Čís. 3896.

Je-li v pozemkové knize zapsáno vlastnictví pro »měšťanstvo v X.«, nepřísluší do usnesení knihovního soudu stížnost městské obci X, ani jednotlivému měšťanu.

(Rozh. ze dne 27. května 1924, R I 420/24.)
Soud prvé stolice vyhověl žádosti podpůrného spolku příslušníků v-ských ve V., by ve vl. čís. 668 poz. knihy kat. obce V. bylo poznamenáno, že měšťané v-ští tvoří nyní spolek s názvem: »Podpůrný spolek příslušníků v-ských ve V.«. Rekursní soud k rekursu městské obce V. a Františka R-a žádost zamítl. Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu »Podpůrného spolku příslušníků v-ských« zrušil napadené usnesení a odmítl stížnost městské obce V. a Františka R-a do usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud sice, zkoumaje stížnost městské obce V., zastoupené jejím starostou Vojtěchem R-em a Františka R-a ve V. obíral se oprávněním těchto stěžovatelů ke stížnosti, ale vyslovil, že jsou oprávněni oba ke stížnosti. Ohledně městské obce V. z toho důvodu, že dle §u 22 stanov jednoty měšťanů města V. v případě jejího zrušení má býti předáno její jmění obci města V., ohledně Frant. R-a, poněvadž dle dekretu ze dne 12. prosince 1912 obdržel měšťanské právo. Míní tedy rekursní soud, že jsou usnesením první stolice jejich práva ohrožena. Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti. Kromě žadatele jsou k podání rekursu
v knihovních věcech oprávněny osoby, v §u 123 pod čís. 1 až 4 knih. zák, uvedené, a dále osoby, které jsou knihovním zápisem poškozovány, třebas by ani dle §u 123 knih. zák, o jeho povolení nemusily býti vyrozuměny. Že stěžovatelé k osobám, v §u 123 pod čís. 1 až 4 knih. zák. uvedeným·, nenáležejí, je zřejmo, neboť podle knihovního výpisu jest na nemovitostech, o které běží, jako vlastník zapsáno »měšťanstvo v-ské«. Okolnost, že dle §u 22 stanov jednoty měšťanů města V. v případě jejího zrušení má býti předáno její jmění obci města V., jest pro otázku oprávněnosti k podání rekursu v této knihovní věci bez právního významu, poněvadž nebylo prokázáno, že by jednota už byla zrušena, ale také nebylo prokázáno předloženými listinami, že by jednota měšťanů města V., ostatně již změněná v podpůrný spolek příslušníků v-ských a s ním arci totožná, byla právně totožnou s »měšťanstvem v-ským«, pro které jest na řečených nemovitostech zapsáno vlastnické právo. Ale i kdyby nakrásně nastala již okolnost, v §u 22 stanov předpokládaná, přešlo by jmění »měšťanstva v-ského« dle citovaného ustanovení pouze do správy obce města V. jako jmění účelové se zachováním právní povahy právnické osoby (§ 26 obč. zák.) a byla by tato právnická osoba nebo její representant jedině ku stížnosti oprávněna. Jelikož se tato právnická osoba dosud neutvořila, není potřebí zkoumati, zda obec ji zastupuje, zvláště, když obec ani jejím jménem nepodala stížnosti. Pokud jde o druhého stěžovatele, Františka R-a, ani tu není závažno, že dle dekretu ze dne 12. prosince 1912 obdržel měšťanské právo, neboť tím ještě není prokázáno, že se stal údem toho »měšťanstva v-ského«, pro které na řečených nemovitostech vloženo vlastnické právo. Toho neprokázal ani předloženými stanovami, neboť ty podle §u 5 stanov předpokládají přijetí měšťana výborem za člena, čehož právě stěžovatel neprokázal. Bylo tedy uznati, že stěžovatelé ku stížnosti nejsou oprávněni; proto bylo napadené usnesení zrušiti a jejich stížnost odmítnouti jako nepřípustnou. Pakli měšťanstvo města V. nebo některá jiná právnická, nebo některá fysická osoba se cítí stížena ve svých právech, může podle platných zákonných předpisů podati žalobu u příslušného soudu.

Citace:

č. 3896. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 830-831.