Čís. 3883.

Pro žalobu majitele zabraného velkostatku na pachtýře o uznání, že z důvodu pachtovní smlouvy peníz, přiznaný Státním pozemkovým úřa- dem za animální hnojení zabraných pozemků a za osetí a obdělávání jich, přísluší žalobci, a o plnění z toho vyplývající, jest výlučně příslušným soud okresní (§ 49 čís. 5 j. n.).
(Rozh. ze dne 21. května 1924, R I 409/24.)
Žalobu na pachtýře o uznání, že peníz, přiznaný Státním pozemkovým
úřadem za animální hnojení zabraných pozemků a za osetí a obdělávání
jich přísluší žalujícímu majiteli zabraného majetku, že žalovaní jsou povinni svoliti k tomu, by Státní pozemkový úřad peníze vyplatil žalobci a,
kdyby je Státní pozemkový úřad byl vyplatil žalovaným, že jsou žalovaní
povinni peníze ty žalobci vyplatiti (celkem šlo o 42.000 Kč), zadal žalobce na okresním soudě v O., v jehož obvodu byl zabraný dvůr. Žalobu
odůvodňoval žalobce ustanoveními pachtovní smlouvy, jmenovitě ustanovením §u 26 smlouvy: »Pachtýři jsou povinni, odevzdati při ukončení
pachtu stejné plochy, oseté řepkou, pšenicí, žitem, červeným a bílým jetelem, jak jim při počátku tohoto pachtu budou odevzdány a jak plochy
ty ve výkazu budou uvedeny, a jsou povinni dáti náhradu za scházející
plochy řepky, pšenice, žita nebo jetele. Při osetí musí býti použito vesměs na výměru jedné měřice při pícnici 45 litrů, při žitě 50 litrů, při
řepce 4 litry a při jeteli 3 kg zdravého a klíčivého zrna (semena) při pomrvení jedné měřice 8 vozy po 8 q mrvy. Pachtýři jsou povinni odevzdati tak velkou plochu zoraných polí, jak velká plocha polí jim zorána
bude odevzdána, aniž by se vyžadovala totožnost pozemků, nýbrž stačí,
když se tak stane v mezích a rámci plánu k obhospodařování určeného,
a propachtovatel prohlašuje, že přijme pozemky tak rozdělené, jak po
dobu pachtu bylo jich užíváno. V případě, že by tato pachtovní smlouva
před ukončením pachtovní doby byla zrušena, nastanou ohledně právě
uvedených podmínek modifikace, podmíněné roční dobou, ve které zrušení pachtu se stalo, při čemž propachtovatel nebude povinen hraditi
pachtýřem eventuelní náklady hospodařovací, naproti tomu však pachtýři
budou povinni nahraditi úbytek, který by se objevil tím, že by oseté plochy byly menší, než jaké dle výkazu byly stanoveny. Množství na zásoby píce a slámy, jež nutno odevzdati, event. se nedostávající, jsou
pachtýři povinni nahraditi běžnými trhovými cenami opočenskými, podobně jsou povinni nahraditi propachtovateli i nedostávající se množství
mrvy, kdežto větší množství mrvy, jež při odevzdání by bylo zjištěno,
jsou pachtýři povinni odevzdati propachtovateli bez náhrady. Ohledně
množství zásob píce, slámy a mrvy platí obsah výkazů, jež budou sepsány.« K námitce věcné a místní nepříslušnosti jakož i nepřípustnosti
pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní
soud obě námitky zamítl. Důvody: Základem žalobního nároku jest
pachtovní smlouva ze dne 10. listopadu 1918 a pachtovní poměr, z ní
mezi spornými stranami vzniklý. Jde tedy o rozepři, spadající pod ustanovení §u 49 čís. 5 j. n., a jest pro otázku soudní příslušnosti lhostejno,
zda pachtovní poměr byl zrušen zabráním propachtovaných nemovitostí
žalobcových a dalším zakročením Státního pozemkového úřadu. Nezáleží také na tom, že i rozhodnutí tohoto úřadu o náhradě žalovaným za
hnojení, osetí a obdělání jest právním součinitelem žalobního nároku. Okresní soud v O. jest tudíž pro tento spor předmětně i místně příslušným, neboť předmět pachtu jest v jeho obvodu (§ 83 j. n.). Základem a
