Čís. 3563.

Tím, že bylo zboží zasláno do místa kupitelova závodu, nestalo se toto místo splništěm prodatelova závazku.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, Rv I 1345/23.)
Žalobě majitele uhelného dolu v Dobřanech na majitele cihelny v Nýrsku o zaplacení kupní ceny za dodaný vagon uhlí bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Žalovaný vytýká, že odvolací soud nesprávně posoudil věc po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), uznav za splniště Dobřany, nikoli Nýrsko. Výtka jest neodůvodněna. Není sporu o tom, že žalobce měl objednané uhlí dle úmluvy zaslati do stanice Nýrská, ale tím se Nýrsko nestalo splništěm žalobcova závazku, nýbrž pouze místem určení, jak odvolací soud správně vyložil. Ani z povahy a účelu věci neplyne, že splništěm bylo Nýrsko, neboť okolnost, že žalovaný potřeboval uhlí pro svou cihelnu v Nýrsku a že to sdělil žalobci, byla pouze důvodem, proč uhlí mělo právě do Nýrska býti zasláno, ale neměla významu potud, že žalobce měl v Nýrsku splniti svůj závazek, t. j. dodání uhlí. Zůstalo tedy při splništi zákonném, a o tom, že jím byly Dobřany, kde žalobce má svůj závod, nelze pochybovati, ať se již použije §u 905 obč. zák. nebo čl. 324 obch. zák. Není-li splniště Nýrsko, padají tím ovšem důsledky, jež žalovaný z opačného předpokladu odvozuje. Ostatně nemá tu ani rozhodujícího významu otázka splniště, nýbrž otázka, zda může žalobce požadovati cenu, kterou mělo uhlí v době zaslání (5. února 1921), či cenu uhlí v době, kdy bylo znalci ohledáno (14. března 1922). Obě ceny rozcházejí se dle znaleckého posudku hlavně proto, že mezi 5. únorem 1921 a 14. březnem 1922 jednak cena uhlí vůbec klesla, jednak jakost dodaného uhlí dalším ležením se zhoršila. Ježto však žalobce časově vyhověl svému závazku a uhlí bylo určeno ke spotřebě v cihelně žalovaného, nikoli k tomu, by v kolně bylo uschováno, jde jak povšechný pokles cen uhlí, tak i zhoršení jakosti uhlí dodaného na vrub žalovaného a platí proto ceny ze dne 5. února 1921, nikoli ze dne 14. března 1922. Základní cena dne 5. února 1921 byla však dle znaleckého posudku v Dobřanech i v Nýrsku (loco vagon Dobřany a loco stanice Nýrsko) stejná, totiž 25 Kč za 1 q; z této základní ceny právem nižší soudy vycházely a právem k ní připočítaly tehdy přípustné přirážky.

Citace:

č. 3782. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 655-656.