Čís. 3547.

Zřejmé prohlášení, že dílo jest bezvadné, může se státi i opomenutím místních zvyklostí, ukládajících zhotoviteli díla, by vady díla zevně označil. V nevyhovění zvyklosti té nelze však spatřovati zlomyslné zatajení vad. Vady barvení, jež lze poznati pouze při dobrém světle, jsou vadami skrytými.
(Rozh. ze dne 27. února 1924, Rv I 1437/23).
Proti žalobě o úplatu za barvení látek namítl žalovaný započtením
pohledávku, zažalovaný peníz převyšující, ježto musel svým zákazníkům dáti náhradu za to, že obarvení látky trpělo skrytými vadami. Obě strany byly liberecké firmy. Procesní soud prvé stolice uznal jak zažalovaný nárok, tak namítanou vzájemnou pohledávku do výše zažalovaného peníze po právu a zamítl proto žalobu, odvolací soud neuznav namítané vzájemné pohledávky po právu, uznal dle žaloby. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů, pokud šlo o vzájemnou pohledávku žalovaného a z toho plynoucí důsledek ohledně platební povinnosti žalovaného, a vrátil věc prvému soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl, a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v

důvodech:

Dovolání nelze, pokud jde o dovolací důvod §u 503 čís. 4 c. ř. s. upříti oprávnění. Jest správné, že v tomto případě jde o smlouvu o dílo a že při této smlouvě dle §u 1167 obč. zák. ohledně ručení za vady díla v úvahu přicházejí předpisy o ručení za vady při úplatných smlouvách vůbec. Leč názor soudu odvolacího, že dle čl. 347 obch. zák. v tomto případě žalovaný měl povinnost, žalobcem mu dodané obarvené zboží v přiměřené lhůtě přezkoumati a, když tak neučinil a výtky v téže lhůtě žalobci neoznámil, naopak zboží dále prodal, zboží schválil a tím pozbyl nároku na případnou náhradu škody ve smyslu §u 1167 obč. zák., neobstojí, když zjištěno jest, že v Liberci jest zvyklost, že barvíř při obarvení se vyskytnuvší vady barvy na obrubě a v konsignaci tyto vady při dodání objednateli má označiti, správně řečeno učiniti zřejmými. Tato obchodní zvyklost sprostila zajisté žalovaného, když žalobce, jak jest zjištěno, mu měl dodati zboží bezvadně obarvené, povinnosti, by obarvené kusy sukna, jemu žalobcem dodané, když ani na jejich obrubě ani v konsignaci zboží vady v barvení nebyly označeny, co do bezvadnosti obarveni zkoumal, poněvadž ze zvyklosti té plyne, že v tomto případě žalobce zřejmě prohlásil, že dílo mu dodané je prosté vad a poněvadž tedy podle §u 928 obč. zák. žalobce ručí žalovanému za vady dodaného díla. Slovo výslovně v §u 928 sluší vykládati ve smyslu výrazu »zřejmě«, což plyne z §u 863 obč. zák. Názor soudu odvolacího, že ona obchodní zvyklost v Liberci žalovaného nesprostila povinnosti, aby zboží po dodání v přiměřené lhůtě prozkoumal, není správným, zvláště když tato povinnost žalovaného vzhledem na to, že jde zde o smlouvu o dílo, nikde v zákoně výslovně stanovena není. V důsledcích toho sluší uznati, že žalovaný má právo hojiti se na žalobci pro vady dodaného mu díla, když ostatní zákonné podmínky ručení za vady jsou dány. Ve směru tomto přichází v úvahu povaha vad. Soud dovolací došel na základě znaleckého posudku a dopisu žalovaného ze dne 15. dubna 1922 k závěru, že jde o vady zřejmé a že proto všeobecné ručení žalobcovo za tyto vady není opodstatněno. Naproti tomu soud procesní na základě téhož znaleckého posudku dospěl k závěru, že jedná se o vady skryté. Soud dovolací shledává správným názor soudu procesního, neboť dle stavu věci, nižšími soudy zjištěného, nebyly vady barvení do očí bijící, jak předpis §u 928 obč. zák. uvádí, když dle znalce jen při dobrém světle daly se poznati. Naproti tomu
shledává soud dovolací správným názor soudu odvolacího, že není na straně žalobcově zlomyslného zatajení vad dodaného zboží přes to, že žalobce měl dle zvyklosti v Liberci vyskytnuvší se vady při barvení učiniti zřejmými označením na obrubě a v konsignaci zboží, neboť ke zlomyslnému zatajení vad potřebí jest, jak již odvolací soud uvedl, nějakého jednání, které by na to ukazovalo, že jde o úmyslně způsobené zatajení. Něco podobného však v pouhém nevyhovění oné zvyklosti spatřovati nelze. Poněvadž žalovaný žalobci, jak soud prvé stolice zjistil, vady obarvení zboží ve lhůtě §u 933 obč. zák. ohlásil, jest jeho názor, proti nároku žalobcovu započtením namítaný, co do důvodu po právu a opačný názor soudu odvolacího není správným.

Citace:

Rozhodnutí č. 3547. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 310-311.