Čís. 3514.

Jde o včasné podání (§ 89 org. zák.), bylo-li dáno na počtu sice po úředních hodinách, ale přijato jako t. zv. zmeškaná zásilka za zvláštní poplatek a opatřeno ještě razítkem téhož dne.
(Rozh. ze dne 20. února 1924, R I 7/24.).
Stížnost vymáhajícího věřitele do usnesení exekučního soudu rekursní soud odmítl jako opožděnou. Důvody: Napadené usnesení bylo doručeno stěžovateli dne 22. října 1923, lhůta ke stížnosti končila dne 30. října 1923. Stížnost došla na soud dne 1. listopadu 1923 a podána byla na poštu dne 30. října 1923, jak prvním soudem bezvadně zjištěno zprávou poštovního úřadu v P. a sice až po úředních hodinách, které byly do 18. hodiny, jako zásilka zmeškaná. Včasně jest podání učiněno ve smyslu 217/1896 ř. z., § 89, když posledního dne lhůty odevzdáno jest poštovnímu úřadu v ten čas, ve který může býti opatřeno razítkem podání, což však po úředních hodinách jest vyloučeno (judikát čís. 143 ze dne 27. června 1899, praes 306/99).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil soudu druhé stolice, by stížnost vymáhajícího věřitele přijal na soud a vyřídil dle zákona.

Důvody:

Podle prvého odstavce §u 89 org. zák. nevpočítávají se do rekursní lhůty toliko dni poštovní dopravy, takže, jak uvedeno jest v plenissi- márním rozhodnutí bývalého Nejvyššího soudu Vídeňského ze dne 27. června 1899, čís. praes. 306/1899 (pod čís. 143), jehož zásady si i tento Nejvyšší soud osvojil (srovn. rozhodnutí ze dne 10. dubna 1923, R I 328/23, čís. sb. 2477), rekurs podaný na poštu lze za včas podaný považovati jenom tenkráte, když byl odevzdán poště posledního dne rekursní lhůty v době, kdy mohl býti ještě opatřen poštovním podacím záznamem tohoto dne. Soud druhé stolice zjistil, že napadené usnesení soudu první stolice doručeno bylo vymáhající straně 22. října 1923, že lhůta ke stížnosti končila 30. října 1923, a rekurs že byl podán až po úředních hodinách, které byly do 18. hodiny, jako zmeškaná zásilka. To se arci shoduje i s dostatečným vysvětlením poštovního a telegrafního úřadu v P. ze dne 2. února 1924 až na to, že dle tohoto vysvětlení podací lístek u zmeškané zásilky musí býti přirozeně opatřen razítkem z 30. října 1923. Ale ještě výrazněji je to řečeno ve sdělení ředitelství pošt a telegrafů v Praze ze dne 27. ledna 1924, podle kterého jsou u poštovního úřadu v P. úřední hodiny sice pro styk v obecenstvem ve všední dny stanoveny po celý rok na dobu od 8.—12. a 14. do 18. hodiny, ale podle kterého je řečený úřad zmocněn ku přijímání zmeškaných zásilek listovních u telegrafní přepážky za zvláštní příplatky v době od 18. do 21. hodiny a to s datem téhož dne. Tak tomu bylo i s touto zásilkou, která byla podána 30. října 1923 po 18. hodině jako zmeškaná zásilka za příplatek 2.50 Kč a opatřena byla razítkem z 30. října 1923. Plyne z toho, že podána byla včas, neboť není rozhodujícím, že byla podána po normálních hodinách úředních, ale že byla podána v době, kdy jest poštovní úřad obecenstvu ještě přístupný, kdy zásilka ještě přijata býti musí a musí býti opatřena razítkem téhož dne.

Citace:

Rozhodnutí č. 3514. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 260-261.