Čís. 3957.

K bedlivosti řádného obchodníka (čl. 282 a 344 obch. zák.) náleží jen znalost všeobecných, nikoliv však specielních, časově obmezených a jen pro některé odběratele význam majících tarifních předpisů.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, Rv I 459/24.)
Žalovaný zaslal žalobci 18 vagonů mouru. Na dopravném bylo zaplaceno 17166 Kč 60 h. Tvrdě, že žalovaný, opomenuv udati, že mour byl pouze velikosti 5 mm, způsobil, že nebyla poskytnuta 25%ní sleva dopravného stanovená pro mour do 5 mm, domáhal se žalobce na žalovaném náhrady škody. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Žalovaná strana byla povinna, by, odesílajíc jednotlivé vagony uhelného mouru, zařídila vše tak, by obchodní zájmy žalobcovy byly pečlivě opatřeny. Do souboru této pečlivosti náleží také, by vyplnění nákladního listu o každém z vagonů stalo se způsobem, který jest jednak dopravními ustanoveními předepsán, jednak jest žalobci hospodářsky prospěšný. Jakmile byl železnicí podle §u 6 dopravního řádu pro železnice (nařízení vlády republiky Československé ze dne 13. května 1921, čís. 203 sb. z. а n.) vyhlášen způsob o označování uhelného mouru — prachu — velikosti zrna nejvýše 5 mm v čís. 28 věstníku pro železnici a plavbu dne 8. dubna 1922 pro nákladní list při dopravě tohoto zboží, byla žalovaná jako odesílatelka podle předpisu §u 56d odstavec prvý písm. d) téhož vlád. nař. povinna, aby uhelný mour, podávaný jí k dopravě, takto označila.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Přisvědčiti sluší odvolacímu soudu, že žalovaný byl dle čl. 344 a 282 obch. zák. povinen, by odesílaje mour drahou, dbal opatrnosti řádného obchodníka, při čemž ručí dle §u 1313 a) obč. zák. i za zavinění třetích osob, kterých při tom použil. Byla-li povinná péče řádného obchodníka zachována či porušena, závisí od okolnosti každého jednotlivého případu. Dozajista náleží odesílateli, by nákladní list vyplnil způsobem předepsaným, za škodu, která by vadným vyplněním nákladního listu žalobci byla vzešla, ručil by žalovaný. Nelze však souhlasiti s odvolacím soudem, že tarifní vyhláška čís. 70 ze dne 8. dubna 1922 uložila odesílateli za povinnost, by při zasílání uhelného mouru uvedl velikost zrna v nákladním listu. Tímto tarifním předpisem byla poskytnuta průmyslovým závodům, zařízeným na otop mourem sleva na dovozném pro uhelný mour zrna menšího než 5 mm, a sice zavázala se dráha vrátiti, prokáže-li se, že v roce 1922 průmyslový závod odebral aspoň 100 tun takového mouru, 25 procent placeného dovozného, při čemž dle všeobecných předpisů jest třeba i dovoz mouru i placené dovozné prokázati nákladními listy. Uplatnění nároku na slevu závisí na vůli průmyslového závodu. Nebylo předepsáno, by při zasílání mouru bylo v nákladním listu vždy uvedeno, jakého jest zrna, ale náleželo ovšem prumyslovému závodu, který chtěl činiti nárok na slevu, by se postaral o vyznačení zrna již v nákladním listu. V tomto případě bylo to věcí žalobcovou, neboť on žádal za slevu. Žalovanému nelze to ukládati za povinnost. Mezi stranami nebylo smluveno, že žalovaný prodává a žalobce kupuje mour pod 5 mm. Naopak byl položen důraz na to, že mour má býti zrnitý, a, jelikož na šachtě, z níž měl býti dodán, byl vyráběn kromě mouru o zrnu 5 mm i mour se zrnem 7 mm, vyhovovalo spíše dodání tohoto zrnitějšího mouru objednávce. Žalovaný mohl dle smlouvy dodati mour obojí, při dodání mouru o zrnu 7 mm, nebyl by měl žalobce vůbec nároku na slevu dovozného proti dráze. Že byl dodán mour výhradně о 5 mm, stalo se náhodou a jen náhodou se tedy stalo, že žalobci vůbec vzešel nárok na slevu. Žalobce nikdy neoznámil žalovanému, že pro případ takové náhody se bude domáhati slevy, a neudělil mu žádného na slevu se vztahujícího příkazu. Zavinění žalovaného by bylo možno spatřovati za tohoto stavu věci pouze v tom, že nepočítal sám s možností takové náhody a s možným pozdějším rozhodnutím žalobce, domáhati se slevy na dovozném. To by však byla již přemíra opatrnosti, přesahující daleko péči, uloženou řádnému obchodníku při plnění smluvených obchodů ve prospěch druhé strany. Odporovalo by zásadám obchodní poctivosti a důvěry, by žalobce, opomenuv sám včas učiniti opatření, potřebná k využitkování nového tarifního předpisu, mohl přesunouti následky tohoto opomenutí na svého smluvníka a ukládal mu takto povinnost větší péče o zvláštní se smlouvou přímo nesouvisející zájmy žalobcovy, než jim žalobce sám věnoval. Neprávem poukazuje žalobce i odvolací soud v té příčině na to, že žalovaný jest obchodníkem uhlím a proto povinen znáti tarifní předpisy o dopravě uhlí. Nehledíc k tomu, že sleva na dovozném byla poskytnuta ve prospěch průmyslových závodů, zařízených na otop mourem, a nikoliv ve prospěch obchodníků uhlím, takže nikoliv žalovaný, nýbrž žalobce měl na ní zájem, mohla by podrobná znalost tarifních předpisů, přesahující míru, každému obchodníku potřebnou, býti požadována sice od speditera, jenž za úplatu obstarává na cizí účet dopravu zboží (§ 1299 obč. zák., čl. 379 obch. zák.), nikoli však od žalovaného, jenž byl ku žalobci jen v poměru prodatele ke kupiteli a byl podle čl. 344 a 282 obch. zák. povinen zachovati jen obyčejnou bedlivost řádného obchodníka. K této bedlivosti náleží jen znalost všeobecných tarifních předpisů a žalovaný osvědčil ji dostatečně tím, že prodané zboží označil na nákladním listu názvem, na němž dle tarifu jest závislá všeobecná sleva sazby. Že by k pečlivosti řádného obchodníka náležela také znalost všech specielních, časově omezených a jen pro některé jeho odběratele význam majících tarifních předpisů, nelze uznati.

Citace:

č. 3957. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 922-924.