Čís. 3503.

Smír jeví účinky pouze mezi smluvními stranami a jejich dědici. Pro a proti singulárním nástupcům jest účinným jen, když vstoupili v právní poměr smírem upravený po uzavření smíru.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, Rv II 719/23).
Žalobkyni byly při práci u žalovaného rozdrceny řezačkou tři prsty. Žalobu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud rozsudek potvrdil. Nej vyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, a uvedl po právní stránce v

důvodech:

Odvolací soud rozhodl srovnale se soudem prvé stolice z toho důvodu o žalobním nároku zamítavě, protože má zjištěno, že dovolatelka uzavřela se zástupci dolnorakouských zemských pojišťovacích ústavů ve Vídni o nároku, který uplatňuje v žalobě, narovnání, podle kterého byla ve příčině řečeného nároku úplně odškodněna 3 000 Kč a proto prohlásila, že nemá nijakých nároků ze svého úrazu. Odvolací soud považuje ono právní jednání za smlouvu, kterou udánliví zástupcové dolnorakouských zemských pojišťovacích ústavů ve Vídni uzavřeli ve prospěch žalovaného ve smyslu §u 881 obč. zák. Této právní povahy však řečené jednání právní zřejmě nemá. Dle §u 881 obč. zák. smlouva ve prospěch třetího vzchází tenkráte, když si někdo dá slíbiti nějaké plnění někomu třetímu, v tom případě však dovolatelka ve svém prohlášení o odbytném jedině prohlásila, že od dolnorakouského zemského Úrazového a povinné ručení pojišťujícího ústavu obdržela hotově 3 000 Kč jako náhradu za ztráty, které jí vzešly tím1, že si při řezačce rozdrtila palec, ukazovák a prsteník a že tímto odškodněním byly vyrovnány veškeré škody z řečeného úrazu úplně, že se vzdává proto výslovně jakýchkoli na tomto úrazu spočívajících nároků, ať jsou jakéhokoliv původu, vůči řečenému ústavu jakož i vůči jakékoliv třetí osobě nebo ústavu. Smír (§ 1380 obč. zák.) je smlouvou a proto jeví účinky pouze mezi smluvními stranami a jich dědici. Pro singulární právní nástupce a proto nim je smír účinný jen, když vstoupili v právní poměr smírem upravený po uzavření smíru. Z toho plyne, že kdyby šlo o smír, nemohl by se smíru žalovaný vůči žalobnímu nároku dovolatelky dovolávati s právním účinkem, poněvadž ani nedokázal, ani netvrdil, že byl při smíru smlouvcem, nebo že k němu dodatečně přistoupil.

Citace:

Rozhodnutí č. 3503. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 247-248.