východiskem žalobního nároku jest smlouva pachtovní a dle zdůvodnění
žaloby a dle znění žalobního návrhu není pochyby, že jde o poměr stran
a o nárok na náhradu dle práva soukromého, že tedy jest přípustným pořad práva a nezáleží prozatím na tom, zda jsou splněny právní předpoklady tohoto nároku a zda lze jej jíž nyní vymáhati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení vyhovuje věci i zákonu; vývody dovolaciho rekursu nejsou způsobilé, by vyvrátily správné odůvodnění onoho usnesení. Otázku přípustnosti pořadu práva a příslušnosti soudní v této věcí
právní posuzovati jest vzhledem na ustanovení §u 41 j. n. podle údajů
žalobcových. Z toho, co žalobce v tomto sporu přednesl v první stolici,
a ze znění jeho žalobní žádosti plyne zřejmě, že se domáhá žalobou proti
žalovaným nároku soukromého ze soukromoprávního důvodu pachtovní
smlouvy, že tedy pořad práva není vyloučen, nýbrž naopak, že jest přípustným a že okresní soud v O. jest předmětně i místně příslušný pro
řízení a rozhodnutí o žalobě této. Žalobce neuplatňuje žádného nároku
proti Státnímu pozemkovému úřadu, nýbrž proti pachtéřům z důvodu, že
byli podle pachtovní smlouvy povinni, při ukončení pachtovního poměru
odevzdati mu bez náhrady hnůj pohotově jsoucí, rovněž pak odevzdati
mu pozemky určitým umluveným způsobem oseté, a že pachtovní poměr
jest ukončen, že tedy přísluší mu náhradní nárok z uvedeného právě důvodu proti pachtéřům, jimiž jsou žalovaní. Ovšem nedomáhá se proti ním
výhradně hotového zaplacení náhrady, nýbrž v první řadě domáhá se jejich svolení, by příslušné, pozemkovým úřadem určené částky nebyly vyplaceny jim, nýbrž jemu; tím však není jeho soukromoprávní nárok
z pachtovní smlouvy zbaven této své právní povahy, nýbrž jest jen upraven vzhledem na to, že Státní pozemkový úřad převzal nemovitosti, které
byly předmětem pachtovní smlouvy a že následkem toho nemůže nastati
a nenastane odevzdání jejich žalovanými žalobci, jak se to děje pravidelně pří skončení pachtovního poměru. Vzhledem k tomu jest nerozhodno, že pachtovní smlouva stran neobsahuje ustanovení o tom, že by žalovaní byli povinni, vzdáti se ve prospěch žalobcův náhrady, které se jim
dostane od osoby třetí z důvodu předčasného zrušení pachtovního poměru, ani o tom, že by byli povinni, takovou náhradu žalobci vydati. Žalobce vyvozuje svůj žalobní nárok ze závazků, převzatých žalovanými
v pachtovní smlouvě; procesní soud první stolice bude povinen, svým
časem v rozhodovacích důvodech svého rozsudku uvážiti všecky důležité skutkové okolnosti a právní předpisy a podle toho v nálezu rozsudečném rozhodnouti, zdali a pokud žalobní žádost jest oprávněna. O náhradu za investice, předsevzaté žalovanými, podle §u 43 a 43 a) zákona
ze dne 8. dubna 1920, čís. 329 (13. července 1922, čís. 220) sb. z. a n.
nejde, pročež nelze zde užíti předpisův §§ů 43, 43 a), 46, 47 a 50 a)
těchto zákonů o příslušnosti pozemkového úřadu a zemského soudu
v Praze. Žalovaní sami tvrdí v dovolacím rekursu, že zemský civilní soud v Praze v řízení rozvrhovacím dosud nerozhodl o jejich žádosti za přikázání částky, pozemkovým úřadem vyměřené, a o odporu, žalobcem
proti tomu vzneseném; nelze tedy toho času uvažovati o tom, jaké právní
účinky by rozhodnutí to mělo pro žalobce a žalované.

Citace:

Rozhodnutí č. 3883. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 809-812.