Čís. 3873.

Dopravní řád železniční.
Mezi československými a polskými železnicemi nebyla ujednána
zvláštní úmluva o solidárním ručení železnic za škody při přepravě. Zabavení zásilky (cizí) vojenskou správou jest vyšší mocí ve smyslu §u 84 žel. dopr. ř.
(Rozh. ze dne 20. května 1924, Rv I 181/24.)
Žalobkyně zaslala v době převratové vagonovou zásilku dřeva do
Černovic v Bukovině. Zásilka byla na nádraží v Oswietimě polskou in- tendaturou zabavena. Žaloba na československý erár o náhradu škody byla zamítnula soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Mezinárodní bernská železniční úmluva nevztahuje se na sporný
případ, neboť československá republika přistoupila k ní teprve po mírových smlouvách. Nevztahuje se na něj ani § 100 žel. dopr. ř., neboť platí
jenom pro tuzemsko. Že by mezi československými a polskými železnicemi byla bývala ujednána zvláštní úmluva o solidárním ručení železnic za škody při přepravě dle §u 100 Žel. dopr. ř. s účinností pro konec
roku 1918 a začátek roku 1919, nelze ze spisů seznati. Rozhodnutí
sporu záleží na rozhodnuti o námitce žalovaného eráru, že zabavení zásilky polským vojskem bylo pro železnici vyšší mocí, která ji dle §u 84
žel. dopr. ř. sprošťuje ručení. Žalobce přiznává, ba přednesl dokonce
sám, že polské vojenské úřady celou zásilku, jak byla v Oswietimě na
nádraží, jednostranným rozhodnutím převzaly ve svou moc a odňaly ji
tak další disposici dopravních úřadu, popírá však, že by to bylo pro
dráhu vyšší mocí, uváděje, že vojenské úřady nejednaly za účelem zabaveni zásilky, nýbrž aby ji uchránily od zkázy, jež jí hrozila, poněvadž
se dráha o ni nestarala, dále že se dráha nemůže vykázati písemným
rozkazem vojenské správy a že nebyl sepsán protokol o převzetí. Odvolací soud vytkl právem, že nezáleží na tom. v jakém úmyslu vojenské
úřady jednaly a zda zachovaly předepsané formality, nýbrž jenom na
tom, že si daly náklad vydati. Rozhodnutí vojenské správy bylo pro železnici událostí z venku přicházející a neodvratitelnou prostředky jí po
ruce jsoucími, tedy vyšší mocí dle §u 84 žel. dopr. ř. a sprostilo ji z dalšího ručení za osud zásilky. Dotyčný výrok nižších soudu netrpí ani nesprávným právním posouzením ani rozporem se spisy. Mylným jest názor, že dráha ručí za zásilku, poněvadž mohla a měla zabavení nákladu
vojskem předejiti včasným opatřením dle §§ů 74 a 81 žel. dopr. ř. a tak
neučinila. Žalobce přehlíží, že dopravní úřad v Oswietimi ihned po
znovuzahájení přerušené poštovní dopravy dne 4. dubna 1919 zažádal
odesílatele o disposici, že byl tedy povinen vyčkati jeho pokynů, které
ostatně nezněly ani na poslání zásilky zpět, ani na uložení její na sklad,
ani na její prodej, a že vojenské úřady zásilku zabavily dříve, než došla odesílatelova disposice, by náklad byl poslán dále do Černovic. Že zásilka nesměla býti bez příkazu odesílatelova poslána zpět, plyne z §u 81
(1) žel. dopr. ř. Že by bývalo možno zásilku v Oswietimě uložiti na sklad neb užitečně prodati, jsou pouhé, ničím nedoložené a pravděpodobné domněnky žalobcovy, na nichž nelze založiti soudního rozhodnutí.

Citace:

Rozhodnutí č. 3873. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 798-799.