Čís. 3950.

Žalobce, k jehož žádosti postoupil původně dovolaný sborový soud věc okresnímu soudu, nemůže u tohoto soudu žádati, by věc byla postoupena původně dovolanému soudu, ježto jest prý vskutku příslušným sborový soud.
(Rozh. ze dne 11. června 1924, R I 445/24.)
Žalobce původně podal žalobu na žalovanou banku o zaplacení služného, splatného dne 1. srpna 1923 ve výši 4583 Kč 33 h u obchodního soudu v Praze. K námitce věcné nepříslušnosti soudu, vznesené žalovanou stranou při prvním roku vzhledem na výši zažalovaného obnosu, prohlásil se obchodní soud usnesením ze dne 25. února 1924 věcně nepříslušným а k návrhu žalobce byly spisy postoupeny k dalšímu řízení okresnímu soudu pro věci obchodní v Praze. Podáním ze dne 8. března 1924 učinil však žalobce u tohoto soudu návrh, aby žalobu obchodnímu soudu v Praze zpět postoupil, ježto tento soud prý přece dle
§u 55 j. n. jest k projednání žaloby příslušným. Okresní soud pro
věci obchodní v Praze návrhu vyhověl a spisy obchodnímu soudu opět postoupil. Rekursní soud zrušil napadené usneseni. Důvody:
Stížnost jest odůvodněna, ježto, vyslovil-li jíž jednou obchodní soud v Praze usnesením ze dne 25. února 1924 právoplatně svou věcnou nepříslušnost, a žalobu k návrhu žalobce samotného dle §u 261 c. ř. s. postoupil okresnímu soudu pro věci obchodní v Praze, byl tento soud tímto
usnesením dle §u 46 j. n. vázán — a nemohl žalobu již k návrhu žalobce
odstoupiti soudu za věcné nepříslušná se prohlásivšímu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stanovisko rekursního soudu, že nemůže žalobce, když obchodní
soud jednou již vyhověl námitce věcné nepříslušnosti a postoupil k žalobcovu návrhu (§ 261 odstavec šestý c. ř. s.) žalobu okresnímu soudu
pro věci obchodní jako soudu věcně příslušnému, u tohoto soudu žádati, by byla žaloba, ježto prý obchodní soud jest přece příslušný, tomuto soudu zpět postoupena, není nijak vývody rekurentovými vyvráceno. Stanovisko rekursního soudu má v ustanovení §u 46 odstavec prvý
j. n. plnou oporu, neboť dle tohoto ustanovení, byla-li pravoplatné vyslovena nepříslušnost některého soudu, jest toto rozhodnutí pro soud, k němuž se věc potom dostane, závazné. Názor rekurentův, že ustanovení §u 46 j. n. týká se jen případu, kde jde o příslušnost obecného nebo
obchodního soudu a nikoli případu, kde jedná se o příslušnost sborového neb okresního soudu, nelze již vzhledem k samotnému doslovu §u 46 j. n., který tohoto rozdílu nečiní a zní, jak právě uvedeno, všeobecně zastávati. Rovněž nelze sdíleti stanovisko rekurentovo, že jest
na místě a nutno, aby žaloba byla zpět postoupena obchodnímu soudu, protože prý zažalovaná pohledávka jest částí nezapravené, v celkové její výši částku 5 000 Kč převyšující pohledávky a že tím (§51 a 55 j. n.) je dána prý výhradná příslušnost obchodního soudu. I kdyby skutečně zažalovaná pohledávka byla jen částí nezapravené, uvedenou výši přesahující pohledávky, nic by to na věci neměnilo, ježto i v tom případě podle ustanovení §u 46 j. n. rozhodnutí obchodního soudu o jeho nepříslušnosti zůstává závazným. O výhradnou, to jest výlučnou příslušnost obchodního soudu (§ 51 odstavec druhý j. n.) nikterak však
nejde, neboť strany mohly by se podle §u 104 j. n. i na příslušnosti
okresního soudu dohodnouti a ostatně není správné tvrzení žalobce, že zažalovaná pohledávka byla zažalována jako část nezapravené pohledávky, neboť žalováno jest o zadržené jednoměsíční služné a to pro sebe a úplně samostatně. Lze sice připustiti, že vzhledem k jiným obvyklým sporům mezi stranami u obchodního soudu podle udání žalobce
vedeným, bylo by snad účelno a úsporno, kdyby také tento spor byl projednán u tohoto soudu, ale proto nelze říci, že napadené usnesení jest proti zákonu a nesprávné.

Citace:

č. 3950. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 911-912.