Čís. 3528.

Byly-li poplatky notáře za projednání pozůstalosti rozvrženy na jednotlivé dědice, nelze uložiti zaplacení částek, jež staly se u některých dědiců nedobytnými, dědicům ostatním.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, R I 133/24.)
Usnesením soudu pozůstalostního byly poplatky notáře, určené na 1441 Kč 77 h, rozvrženy po částkách 361 Kč 44 h na všechny čtyry dědice, zaplaceny byly však pouze dvěma dědičkami, totiž Alžbětou a Rosalií K-ovými, kdežto druhými dvěma dědičkami částkou 722 Kč 88 h nebyly zaplaceny, a úřední exekuce pro tento úhrnný poplatek u obou liknavých dědiček zůstala bezvýslednou. Usnesením obou nižších stolic bylo nyní zaplacení zbytku 722 Kč 88 h uloženo Alžbětě a Ro-salii K-ovým, z důvodů prvé stolice proto, poněvadž se přihlásily ku pozůstalosti ze zákona výminečně a tedy spolu s druhými dědici za zaplacení poplatků těch ručí, když zaplacení těchto poplatků z pozůstalostní podstaty samotné nelze přímo docíliti, z důvodů druhé stolice proto, poněvadž podle §u 174 nespor, říz. nelze před splněním všech závazků, dědici uložených, pozůstalost odevzdati a projednání pozůstalosti za skončené prohlásiti, že tedy musilo býti stěžovatelkám nařízeno zaplacení na účet pozůstalosti, a že je zřejmo, že dědicům přísluší, by své nároky z důvodu konaných platů vyrovnali mezi sebou.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu Alžběty a Rosalie K-ových v ten rozum, že změnou usnesení rekursního soudu zrušil usnesení prvého soudu.

Důvody:

Nedá se upříti, že srovnalými usneseními nižších stolic s hlediska §u 16 nespor. říz. porušen byl zákon, a že také usnesení tato odporují právoplatnému usnesení soudu pozůstalostního, kterým již byly poplatky notáře, určené částkou 1441 Kč 77 h rozvrženy po částkách Kč 44 h na všechny čtyry dědice. Kdo má zaplatiti poplatky notáře jako soudního komisaře, bylo už řečeným usnesením soudu prvé stolice právoplatně rozhodnuto. Dle §u 180 not. řádu má býti provedeno dobývání takovýchto poplatků notářových podle předpisů o vymáhaní poplatků za soudní úkony, ale může к jích vybrání býti dle §u 105 jedn. řádu přikročeno teprve tehdy, když je zjištěna platební povinnost právoplatným usnesením soudním. Proto byly správně u soudu prvé stolice poplatky ty v poplatkovém lístku dle shora uvedeného a právoplatného usnesení rozvržené, na jednotlivé dědice rozepsány, na nich pak jednotlivě vymáhány, ale okolnost, že exekuce u dvou dědiců zůstala bezvýslednou, neopravňovala soud prvé stolice, aby dodatečně zaplacení nedobytných poplatků uložil druhým dědicům, neboť, že by dědicové ručili za poplatky projednání pozůstalosti solidárně, jmenovitě, že by také ručili za jejich dobytnost u ostatních spoludědiců, nedá se ze zákona odvoditi, protože takového předpisu nikde v zákoně není. Náklady na projednání pozůstalosti tíží všechny účastníky podle velikosti jich podílů, kterými jsou na pozůstalostním řízení súčastněni. Zásada tato vyplývá z patentu ze dne 13. září 1787, čís. 717 sb. z. s., jejímuž obdobnému užití dostalo se potvrzení předpisem §u 40 c. ř. s. Mínění, že by se dala ručební povinnost spoludědiců za poplatky soudního komisaře odvoditi z předpisu §u 174 nespor, říz., neobstojí, neboť na tyto poplatky zmíněný předpis vůbec se nevztahuje.

Citace:

Rozhodnutí č. 3528. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 281-282.