Čís. 3876.

Byl-li se žalobou o plnění spojen návrh na zjištění předurčujícího právního poměru, nelze jeho přípustnost posuzovati podle §u 228 c. ř. s., nýbrž podle §u 236 c. ř. s.

(Rozh. ze dne 20. května 1924, Rv I 323/24.)
Žalobce domáhal se na dědici, jemuž byla již odevzdána pozůstalost
Josefy V-ové: 1. zjištění, že prohlášení žalobce ze dne 22. června 1916
a projednání pozůstalosti po Josefě V-ové, dne 10. června 1916 zemřelé
ze zákona, pak odevzdání pozůstalosti žalovanému v základě dohody
ze dne 22. června 1916 jsou bez právního účinku vůči žalobci a neplatné a odevzdací listina okresního soudu ze dne 17. října 1916 že
jest proti žalobci bez právního účinku, 2. by uznáno bylo právem, že
žalobci přísluší v základě poslední vůle Josefy V-ové ze dne 17. března
1903 polovice pozůstalostního jmění po Josefě V-ové a že jest žalovaný
povinen vydati žalobci polovici pozůstalosti po Josefě V-ové. Žalobu
opíral žalobce o závěť zůstavitelky, nalezenou po projednání pozůstalosti, v níž byl ustanoven dědicem žalobce i žalovaný, každý ku polovině pozůstalosti. Procesní soud prvé stolice žalobě ad 1.
vyhověl, žalobu ad 2. zamítl. Odvolací soud zamítl žalobu ad 1,
vyhověl jí však ad 2. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného, k dovolání žalobcovu pak obnovil ve výroku ad 2 rozsudek prvého
soudu a uvedl v tomto směru v důvodech:
Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaného a zamítl I. odstavec
žalobního žádání, maje za to, že jde o žalobu určovací dle §u 228 c. ř. s.,
jejíž základní podmínkou jest, aby měl žalobce právní zájem, aby určitý
právní poměr nebo určité právo bylo zjištěno dříve, než lze žalovati
o plnění, žalobci prý však takový právní zájem na určení, kterého se
vedle plnění domáhá, nelze přiznati. Dle žalobní prosby domáhá se žalobce netoliko zjištění, že jeho prohlášení ze dne 22. června 1916 a projednání pozůstalosti po jeho matce a odevzdání pozůstalosti žalovanému na základě dohody ze dne 22. Června 1916 jsou vůči němu, žalobci, bez právního účinku a neplatná, jakož i dalšího zjištění, že žalobci přísluší podle poslední vůle jeho zemřelé matky Josefy V-ové ze
dne 17. března 1903 polovice pozůstalostního jmění po ní, nýbrž domáhá se také výroku, že jest žalovaný povinen, vydati mu (žalobci)
polovici tohoto pozůstalostního jmění. Z této žalobní prosby jest patrno, že nejde tu o žalobu určovací dle §u 228 c. ř. s., nýbrž o plnění,
která jest arci spojena s návrhem na určení předurčujícího právního
poměru, na který zakládá žalobce svou další prosbu a na němž závisí
nárok na plnění. Takový samostatně neuplatňovaný nárok určovací
dlužno posuzovati podle §u 236 c. ř. s. a nikoli podle §u 228 c. ř. s.,
neboť nezáleží na tom, zda učinil ho žalobce, předbíhaje spornému jednání. Není proto pro něj třeba podmínek určovací žaloby, totiž zvláštního právního zájmu na rychlém zjištění, stačí, že právní poměr, jehož
určení se navrhuje, jest sporný a má pro uplatněný nárok na plnění
povahu předurčující.

Citace:

Rozhodnutí č. 3876. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 804-805.