Čís. 3899.

Pozemková reforma.
Služebnostmi míní se v §u 11 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 77 sb. z. a n., pouze služebnosti reální. Nenáleží sem služebnost dobývání
uhlí na cizím pozemku, aniž by bylo jisto, že má sloužiti k prospěchu nějakého pozemku.
(Rozh. ze dne 27. května 1924, R I 438/24.)
Přiděliv zabranou půdu k účelům stavebním, nevyhověl soud prvé stolice žádosti báňské společnosti, by na přiděleném pozemku byla zřízena služebnost dobývání uhlí. Rekursní soud usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Nemůže býti o tom pochybnosti, že služebnost, na které § 11 a 12 zákona ze dne 17. února 1922, čís. 77 sb. z. a n., myslí, jsou pouze služebnostmi reálními, tedy má-li přidělený pozemek býti, jako zde, pozemkem služebním, tak, že služebnost má býti ku prospěchu jinému pozemku (§ 473 obč. zák.), a i takovou služebnost možno dle patrného
úmyslu zákonodárce nově zříditi jen tehdy, jest-li jí třeba k obhospodařování nějakého jiného pozemku posavadního vlastníka (§ 9 a 10 zákona ze dne 27. května 1919, čís. 318 sb. z. а n., o zajištění půdy
drobným pachtýřům, s nímž tu jde o akcí souběžnou). Zde však jde o služebnost dobývání uhlí na cizím pozemku, aniž by bylo udáno, že má sloužiti k prospěchu nějakého pozemku žadatelčina a kterého (pozemek panující), a jde tedy sice o služebnost druhu, poznačeného v §u 477 č. 6 obč. zák. (t. zv. polní), ale nepravidelnou ve smyslu §u 479 obč. zák., t. j. mající příslušeti osobě žadatelčině a jejím nástupcům v držbě dolové míry a přebytků v žádosti její uvedených. Že má právo
služebnosti příslušeti dle toho i jejím řečeným nástupcům, nesmí másti, neboť není vidno, že a jak by služebnost ta měla býti na prospěch řečené míře dolové a přebytkům, jak by měla k lepšímu těžení z nich sloužiti, aspoň se žadatelka pranic takového tvrditi ani nepokusila: může-li však tuto míru dolovou a přebytky zužitkovati i bez této služebnosti tak dobře, jako s ní, není to vskutku než služebnost osobní, jenže má příslušeti ne pouze jedné určité osobě, původnímu nabyvateli, nýbrž i jmenovaným jeho nástupcům, ale na takové služebnosti, nemající hospodářského vztahu v §u 473 obč. zák. vytčeného, к pozemku jinému,
aby totiž sloužily к prospěšnějšímu neb pohodlnějšímu zužitkování jeho, zákon čís. 77/22, jak řečeno, na jisto nemyslil.

Citace:

č. 3899. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 835-836.