Č. 11616.

Obecní dávky: Okolnost, že v kuchyni také bydlí, resp. přespává služka, nemůže onu kuchyni zbaviti povahy místnosti, jež je podle § 1 odst. 3 lit. a) dávkových pravidel, platných pro město Kouřim pro období od 2. záři 1931 do 31. prosince 1936, vyňata z povinnosti dávkové (z přepychových bytů).
(Nález ze dne 20. prosince 1934 č. 5516/33.)
Věc: JUDr. Jan B. v K. proti okresnímu úřadu v Kolíně o dávku z přepychových bytů.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okresní úřad v Kolíně nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání st-lovu z předpisu obecní dávky z přepychových bytů za dobu od 1. září do 31. prosince 1931, a to z důvodu, že za obytné místnosti nepovažují se pouze ty prostory, které podle svého určení slouží výhradně za kuchyni, spíž a pod. V případě st-lově však kuchyň nutno považovati za místnost obytnou z důvodu, že neslouží výhradně za kuchyň, nýbrž je zároveň trvale obývána služkou.
O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost vytýká, že nař. rozhodnutí proti jasnému znění předpisu vsouvá do svých důvodů ještě slůvko »výhradně«, které v pravidlech obsaženo není. Tím dává pravidlům jiný výklad, který s přesným textem jejich nesouhlasí. Dále namítá stížnost, že stačí pouze, aby místnost určena byla za kuchyni a že nezáleží na tom, zda přechodně nebo mimo to jest jí užíváno i k účelu jinému. Stížnosti nutno přisvědčiti.
Podle dávkových pravidel platných pro město Kouřim pro období od 2. září 1931 do 31. prosince 1936 (§ 1 odst. 3 lit. a), nepovažují se za obytné místnosti »prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni, spíži, síň, verandu, koupelnu nebo záchod«. Podle tohoto ustanovení není tedy vynětí místností tam uvedených z počtu místností obytných podmíněno tím, že — jak za to má žal. úřad — slouží výhradně některému z účelů sub. lit. a) zmíněných. Podmínkou vynětí je pouze, že »podle svého určení slouží«, t. j. že ta která místnost je pro ten který účel určena a že mu slouží, aniž však okolnost, že vedle toho slouží také účelu jinému, místnost onu z ustanovení lit. a) vylučuje.
Správnost tohoto závěru jest specielně pokud se týče kuchyní patrna, srovnají-li se vzorcová pravidla vl. nař. č. 143/1922 Sb. se vzorcovými pravidly vl. nař. č. 15/1928 Sb., kdežto podle pravidel prv uvedených prostory, které podle svého určení slouží za kuchyni, byly vyňaty z počtu místností obytných pouze potud, »pokud neslouží zároveň účelům obytným, jmenovitě ku přespání«, byla v pravidlech vl. nař. č. 15/1928 Sb., která sloužila také za podklad pravidlům platným pro sporný případ, slova uvedená v uvozovkách vypuštěna.
V daném případě není sporno, že místnost, o kterou jde, je za kuchyň určena a že také fakticky za kuchyň slouží. Tím je splněn předpoklad ustanovení § 1 odst. 3 lit. a) pravidel. Okolnost, že v kuchyni také bydlí, resp. přespává služka, nemůže kuchyni onu zbaviti povahy místnosti podle cit. předpisů z dávkové povinnosti vyňaté.
Nař. rozhodnutí spočívá na mylném právním názoru, pročež bylo je podle § 7 zák. o ss zrušiti.

Citace:

č. 11616. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 716-717.