Čís. 3554.

Nelze povoliti odklad exekuce vyklizením (§ 42 čís. 1 ex. ř.) na základě výpovědi dané nájemníku, domáhá-li se podnájemník proti pronajímateli zjištění, že mu proti němu přísluší přímé právo nájemní.
(Rozh. ze dne 27. února 1924, R II 78/24.)
Na základě exekučního titulu proti nájemníku vedl vymáhající věřitel exekuci proti podnájemníku. Podav žalobu na vymáhajícího věřitele, že mu přísluší nájemní právo k vyklizovanému bytu, domáhal se podnájemník odkladu exekuce. Soud prvé stolice odklad povolil, rekursní soud žádost za odklad zamítl. Důvody: Východisko rozhodnutí musí tvořiti úsudek o tom, zda v tomto případě běží o žalobu podle §u 42 čís. 1 ex. ř., poněvadž jen v tomto případě jest odůvodněn návrh, aby byla exekuce odložena. Lze se proto zabývati rozborem ža- loby v tomto směru, aniž by se tím předbíhalo rozhodnutí sporu. V žalobě domáhá se žalobce zjištění, že mu proti žalovanému přísluší právo nájemní a že následkem toho je exekuční titul neplatný. Avšak případné zjištění nájemního práva žalobcova nemůže míti za následek neplatnost exekučního titulu, nehledíc ani k tomu, že takového výroku by se mohla domáhati pouze strana, které se exekuční titul přímo týká, nikoli však osoba třetí. Přes ono znění žalobní žádosti není zde žaloby podle §u 42 čís. 1 ex. ř. obsahově, nýbrž jen formálně a bylo proto neprávem odložení exekuce povoleno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Rekursními vývody nebylo vyvráceno správné, věci i zákonu vyhovující odůvodnění napadeného usnesení, na které především sluší stěžovatele poukázati. Rekursní soud správně si položil otázku, zda jde o žalobu dle §u 42 čís. 1 ex. ř., neboť jenom podání této žaloby odůvodňovalo by v tomto případě, ve kterém jiný důvod pro odložení nebyl uplatněn, aby návrhu na odložení bylo vyhověno. Tuto otázku rekursní soud musil řešiti, a nesejde na to, že tímto řešením bylo zdánlivě předběhnuto konečné rozhodnutí rozepře. Dlužno uznati, že rekursní soud právem zodpověděl tuto otázku v ten rozum, že žaloba, o niž tu jde, není žalobou §u 42 čís. 1 ex. ř.. Důvod §u 42 čís. 1 shoduje se s důvodem §u 39 čís. 1 ex. ř. Proto musilo býti prozkoumáno, zda žalobním návrhem požadované zjištění, že žalobce je nájemníkem bytu, i kdyby této části žalobního návrhu mohlo býti vyhověno, mělo by za následek dále požadované zrušení exekučního titulu, jímž jest usnesení soudu 1. stolice ze dne 25. října 1923. To je ovšem vzhledem ku předpisu §u 411 c. ř. s. samozřejmo s hlediska materielní právní moci, jejímiž předpoklady je totožnost rozepře nejen ohledně osob, nýbrž i ohledně věcí, že třetí osoba nemůže žalobou zasáhnouti pravoplatně upravený poměr právní dvou stran, že se nemůže do tohoto takto s konečnou platností upraveného poměru právního vmísiti, jmenovitě nemůže svým nárokem docíliti jednostranného zrušení tohoto právního poměru, byť i usilovala s ním se stotožniti a byť i tato úprava na základě právní povahy podnájemního práva, které arci nyní popírá, vytvářila z důvodu §u 568 c. ř. s. jistou totožnost zájmové sféry. To rekursní soud správně vystihl. Nemůže tedy míti žaloba v zápětí zrušení exekuce dle §u 39 čís. 1 ex. ř., ale pak také ne může dojíti k odložení exekuce dle §u 42 čís. 1 ex. ř..

Citace:

Rozhodnutí č. 3554. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 319-320.