Čís. 3543.

Pro nárok spolku proti jeho členu o vrácení věcí, jež mu byly jako činovníku spolkem svěřeny, jest pořad práva přípustným.
(Rozh. ze dne 27. února 1924, R I 97/24.)
Žalované jakožto předsedkyni žalujícího dobročinného spolku byly svěřeny různé spolkové věci. Když se žalovaná funkce vzdala, domáhal se na ní spolek žalobou vydání věcí. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Názoru soudu prvé stolice, že rozhodování o nárocích z příslušenství nějaké osoby ke spolku jako útvaru práva veřejného a o otázce platností či neplatnosti spolkového usnesení a porušení stanov na pořad práva nepatří a že nepřísluší proto soudu, o nich rozhodovati, nýbrž úřadům správním, re- kursní soud neuznává. Strana žalovaná vznesla námitku věcné nepříslušnosti soudu, správně námitku nepřípustnosti pořadu práva, a snažila se ji odůvodniti poukazem na ustanovení §u 25 stanov žalujícího spolku. Při tom přehlíží, že nejde zde o spor, vzniklý ve věcech spolkových mezi členy. V tomto případě jde o spor mezi žalujícím spolkem jako takovým a členem spolku. Žaloba, jež jest podkladem tohoto sporu, jest žalobou vlastnickou dle §u 366 obč. zák. Předmětem tohoto sporu jsou věci žalujícího spolku (§ 286 obč. zák.), které byly svěřeny žalované jako předsedkyni spolku a které, ježto se své funkce vzdala, jest povinna spolku vrátiti. Věci vindikované nejsou vlastnictvím žalované jako člena spolku, nýbrž vlastnictvím žalujícího spolku jako osoby právnické. Činovník spolku nenabývá ku věcem spolkovým ani práva vlastnického ani držby, jsa pouhým detentorem věci osoby právnické, kteráž podle povahy své osobnosti sama práva tato fysicky vykonávati může jen pomocí osob fysických. Soud jest povolán rozhodovati rozepře
o účastenství v právech, které spolek svým členům propůjčuje, a rovněž i o rozepřích, v nichž spolek domáhá se na jednotlivých účastnících plnění závazků ze svazku spolkového. K rozhodování o vlastnické žalobě spolku proti komukoliv, byť i bývalému členu, je příslušným řádný soud.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Správně dovozuje rekursní soud, že jde tu o žalobu vlastnickou dle §u 366 obč. zák., a že tedy uplatňován jest soukromoprávní nárok, o němž dle §u 1 j. n. rozhodovati mají řádní soudové. Není zákonného předpisu, a to ani ve spolčovacím zákoně ze dne 15. listopadu 1867, čís. 134 ř. zák., že by takováto žaloba, v předpisech soukromého práva založená, kterou podává soukromý spolek a nikoliv veřejnoprávní korporace, patřila před úřady správní. O tom, jak si mají soudové počínati, je-li rozhodnutí sporu závislo na tom, zda tu jest či není jistý právní poměr, jenž má býti na jisto postaven ve správním řízení, již zahájeném, stanoví předpis §u 190 c. ř. s. Ale řešení takovéto předurčující otázky nemá ničeho společného s otázkou přípustnosti pořadu práva ohledně nároku, před řádné soudy příslušného.

Citace:

Rozhodnutí č. 3543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 303-304.