Č. 11611.

Školství: Skutečnost, že dítko ovládá vyučovací jazyk národní školy na Moravě, do níž bylo rodiči dáno, nebrání tomu, aby dítko to bylo z této školy vyloučeno a přikázáno škole, která je pro ně podle § 20 odst. 2 zák. č. 4/1906 mor. z. z. s hlediska jeho národnosti školou povinnou.
(Nález ze dne 19. prosince 1934 č. 23668.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1397/22.)
Věc: Místní školní rada pro německé školy v Š. a spol. (adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a nár. osvěty o vyloučení dítek ze školy německé.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměry z 28. ledna 1932 a 3. února 1932 vyloučilo ministerstvo školství dítky Marii S., Elzu N., Gertrudu J., Markétu P., Aloise a Hedviku K., Aurelii, Josefa a Ferdinanda K. na základě § 20 zák. č. 4/1906 mor. z. z. z návštěvy německé školy v Š. a přikázalo je škole české z toho důvodu, že »provedeným šetřením a výslechem odpovědných zástupců shora uvedených dítek bylo zjištěno, že otcové jsou národnosti české, kteréžto národnosti jsou i dítky jejich a jsou tudíž povinny docházeti do veřejné školy s československým jazykem vyučovacím v Š., která jest podle § 2 zák. č. 292/1920 ve správě ministerstva školství a národní osvěty«.
O stížnosti, podané proti těmto rozhodnutím jednak mšr-ou pro německé školy v Š., jednak otci reklamovaných dítek, vyjímaje otce dítek K., uvážil nss toto:
Podle konstantní judikatury tohoto soudu (srov. již základní nález Boh. A 1397/22) vyložen byl předpis § 20 odst. 2 zák. č. 4/1906 mor. z. z., jehož se stížnost dovolává, v ten smysl, že na Moravě je pro dítko povinnou ta škola, jejíž vyučovací jazyk souhlasí s národností dítka a že otázka, zda vůbec a pokud dítko určitý jazyk ovládá, padá sice v úvahu jako jeden z objektivních znaků při určování národnosti dítka s hlediska jeho odklonu od národnosti otcovy, není však směrodatnou pro určení školy pro dotyčné dítko povinné. Otázka ta může ovšem míti vliv na povolení dispense od návštěvy školy podle zákona povinné, pokud ovšem je o dispens žádáno, jak tomu bylo v případě dítek K. Z toho se ovšem již podává sama sebou i mylnost názoru stížnosti, že dítky již proto nemohly býti z německé školy vyloučeny, poněvadž zcela ovládají jazyk německý, čímž prý bylo vyhověno požadavku § 20 odst. 2 zák. č. 4/1906 mor. z. z.
Dlužno tedy zkoumati, jaké národnosti jsou dítky, o něž v daném případě se jedná. Národnost dítka řídí se pak — rovněž podle konstantní judikatury tohoto soudu — zásadně národností jeho otce, není-li tu ovšem výjimek, v judikatuře tohoto soudu již častokráte příkladmo uvedených, které by opravňovaly k závěru, že dítko se od národnosti otcovy odklonilo. Otázka však, jaké národnosti je otec, jest otázkou skutkovou, již nss může přezkoumati toliko s hlediska svého § 6, t. j. pouze potud, zda závěr úřadu netrpí po této stránce podstatnou vadou řízení, či není-li v rozporu se spisy nebo zásadami logického uvažování.
V daných případech opírá žal. úřad v nař. rozhodnutích svůj závěr o tom, že všichni otcové reklamovaných dítek jsou národnosti české, o »provedená šetření a výslechy odpovědných zástupců dítek«. Po této stránce stížnost namítá, že jde tu o pouhé tvrzení bez udání jednotlivých objektivních znaků, což stěžuje jí obranu a nss-u přezkoumání.
Je pravda, že nař. rozhodnutí v tomto směru blíže odůvodněna nebyla, leč nss neshledal, že by tato okolnost zakládala podstatnou vadu řízení, pro kterou by nař. rozhodnutí musila býti zrušena. Z předložených správních spisů je především zřejmo, že výslechům zástupců dítek byl vždy přítomen zástupce mšr-y pro školy německé (K.), který měl tudíž příležitost námitky mšr-y uplatniti a buď popírati, že otec je národnosti české, anebo dovozovati, že dítky se od české národnosti otců svých odklonily. To však tento zástupce neučinil, nýbrž, jak plyne z jím podepsaných protokolů ze 7. října 1931, prohlásil k výpovědím otců (resp. u dítek K. k výpovědi matky, která však byla otcem 4. prosince 1931 v celém znění potvrzena) toto:
a) pokud jde o Marii S.: »Místní školní rada sama neklade váhu na to, aby dítko zůstalo v německé škole, poněvadž otec i matka náležejí české národnosti«; b) u ostatních dítek pak poukazoval pouze na to, že jedná se o dítky ze smíšeného manželství a že donucení dítka k návštěvě určité školy bylo by neoprávněné, ježto rodičové se dohodli na tom, kterou školu mají dítky navštěvovati a vůle rodičů má býti jedině směrodatnou i pro úřady, tím spíše, když dítky již dříve německou školu navštěvovaly.
Prohlásil tedy zástupce mšr-y v případě Marie S., že místní školní rada nemá námitek proti vyloučení dítka ze školy německé, a uznal, že oba rodičové jsou české národnosti. V ostatních případech pak, kde vznesl námitky proti vyloučení dítek ze školy německé, činil tak jedině z toho důvodu, že dítky byly rodiči do školy německé dány, tuto i dříve navštěvovaly, a že jde tu o dítky z manželství smíšeného. Poněvadž ve všech případech byla toliko matčina národnost prohlašována za německou, doznal tím, že otcové dítek jsou národnosti české. Nebyla tudíž v žádném ze všech případů česká národnost otců popírána, a rovněž nebylo nijak namítáno, že přes tuto českou národnost otců se dítky od této národnosti odklonily. Nebyla-li však v řízení správním česká národnost otců popírána, pak nelze shledati nějakou podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad existenci této v řízení správním nesporné skutečnosti blíže neodůvodňoval.
Věcně pak popírá toliko mšr (nikoli stěžující si otcové), že otcové dítek jsou české národnosti, leč vzhledem k tomu, že touto námitkou se mšr v řízení správním vůbec nebránila, ačkoliv brániti se mohla, je tato námitka její nepřípustná vzhledem k ustanovení §§ 5 a 6 zák. o ss. Pak ale zůstal předpoklad žal. úřadu, že otcové dítek jsou české národnosti, stížností neotřesen a poněvadž písemná stížnost nenamítá, že dítky se od české národnosti svých otců odklonily, nelze ve smyslu zásady zpředu již uvedené shledati nezákonným názor žal. úřadu, že dítky jsou české národnosti po svých otcích a že v důsledku toho je pro ně povinnou škola česká.
Pokud zástupce stížnosti teprve při ústním líčení namítal, že nastal odklon dítek od národnosti otců, je tato námitka, poněvadž v písemné stížnosti uplatněna nebyla, nepřípustná (§ 18 zák. o ss).

Citace:

Č. 11611.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 700-702.