Čís. 3774.

Poměr odkladu exekuce podle §u 11 vyr. řádu k odkladu podle §u 42 ex. ř.
Odklad podle §u 11 vyr. řádu platí pouze pro exekuce na základě vylučovacích práv, jež tu byla již v den zahájení vyrovnávacího řízení, nevztahuje se však na exekuce za vyrovnacího řízení zahájené, jimž základem jsou odlučovací práva, vzešlá ve vyrovnacím řízení.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1924, R I 348/24.)
Žádosti vyrovnacího dlužníka za odklad exekuce podle §u 11 vyr. ř. soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Podle §u 11 vyr. ř. může ve vyrovnacím řízení býti odložen výkon nuceného prodeje nejdéle na 60 dní, jsou-li tu jeden neb oba důvody §u 11 (2) vyr. ř., totiž je-li to na prospěch výsledku zcizení nebo nutno k uvarování škody hrozící věřitelům. V tomto případě navrhovatel žádného z těchto důvodů netvrdil ani neosvědčil a opírá návrh jedině o to, že vyrovnací řízení není dosud skončeno a právoplatně potvrzeno. Též v napadeném usnesení uvádí se jakožto jediný
důvod odkladu ta okolnost, že vyrovnací řízení není dosud skončeno. Okolnost ta však podle §u 11 (2) vyr. ř. není vůbec důvodem pro odklad exekučního prodeje. Kromě toho však padá dále na váhu, že z nadpisu druhého oddílu vyr. řádu »Účinek zahájení řízení« a ze srovnání §u 11 vyr. ř. prvého odstavce s druhým jde na jevo, že odklad takový platí jen pro exekuce v základě odlučovacích práv, pokud již v čase zahájení vyrovnacího řízení tu byly (§ 11 konk. ř., Bartschův komentář ku konk. a vyrov. řízení pozn. č. 13 ku §u 11 konk. ř. pozn. č. 12, k §u 11 vyr. ř.). V tomto případě však jde o odlučovací právo, vzešlé teprve v základě usnesení okresního soudu ze dne 3. ledna 1924, tedy za vyrovnacího řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel spatřuje nesprávné právní posouzení v tom, že rekursní
soud předpokládá, že bylo stěžovatelovou povinností, by důvody pro odložení v návrhu podle §u 11 vyrovn. řádu uvedl a o ně návrh opřel. V tom sice dlužno stěžovateli přisvědčiti, neboť odložení dle §u 11 vyrovn. řádu jest odložením svého druhu, jež s odložením podle §u 42 ex. ř. nemůže býti stotožňováno, a byť i pro způsob odložení platily předpisy §§ 43 a 44 ex. ř., otázka povolení jest podle §u 11 vyrovn. řádu samostatnou otázkou, od předpisu §u 42 ex. ř. a jeho náležitostí neodvislou, což vyplývá hlavně z toho, že, když se splní náležitosti §u 11 vyrovn. řádu, může býti odložení povoleno i z úřední povinnosti a bez návrhu, tehda již zajisté, když se vyrovnávací soud nebo vyrovnávací komisař dozví o existenci důvodů pro odložení v §u 11 (2) vyrovn. řádu uvedených. Stěžovatel dále tvrdí, že jsou tu skutečně důvody pro odložení, leč to jest dle názoru dovolacího soudu v tomto případě otázkou vedlejší. Odklad podle §u 11 vyrovn. řádu platí pouze pro exekuce na základě vylučovacích práv, pokud tu byla již v den zahájení vyrovnacího řízení, nevztahuje se však na exekuce za vyrovnávacího řízení zahájené, jimž základem jsou odlučovací práva za vyrovnacího řízení vzešlá. O taková práva běží v tomto případě, a proto dlužno sdíleti právní názor rekursního soudu, že odložení povoleno býti nemůže, poněvadž je dle §u 11 vyrovn. řádu nepřípustné. (Srovnej motivy str. 161.)

Citace:

č. 3774. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 634-635.