Č. 11504.
Školství. — Řízení správní: Okresní výbor, rozhoduje o odvolání do repartice schodku školního rozpočtu, není omezen na přezkoumání správnosti daňového základu, přijatého prvou stolicí, nýbrž může a má — ovšem způsobem procesně bezvadným — zjistiti rozhodný daňový základ po případě samostatně.
(Nález ze dne 26. října 1934 č. 19939.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9751/32.
Věc: Město M. proti okresnímu výboru v Mladé Boleslavi (za zúč. obec Č. František K., starosta obce) o školní rozpočet.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro vadnost řízení.
Důvody: Místní škol. rada v M. schvália ve schůzi dne 23. září 1931 rozpočet místní škol. obce m.-ské, do jejíhož obvodu náležejí obce: M., B., Č. a J., na r. 1932. Schodek 450847 Kč rozvrhla vzhledem k výkazu přirážkové základny, vydanému berním úřadem v M. 28. července 1931 podle stavu ke dni 23. července 1931, na přiškolené obce takto: 1. M. s předpisem daňovým 642010 Kč částkou 400670 Kč, 2. B. s předp. daň. 1811 Kč — 1130 Kč, 3. Č. (osada) s předp. daň. 73577 Kč — 45917 Kč, 4. J. s předp. daň. 5016 Kč — 3130 Kč.
Na odvolání osady Č. a obce J. rozhodl žal. úřad nař. rozhodnutími ze 7. prosince 1931 resp. z 20. ledna 1932, že zaplatí na školní schodek obec Č. 28454 Kč, obec J. 2282 Kč, obec B. 937 Kč a obec M. 419174 Kč.
Rozhodnutí o odvolání osady Č. (ze 7. prosince 1931) odůvodnil takto:
Podle sdělení berního úřadu v M. z 26. listopadu t. r. činily daňové základny obce M. 830803,60 Kč, osady Č. 56297,09 Kč, obce B. 1857,50 Kč a obce J. 4522,90 Kč. Ve smyslu § 11 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. uhradí vykázaný schodek školní 450847 Kč přiškolené obce neb části obce podle poměru veškerých přímých daní s přirážkami státními v obci předepsaných.
Rozhodnutí o odvolání obce J. (z 20. ledna 1932) pak bylo odůvodněno takto:
Dotazem u berního úřadu v M. bylo zjištěno, že daňové základny činily pro obec M. 830803,60 Kč, pro obec B. 1857,50 Kč, pro obec j. 4522,90 Kč a pro osadu Č. 56297,09 Kč. Daňové základny byly vydány dne 26. prosince 1931. Ve smyslu § 11 zák. z 24. února 1873 č. 16 z. z. uhradí vykázaný schodek školní 450847 Kč přiškolené obce neb části obce podle poměru veškerých přímých daní. Vzhledem k ustanovení odst. 4 § 4 zák. z 27. listopadu 1930 čís. 169 Sb. má tamní obec právo ve lhůtě 15 dnů ode dne sdělení se odvolati jak do výše jednotlivých položek, tak i do rozdělení schodku. V důsledku toho nutno vžiti za základ daňové základny platné v udané lhůtě odvolací.
O stížnostech obcí M. do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss:
Stížnosti namítají po stránce věcné, že rozhodným pro repartici schodku školního rozpočtu na přiškolené obce je poslední známý předpis daňový z doby bezprostředně předcházející termín, kdy mšr je po zákonu povinna sestaviti školní rozpočet a repartici, a že odvolací instance, rozhodujíc o odvolání proti repartici, není oprávněna bráti za základ daňový předpis pozdější.
Této námitce soud nemohl dáti za pravdu. Již v nál. Boh. A 9751/32 byl vysloven a podrobně odůvodněn právní názor, že »veškerými přímými daněmi s přirážkami státními na ně k placení připadajícími, podle nichž jest ve smyslu § 11 zák. č. 85/1880 čes. z. z. rozvrhnouti schodek škol. rozpočtu na přiškolené obce, sluší rozuměti daně, které v rozpočtovém roce pravděpodobně k placení připadnou, a že poslední předpis daňový v době sestavování rozpočtu známý je pouhou pomůckou při stanovení základu repartice, který nutno vyšetřiti i se zřetelem na všechny jiné skutečnosti, jež budou pravděpodobně míti vliv na daňový předpis v rozpočtovém roce. Z této zákonné úpravy ve spojení se zásadou, že odvolací stolice rozhoduje ve věci samé po případě i na základě skutkového podkladu v odvolacím řízení doplněného, plyne, že okr. výbor, rozhoduje o odvolání do repartice schodku škol. rozpočtu, není omezen na to, přezkoumávati správnost daňového základu přijatého prvou stolicí, nýbrž že může a má zjistiti daňový základ podle hořejšího právního názoru rozhodný po případě samostatně.
Zjištění to musí se státi ovšem způsobem procesně bezvadným, a v tomto směru musil arciť soud stížnostem dáti za pravdu, že se v daných případech tak nestalo. V odvolání osady Č. bylo žádáno, aby schodek byl rozdělen podle skutečných daňových základů, a uvedeno, že daňový základ obce činí toliko 56297,09 Kč a nikoli 73577 Kč, a že podle sdělení správy cukrovaru klesne daňový základ daně výdělkové z r. 1931 o dalších 10000 Kč. Obec J. pak žádala, aby částka 3130 Kč na obec připadající byla jako nepřiměřeně vysoká k poplatné síle obce snížena přiměřeně k daňové základně. Žal. úřad vyžádal si v důsledku tvrzení obou odvolání v obou případech od berního úřadu v M. výkazy přirážkové základny. Výkazy ty byly sestaveny v obou případech, pokud jde o obec M., podle stavu ke dni 10. října 1931, pokud jde o ostatní obce, podle stavu ke dni 15. září 1931. Ze spisů však není patrno, že by st-lce byla bývala dána příležitost, aby se vyjádřila o těchto výkazech. Žal. úřad, který vzal na základ svého rozhodování právě zmíněné výkazy berního úřadu ke dni 10. října resp. 15. září 1931, porušil tím ustanovení § 48 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 Sb., podle něhož straně musí býti dána příležitost, aby nabyla vědomosti o výsledku provedeného důkazu, pokud se použije k odůvodnění rozhodnutí (§ 70 cit. vl. nař.), a vyjádřila se o něm. Takto nejen znemožnil st-lce obranu v řízení odvolacím, nýbrž i ztížil tuto obranu před nss-em. Postup žal. úřadu zakládá proto podstatnou vadu řízení, pro kterou bylo nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss zrušiti, aniž bylo možno zabývati se dalšími věcnými námitkami stížnosti.