Čís. 3849.

Právoplatně přijatý člen společenstva může se domáhati pořadem
práva neplatnosti usnesení valné hromady, jímž byl proti stanovám
z družstva vyloučen.
(Rozh. ze dne 13. května 1924, Rv I 90/24.)
Žalobní prosbě člena družstva invalidů proti tomuto jako žalovanému o neplatnost usnesení valné hromady, vylučujícího žalobce z družstva, jehož byl členem, a měnícího stanovy, oba nižší soudy vyhověly. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného družstva.
Důvody:
Po právní stránce poukázaly již oba nižší soudy na to, že v době,
kdy žalobce usnesením valné hromady žalovaného družstva z družstva
byl vyloučen, vyloučení to dle jasného znění stanov tehda platných
se vůbec státi nemohlo, když předpoklad pro vyloučení žalobce z družstva, uvedený v čl. 7 III. stanov nebyl tvrzen aniž jest dán. Poněvadž
dle stanov družstva, platných v době konání valné hromady, družstvo
nemohlo žalovaného ani jednohlasným usnesením valné hromady vyloučiti, jest pro posouzení věci nerozhodno, zda žalobce při této valné
hromadě hlasoval proti svému vyloučení, či se jen proti němu ohradil, či konečně, zda vůbec byl vyloučen z hlasování, poněvadž šlo o jeho
osobu. Nebylo-li však vyloučení žalobce dle stanov družstva, platných
v době konání valné hromady, vůbec možno, zůstal žalobce přes usnesení valné hromady o jeho vyloučení členem žalovaného družstva, a
v důsledcích toho ani usnesení o změně stanov nestalo se jednohlasně,
jak to stanovy výslovně žádají, a jest proto i toto usnesení valné hromady neplatným. Z toho plyne, že žalobce, který, jak žalované družstvo
samo připouští, má zájem na zjištění, že jeho vyloučení z družstva jest
neplatným, má týž zájem na neplatnosti valnou hromadou usnesené
změny stanov, a jsou tu proto i ohledně tohoto žalobního žádání podmínky určovací žaloby ve smyslu §u 228 c. ř. s. Jsou tedy rozhodnutí
nižších soudů, vyhovující také v tomto směru prosbě žalobní, stavem
věci a zákonem plně odůvodněna, a výtky, činěné napadenému rozsudku
v tomto směru, lichými. Jest sice správné, že ustanovení stanov o vyloučení pravoplatně přijatého člena může býti pro žalované družstvo
obtížné po případě i osudné, leč tvrzení dovolání, že se ustanovení to
příčí předpisům zákona o společenstvech a dobrým mravům, není správné, neboť družstvo, když se svého času o stanovách usnášelo, mohlo
a musilo si býti vědomo důsledku tohoto ustanovení stanov, a když se
přes to na tomto znění stanov usneslo, musí vzíti na sebe případné
obtíže, dotýkající se jeho práva, zbaviti se pravoplatně přijatého člena,
a nemůže nyní o ustanovení tomto tvrditi, že odporuje zákonu nebo příčí
se dobrým mravům, protože mu činí nemožným, aby se zbavilo nepohodlného snad, avšak pravoplatně přijatého člena. Jaké důsledky družstvo z tohoto stavu věci vyvodí, pokud se týče vyvoditi musí, jest pro
tento spor nerozhodno.

Citace:

Rozhodnutí č. 3849. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 753-754.