Čís. 3939.

Kterak jest za úpadkového řízení zciziti věci, k nimž jest uplatňováno právo vylučovací.
(Rozh. ze dne 4. června 1924, R I 446/24.)
Komisař úpadku zamítl návrh úpadce, by bylo odloženo zpeněžení
úpadkové podstaty, a schválil návrh, by předměty, patřící do úpadkové podstaty, byly prodány Šimonu B-ovi za 7000 Kč z volné ruky. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil komisaři úpadku, by po pravomoci usnesení dále jednal a nové usnesení vynesl. Důvody: Zpeněžení věcí, do úpadkové podstaty patřících, z pravidla státi se musí soudním prodejem (§ 119 konk. ř.), od čehož přípustná jest jen tehdy úchylka, když by jinaký způsob zpeněžení byl výhodnějším. Pokud se tkne věcí, ohledně jichž se uplatňují práva oddělovací, mohou tyto bez svolení oprávněných toliko dle předpisů exekučního řádu býti zcizeny; jinaký způsob zpeněžení jest se svolením komisaře úpadku dle §u 120 (2) konk. ř. přípustným jen tehdy, když jest jisto, že věřitelé, mající právo na oddělení, pokud k zcizení věcí nesvolili, budou z plna z výtěžku uspokojeni. Napadené usnesení neobsahuje zjištění, že navrhovaný správcem úpadkové podstaty prodej věcí, do úpadkové podstaty náležejících, z volné ruky jest výhodnějším než prodej soudní. Dále neobsahuje napadené usneseni zjištěni, že věřitelé, mající právo na oddělení, souhlasili s prodejem věcí z volné ruky, a že, pokud nesouhlasili, výtěžkem budou kryti. Za tohoto stavu věci nemá soud rekursní možnost, posouditi, zda napadené usnesení hoví zákonu, zejména
ustanovení §u 119 konk. ř. a §u 120 (2) konk. ř. a jest proto nutno, aby komisař úpadku v dalším řízení ještě vyšetřil a zjistil, zda navrhovaný prodej věcí, do úpadkové podstaty patřících, jest výhodnějším, než soudní prodej, a dále zjistil, zda jsou zde předpoklady §u 120 (2) konk. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu zakládá se na §u 119 a na druhém odstavci §u 120 konk. ř. a jest náležitě odůvodněno; vývody dovolacího rekursu nejsou způsobilé, by odůvodnění tohoto rozhodnutí vyvrátily. Zda prodej věcí, do úpadkové podstaty náležejících, z volné ruky Šimonu B-ovi za 7000 Kč byl by výhodnějším než prodej soudní, není spolehlivě zjištěno a třeba jest v této příčině dalšího šetření, jak to jest v odůvodnění usnesení rekursního soudu uvedeno. Správce úpadkové
podstaty odůvodňuje své opačné mínění poukazem na nároky třetích osob na vyloučení nejpodstatnějších částí aktiv úpadkové podstaty, ale sám prohlašuje, že nároků těchto neuznává, a soudně není dosud o nich rozhodnuto; závazek stavitele Šimona В-a, že nevyřízenou otázku vlastnictví dotyčných věcí přejímá na své nebezpečí, nemůže sám o sobě věsti k úsudku, že prodej věcí z volné ruky Šimonu B-ovi jest výhodnějším, než prodej soudní, a to i proto, poněvadž některé z osob, uplatňujících nárok na vyloučení, výslovně prohlásily, že s prodejem Šimonu B-ovi nesouhlasí. Které věci z úpadkové podstaty mohou býti s úspěchem učiněny předmětem soudního prodeje a zdali by výtěžek tohoto soudního prodeje stačil ke krytí nákladu řízení prodejového, nelze toho času říci, neboť není pro to spolehlivých skutkových zjištění. Okolnost, že správce úpadkové podstaty nepojímá, jak uvedeno v dovolacím rekursu, nabídku firmy U. vážně, nestačí k tomu, aby soud nevzal tuto nabídku v úvahu. Pokud správce úpadkové podstaty v dovolacím rekursu tvrdí, že všecka zástavní práva zanikla vyhlášením úpadku a že tedy není zde věřitelů, na které se vztahuje druhý odstavec §u 120 konk. ř., má patrně na mysli ustanoveni §u 12 konk. ř.; ale zjištěno není, zda všech zástavních práv bylo, jak tento § 12 předpokládá, nabyto exekucí, a to v posledních 60 dnech před vyhlášením úpadku, zda jde o případy podle prvého odstavce §u 12 vyr. ř. a druhého odstavce §u 2 konk. ř. Rekursním soudem nařízeného doplnění šetření je tudíž třeba, by mohlo býti řádně rozhodnuto o otázce prodeje věcí Šimonu B-ovi z volné ruky. Zdali průtah, který vzejde tímto doplněním, bude míti pro úpadkovou podstatu nepříznivé následky, jak, správce úpadkové podstaty se obává, nemůže míti vliv na rozhodnutí o· dovolacím rekursu, nýbrž může býti toliko důvodem pro všemožné urychlení potřebného dalšího šetření a
nového soudního rozhodnutí na základě doplněného řízení.

Citace:

č. 3939. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 894-895.