Čís. 12777.
Živnostenské právo: Osobami, které jsou ustanoveny pro vyšší výkony služební po rozumu posledního odstavce § 73 živn. řádu, nelze rozuměti pouze osoby, které jsou nadány disposičním právem vůči ostatním zaměstnancům nebo vůči zákazníkům.
(Nález z 16. února 1937 č. 690/35-3.)
Věc: Richard T. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 13. října 1934 o členství u pomocnické hromady při grémiu pražského obchodnictva v Praze.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Magistrát hlav. města Prahy výměrem z 13. srpna 1934 vyslovil, že st-l je členem hromady pomocnické, ježto jeho zaměstnání vzhledem k rozsahu živnosti provozované firmou, jakož i vzhledem k počtu osob u ní zaměstnaných nelze považovati za vyšší výkony služební po rozumu § 73 odst. 3 živn. řádu.
V odvolání podaném proti tomuto výměru st-l namítal, že podle § 73 odst. 3 živn. řádu je vyňat z povinnosti býti členem hromady pomocnické, ježto u firmy koná veškeré práce účetnické, vede českou a německou korespondenci s odbočkou, zástupci, speditéry a zákazníky, vyřizuje reklamace a sestavuje různá daňová přiznání, bilance, rekursy, atd. Má-li st-l maturitu na reálce, absolvoval-li absolventský kurs na obchodní akademii a čtyři semestry na technice a vede-li při milionových obratech firmy podvojné účetnictví, pak skutečně zastává vyšší výkony služební ve smyslu § 73 odst. 3 živn. řádu.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím zamítl odvolání st-lovo a to proto, že osobami z kategorie živnostenských pracovníků ve smyslu § 73 živn. řádu vyňatými jsou pouze takové osoby nadané zvláštní samostatnou mocí rozhodovací, které lze kvalifikovati jako disponenty nebo prokuristy.
Proti tomuto rozhodnutí podal st-l stížnost k nss, o níž takto bylo uváženo:
Jediným obsahem nař rozhodnutí je výrok, že st-l je členem pomocnické hromady, založený na právním názoru, že předpis § 73 odst. 3 živn. řádu má na zřeteli jen takové osoby, které jako prokuristé nebo disponenti jsou nadány samostatnou mocí rozhodovací v živnostenském závodě. Ns nemohl s tímto názorem souhlasiti.
Již z demonstrativního výpočtu zaměstnaneckých skupin, jež v § 73 odst. 3 jsou uvedeny jako nepatřící mezi pomocné pracovníky, je patrno, že zákon tímto ustanovením neměl na zřeteli pouze osoby nadané samostatnou mocí rozhodovací v závodě. Uvádí totiž zákon v předpisu tomto i dílovedoucí, mechaniky, účetní, pokladníky, výpravčí, kresliče a chemiky, o nichž zpravidla nelze předpokládati, že by byly nadány samostatnou rozhodovací mocí v závodě. Naopak jsou to vesměs skupiny zaměstnanců, které zpravidla disposiční pravomoci nemají. Zákon také ani slovem se nezmiňuje o tom, že by jen osoby disposiční mocí nadané nepatřily mezi pomocné pracovníky. Nelze proto výraz »osoby, které pro vyšší výkony služební jsou ustanoveny,« omezovati jen na takové osoby, které jsou nadány nějakým disposičním právem vůči ostatním zaměstnancům závodu neb vůči zákaznictvu. Je sice pravda, že osoby ve služebním poměru nadané disposičními právy bude lze zpravidla čítati k osobám ustanoveným pro vyšší úkony služební, z toho však neplyne, že osoby, jež těchto práv nemají, nemohou míti kvalifikaci osob pro vyšší výkony služební. Měl proto žal. úřad zkoumati, zda úkony, pro které st-l jest ustanoven, jsou vyššími služebními úkony po rozumu § 73 odst. 3, i když nepresentují se právě jako výkon určitých disposičních práv. To žal. úřad neučinil, ježto měl zato, že vyššími výkony jsou jen ty, které záležejí ve výkonu disposičních práv. V tom spatřovati je podstatnou vadu řízení, a poněvadž vada ta způsobena byla nesprávným právním názorem žal. úřadu, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zákona o ss.