvý den měsíce, leč nelze přehlédnouti, že podle dalšího znění uvedeného místa zákona je státnímu zaměstnanci (učiteli veřejné školy národní) vyplatiti polovinu měsíčního platu jen »za dny do nastoupení této služby« (t. j. presenční služby vojenské). Mluví-li zákonodárce o »dnech v měsíci do nastoupení vojenské služby presenční«, vyjadřuje po názoru soudu jasně a zřetelně, že to mohou býti toliko dny, které předcházejí dnu nástupu presenční služby vojenské v tomto měsíci, tedy dny ztrávené učitelem v dosavadní jeho službě a contrario služby vojenské. Z toho plyne, že polovina měsíčního platu jest úplatou za dny výkonu činné služby učitelské. Předpokládá tedy uvedený předpis, že učitel veřejné školy národní v měsíci, ve kterém nastoupil presenční službu vojenskou, konal také činnou službu učitelskou. Správnosti tohoto výkladu nasvědčují znění pravidla druhé věty cit. § 4, podle něhož náleží učiteli při návratu z vojenské služby presenční pro zbytek měsíce za každý den činné služby učitelské jedna třicetina měsíčního platu. I toto pravidlo honoruje tedy skutečnou službu civilní a liší se od pravidla věty prvé jen způsobem odměny; podle tohoto se určuje odměna paušálem, u onoho se odměna vyměřuje podle dnů skutečné služby civilní.
Právě podaný výklad pravidla prvé věty cit. zák. předpisu dochází potvrzení i ve sněmovních materialiích k zákonu č. 279/1934 Sb. Ve zprávě branného a rozpočtového výboru poslanecké sněmovny k vlád. návrhu zákona o započítání vojenské služby v některých služebních poměrech (tisk P. S. 2784 z r. 1934) se totiž na str. 3 k § 4 praví: »Aby ustanovení o tom, že zaměstnanci povolanému k vojenské službě presenční přísluší v měsíci nastoupení do této služby za dny až do tohoto nastoupení polovina měsíčního platu, nebylo dotčeným zaměstnancům na škodu, bude třeba, aby se min. nár. obrany postaralo o to, aby nástupní termíny nebyly položeny na druhou polovinu měsíce.« Tato zmínka o škodě, která by zaměstnance mohla stihnouti povoláním k vojenské službě presenční až v druhé polovici měsíce, by neměla smyslu, kdyby nebylo vůbec příčinného vztahu mezi paušálním půlměsíčním platem podle § 4 cit. zákona a konáním civilní služby v měsíci nastoupení vojenské služby presenční, neboť škodou tu mohla býti míněna právě jen skutečnost, že by se za službu civilní, konanou ještě po polovině měsíce, nedostalo veřejnému zaměstnanci, povolanému k vojenské službě presenční teprve v druhé polovině měsíce, žádného honorování.
St-l nastoupil, jak nesporno, jako učitel veřejné školy národní presenční službu vojenskou 1. října 1935 a neměl proto podle toho, co bylo nahoře dolíčeno, stihatelný nárok na výplatu poloviny měsíčního platu učitelského za měsíc říjen 1935, neboť v tomto měsíci činné služby učitelské vůbec ani jeden den nekonal. Popřel-li žal. úřad nárok ten, neporušil zákon a bylo proto stížnost, tvrdící opak, zamítnouti.

Citace:

Č. 14029.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19, s. 1173-1175.