Čís. 3803.

Jde o společnost ve smyslu §u 1175 obč. zák., bylo-li mezi více osobami umluveno společné vedení obchodu. Při společnosti dle §u 1175 obč. zák. jest pokládati pohledávky společnosti za zvláštní jmění, jež přísluší společníkům k ruce nedílné. Splnění pohledávek může býti požadováno buď nedílně ode všech společníků dohromady neb od jejich společného zmocněnce.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1924, Rv II 44/24.)
Leopold R. a Josef K. obchodovali v ten způsob, že vedení obchodu bylo společným. Leopold R. přikázal žalovanému volebnímu spolku, by zaplatil pohledávku, dlužnou Leopoldu R-ovi a Josefu K-ovi, lidové pekárně. Žalovaný spolek tak učinil. Když po té na jmění Leopolda R-a a Josefa K-a byl vyhlášen úpadek, domáhal se správce úpadkové podstaty na volebním spolku zaplacení oné pohledávky. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud jí vyhověl. Důvody: Po právní stránce uplatňuje odvolatel právem, že poukaz Leopolda R-a žalovanému, by zaplatil pohledávku, dlužnou jemu a Josefu K-ovi, lidové pekárně, jíž oba jmenovaní dlužili nájemné, jakož i placení, jež se na základě příkazu toho stalo lidové pekárně, jest bezúčinné, ježto Josef K. k tomuto obchodu nesvolil. Z výpovědí Leopolda R-a a Josefa K-a vyplývá, že bylo mezi nimi umluveno společné vedení obchodu, takže jeden bez druhého nemohl nic zařizovati. V tom dlužno spatřovati výdělečnou společnost podle §u 1175 obč. zák., při níž jest §§y 1201, 1203 obč. zák. vyloučeno samostatné jednání jednoho společníka bez souhlasu druhého, leč že byl jednající společník druhým společníkem k jednání zmocněn. Takové zmocnění není prokázáno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Soud odvolací, změniv rozsudek soudu prvého, vyhověl žalobní žádosti v podstatě z dvojího důvodu, jednak proto, že neuznal účinným platební poukaz, udělený Leopoldem R-em žalovanému volebnímu spolku proto, že Leopold R. sám nebyl bez předchozího nebo současného souhlasu, nebo napotomního schválení druhého společníka Lva K-a k udělení tohoto poukazu oprávněn (§§ 1201 a 1203 obč. zák.), dále i proto, že toto právní jednání shledal k námitce, pokud se týče k replice strany žalující odporovatelným po rozumu §u 31 odstavec druhý konk. ř. Žalovaný spolek napadá rozsudek odvolacího soudu jedině z důvodu §u 503 čís. 4 c. ř. s. a to v obou směrech. Nelze ovšem uznati oprávněnou výtku dovolatelova odpůrce, že uplatněný dovolací důvod není náležitě specialisován a že dovolání jest z té příčiny formelně vadným (§ 506 odstavec druhý c. ř. s.), neboť, i když právní námitky, v dovolacím spisu proti rozsudku vznesené, jsou provedeny zběžně a dosti povrchně, lze z nich přece seznati, ve kterých směrech a z kterých důvodů dovolatel rozsudek právně vadným označuje. Ve věci ovšem nelze však dovolání přiznati oprávněnosti a schváliti jest naopak rozhodnutí odvolacího soudu a to již z prv dotčeného důvodu rozsudečného. Přistupuje na příslušné právní vývody strany žalující, pokládá odvolací soud zcela správně spolčení nynějších úpadců R-a a K-a za výdělečnou společnost ve smyslu §§ 1175 a násl. obč. zák. a dovozuje případně z předpisů §§ 1201 a 1203 obč. zák., že ujednání mohlo býti s právním účinem pro společnost učiněno jen v obapolném souhlasu obou společníků. V tomto případě šlo o poukaz podle §u 1401 obč. zák., dle něhož měl žalovaný spolek zaplatit svůj dluh na společnost v částce 871 Kč 87 h lidové pekárně chleba, jež byla věřitelkou společnosti; tímto poukazem měl býti vyrovnán dluh společnosti lidové pekárně do výše poukázané částky. Při výdělečné společnosti podle §u 1175 obč. zák. pokládati jest pohledávky společnosti za zvláštní jmění, jež společníkům přísluší k ruce nedílné, čehož důsledkem jest, že pohledávky tyto posuzovati jest jako společné nároky nedílné po rozumu §u 890 obč. zák., jichž splnění může býti žádáno buď nedílně ode všech společníků dohromady, neb od jejich společného zmocněnce (§ 848 obč. zák.). Důsledkem toho nebyl Leopold R. sám bez Lva K-a jako druhého společníka a bez jeho souhlasu oprávněn, touto pohledávkou s právním účinkem nakládati v tom směru, že pohledávku tu poukázal k výplatě na lidovou pekárnu chleba. Ježto Lev Κ., jak prvý soud zjistil, k tomuto poukazu souhlasu nedal a jej ani dodatečně neschválil, není poukaz ten právně účinným a žalovaný volební spolek nebyl oprávněn, na tento poukaz platiti onen dluh na lidovou pekárnu, pokud se týče, zaplatil-li jí přes to tento dluh, neplatil věřiteli pravému (§§ 1424 a 1401 obč. zák.), ježto poukazem tím pohledávka na lidovou pekárnu jako nového věřitele platně převedena nebyla. Není správným názor, že zástupce žalovaného spolku mohl bezelstně spoléhati na to, že Leopold R. jest k poukazu tomu K-em zmocněn, neboť podle zjištění prvého soudu nebylo nic prokázáno, co by tuto domnělou důvěru bylo mohlo ospravedlniti, to tím méně, když naopak bylo zjištěno, že při podobných dřívějších poukazech súčastnili se oba společníci. S tohoto hlediska dlužno tedy věc posuzovati tak, že tento dluh žalovaného spolku placením na lidovou pekárnu platně zrušen nebyl a že trvá nadále, nyní arciť vůči žalující úpadkové podstatě a že žalobní nárok je tedy plně odůvodněn.

Citace:

č. 3756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 608-610.