Čís. 3520.

I nepřekonatelný odpor jest důvodem rozvodu. Třebas se při rozvodu pro nepřekonatelný odpor nevyžadovalo souhlasu druhého manžela, jest na žalobci, by prokázal skutečnostmi, že se odpor zakládá v chování druhého manžela. K pojmu odporu (nepřekonatelného odporu).
(Rozh. ze dne 20. února 1924, Rv I 1693/23.)
Žaloba manžela o rozvod pro nepřekonatelný odpor byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by doplně řízení, znovu rozhodl.

Důvody:

Žalobce domáhá se rozvodu manželství pro nepřekonatelný odpor. Třebaže § 109 obč. zák. tohoto důvodu mezi ostatními, jen příkladmo zmíněnými rozvodovými důvody neuvádí, nemůže býti pochybnosti o tom, že nepřekonatelného odporu lze použíti za rozvodový důvod, čemuž svědčí § 13 zákona ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n., kde pod písm. i) se nepřekonatelný odpor za důvod rozluky připouští s tím, že v tomto případě netřeba hned povolovati rozluku, nýbrž že lze napřed uznati na rozvod od stolu a lože a to třebas i vícekráte. To má důvod v tom, jak z důvodové zprávy jde na jevo, by i v případech, kde není zcela nepochybné zjištěno, že běží o nepřekonatelný odpor, nebyli manželé nuceni k trapnému spolužití, nýbrž aby rozvodem bylo teprve prokázáno, že propast, v manželství nastavší, nelze více překlenouti, že se odpor mezi manžely stal nepřekonatelným. Uváží-li se k tomu i ustanovení §u 16 cit. zák. a čl. II. a III. prováděcího nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n., nutno dojíti k úsudku, že se při rozvodu nevyžaduje odpor v tom přísném pojetí jako u rozluky a že zejména souhlasu druhého manžela není třeba. Přes to však nelze se spokojiti pouhým tvrzením nepřekonatelného odporu a nelze ovšem také povoliti rozvod manželství pro odpor žalobcův jeho vlastním chováním vzniklý, nýbrž musí tento odpor míti svůj základ v chování druhého manžela. Odpor i nepřekonatelný odpor jest určitý duševní citový stav, jejž přímým důkazem nelze prokázati a dlužno naň usuzovati ze zevních skutečností, jež dle povahy, letory, a vzdělání manželů různým způsobem se objevují, jež soudu jest zjistiti a z nich usuzovati, zda lze za to míti, že tu odpor, po případě nepřekonatelný odpor je, zda ho tedy možno míti za prokázaný. V té příčině žalobce v žalobě a ve svém přednesu uváděl různé skutečnosti, o nichž tvrdí, že ho přiměly k tomu, by manželku opustil a že v těchto skutečnostech byl vznik nepřekonatelného odporu, jenž dalším žitím se ještě stupňoval. O vzniku odporu vedl důkaz svědkem Josefem В-ou a výslechem stran. Žalovaná manželka popřela sice ony skutečnosti, uvedla však ve svém přednesu, že se nechce do společné domácností vrátiti, že má k manželi nepřekonatelný odpor, jelikož ji i dítě — dle dalších spisů měsíc před porodem — opustil v nejhorší době, aniž se celou dobu o ni staral, přes to však vzpírá se svoliti k rozvodu. Oba manželé uvádějí pro svůj odpor různé skutečnosti, o nichž byl důkaz svědky nejen nabídnut, nýbrž i proveden, nebyla však žádná zjištění učiněna, takže vzhledem k tomu není tu podkladu pro úsudek, zda lze mluviti o odporu, a tím ovšem jest odňata i možnost dovolacímu soudu, by přezkoumal rozsudek odvolacího soudu, jenž si pro své rozhodnutí potřebných zjištění nezjednal, a jest tedy řízení
kusým.

Citace:

Rozhodnutí č. 3520. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 270-271.