Čís. 3357.

Účinky prohlášení manžela za mrtva nerovnají se jeho úmrtí ve smyslu §§ 138, 155 obč. zák. O zjištění nemanželského otcovství lze tu nastupovati pouze tehdy, bylo-li právoplatně zjištěno, že dítě není manželského původu.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1924, Rv I 1754/23.)
Žalobě nezl. Ladislava H-a na Leona S-a o uznání otcovství procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji jako předčasnou pro tentokráte zamítl. Důvody: Mezi stranami není sporu o tom (§ 266 c. ř. s.), že nezl. žalobce Ladislav H., narozený dne 9. listopadu 1921, zapsán byl do matriky narozených jako dítko manželské, tedy jako syn manželů Františka a Kateřiny H-ových. Ze spisů jest dále patrno a ostatně i mezi stranami nesporno, že manžel Kateřiny H-ové, František H., byv jako vojín za války povolán ke službě vojenské, byl od roku 1915 nezvěstným, a že na to k návrhu své manželky po konaném šetření prohlášen byl za mrtva usnesením ze dne 26. března 1923 za současného s tím vyslovení, že den 1. prosince 1917 považovati jest za onen den, kterého František H. nepřežil. Řečené usnesení nabylo dnem 25. dubna 1923 právní moci. Se zřetelem k těmto zjištěným okolnostem vychází soud odvolací z názoru, že prve, než zjištěno býti může, kdo jest nemanželským otcem nezl. Ladislava H-a, musí býti jisto, že jest žalobce vůbec dítětem nemanželským, neboť žaloba, jež opírá se o ustanovení §§ 163 a 166 obč. zák. předpokládá, že o vlastnosti dítěte jako nemanželského není pochybnosti. Právnímu názoru odvolatele, že ve příčině žalobce platí domněnka nemanželského zrození dle §u 155 obč. zák., nelze přisvědčiti, naopak o žalujícím dítěti platí podle §u 138 obč. zák. domněnka, že jest původu manželského, poněvadž jsou tu skutkové předpoklady tohoto ustanovení zákona, kdyžtě v době zrození dítka manželství nebylo rozloučeno, ani nebylo prokázáno, že manžel František H. zemřel v době, od níž do narození dítka více než 300 dnů uplynulo. Žalující dítě dlužno tudíž pokládati za manželské dotud, pokud mu manželský původ nebyl oduznán podle ustanovení §§ 158 a 159 obč. zák. Na tom nemění ničeho ta okolnost, že František H. prohlášen byl v dubnu 1923 za mrtvého a že v dotyčném usnesení bylo vysloveno, že dne 1. prosince 1917 nepřežil. Podle §u 278 obč. zák. pokládá se totiž za úmrtní den nezvěstného, kdy prohlášení za mrtvého nabylo moci práva, kdežto podle §u 8 zákona ze dne 16. února 1883 čís. 20 ř. zák. má býti den domnělé smrti v usnesení uveden, takže domnělé úmrtí spadá do doby před vydaným usnesením. Touto změnou zákona nebylo však nikterak obmýšleno, omezovati dítko v jeho volném rozhodnutí, zda chce po rozumu §u 159 obč. zák. za souhlasu žijící matky odporovati manželskému původu či nikoliv. Domnělý den úmrtí, v usnesení určený, má toliko význam při posuzování poměrů majetkových; prohlášení za mrtva však, majíc povahu toliko deklaratorní, přirozeně nemůže jeviti účinky dříve, než nabylo moci práva; neboť do té doby platí domněnka, že nezvěstný žije. Důkaz o tom, zda jest dítko manželského či nemanželského původu, nelze prováděti v tomto sporu, jenž jest veden u okresního soudu (§ 50 čís. 1 j. n.) a v němž manžel František H., pokud se týče jeho právní zástupce (opatrovník, § 159 obč zák.) není vůbec stranou rozepře. Z toho, co řečeno, plyne, že nutno dříve zjistiti, zda je žalobce skutečně nemanželského původu, a, dokud to není prokázáno, jeví se býti tato žaloba předčasnou. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobcovo dovolání, opírající se o dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), není odůvodněno. Rozsudek
odvolacího soudu spočívá na správných důvodech, které odpovídají skutkovému stavu věci a zákonu. Dovolatel se na ně odkazuje. K vývodům dovolání se dodává: Dítě, narozené do 300 dní od mužovy smrti, považuje se za manželské (§ 138 obč. zák.), dítě narozené po té lhůtě
za nemanželské (§ 155 obč. zák.) a to dotud, dokud není prokázán opak způsobem, přípustným dle zákona, Prohlášením za mrtva se stanoví %
pouze domněnka, že osoba, za mrtvou prohlášená, zemřela, a v rozhodnutí se stanoví pravděpodobný den smrti. Zanechala-li osoba, prohlášená za mrtvou, manžela, považuje se manželství za rozvázané, bylo-li při prohlášení za mrtva rozhodnuto, že se má považovati za rozvázané (§§ 8 a 9 zákona ze dne 16. února 1883, čís. 20 ř. zák.). Účinky prohlášení za mrtva se tedy nerovnají účinkům dokázaného úmrtí, po případě výroku, jímž bylo manželství prohlášeno za rozvázáno. Teprve tehdy, kdyby byl právoplatně zjištěn nemanželský původ dítěte, mohlo by býti nastupováno proti jiné osobě jako nemanželskému otci toho dítěte. Toho není v tomto případě.

Citace:

č. 3357. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 24-26.