Č. 11 396.

Církevní věci: Zánik patronátu vyloučením zatíženého statku z desk zemských?
(Nález ze dne 1. září 1934 č. 11 544/32.)
Prejudikatura: Boh. A 2317/23.
Věc: Město K. proti ministerstvu školství a národní osvěty o patronát k řím.-kat. kostelu a faře v P.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp výměrem z 25. srpna 1924, rozhodujíc na základě § 32 zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. o podání městské obce k.-ské, kterým tato odmítla spolupatronát kostela a fary v P., uznala za právo, že městská obec K. jest a zůstává spolu s Ferdinandem A. v O. spolupatronem kostela a fary jako vlastnice zbytku velkostatku P. vyloučeného z vložky č. 1120 zemských desk a vtěleného v poz. knihy okr. soudu v Klatovech ve vložce č. 197 poz. knihy kat. obce p.-ské, ježto »přes to, že reálním patronátem stižený objekt z desk zemských byl vyloučen, vázne na těchto pozemcích, pokud tvoří jedno knihovní těleso, reální patronát. Tomu nikterak neodporuje rozhodnutí nss-u č. 6634 z 5. května 1923, neboť patronát je reálním břemenem na držbě pozemkové závislým a je pro právní stav jeho nerozhodným a také bezvýznamným, zda pozemky ty jsou zapsány v pozemkové knize okr. soudu nebo v zem. deskách civ. zem. soudu, neboť zák. ze 7. května 1874 č. 50 ř. z. nemá ustanovení o tom, že by objekt pozemkový musil býti zapsán v zem. deskách, naopak ze zákona tohoto vyplývá, že reální patronát vázne na držbě pozemkové vůbec a že s těmito pozemky přechází na držitele nového, pokud tvoří jedno těleso knihovní bez ohledu na to, zda zapsány jsou v zem. deskách zem. civ. soudu nebo v pozemkové knize příslušného okr. soudu.«
Odvolání podané proti tomuto výměru bylo rozhodnutím zsp-é v Praze z 25. listopadu 1924 zamítnuto a výměr I. stolice byl potvrzen s vyloučením slov »pokud tvoří jedno knihovní těleso«, a to z důvodů uvedených v tomto výměru a z dalších důvodů připojených zsp-ou.
Min. škol., rozhodujíc o odvolání stěžujícího si města z uvedeného výměru zsp-é, nevyhovělo nař. rozhodnutím tomuto odvolání a potvrdilo jak výměr býv. osp-é v Klatovech z 25. srpna 1924, a to v ce- lém jeho původním znění, tak i shora cit. výnos býv. zsp-é, tento však s výjimkou slov »pokud tvoří jedno knihovní těleso«, vyloučených výměrem tím z právě uvedeného výměru býv. osp-é v Klatovech. K vývodům tohoto odvolání, jakož i k doplnění obou napadených výměrů pokládalo pak min. škol. za vhodné uvésti toto: »V předchozích stadiích sporu o patronát, o nějž jde, vyslovil nss v nál. z 5. května 1923 č. 6634, že »z reální vlastnosti patronátu k řím.-kat. kostelu a faře v P. jde, že bez ohledu na případné odprodeje zůstane patronát právem a břemenem toho kterého statku, po př. více statků, pokud zbytek statku je ještě knihovním tělesem v deskách zemských zapsaným. Ze závěru toho jde dále, že patronát nemůže přejíti na pozemky, které z desk zemských byly odepsány, a že pro existenci patronátu není rozhodná okolnost, jak veliký je zbytek deskového statku a stačí-li jeho výnos k úhradě nákladů na stavení pod patronátem jsoucí.« Názorem tím jsou správní úřady vázány v dalším svém rozhodování podle § 7 odst. 2 zák. o ss. Min. škol. má za to, že správní úřady v dalším svém rozhodování jsou vázány nikoli doslovným zněním tohoto nálezu, nýbrž zásadou, v nálezu tom vyslovenou. Vyšedši z tohoto stanoviska, musilo se tudíž min. škol. přikloniti k názorům, vysloveným ve věci, o niž jde, ve výměrech nižších instancí. V dotčeném svém nálezu vyslovil nss zásadu, že patronát zůstává právem a břemenem toho kterého kmenového statku bez ohledu na to, odpadly-li od něho nějaké pozemky. Na věci nemůže nic měniti okolnost, že kmenový statek P. byl v době vydání tohoto nálezu zapsán ve vložce č. 1120 čes. desk zem. a že nyní je zapsán v nové vložce č. 197 poz. knihy pro kat. území P. Statek tento zůstal i po změně knihovního zápisu dále kmenovým statkem a také v příčině jeho patronátního poměru k řím.-kat. kostelu a faře v P. nenastala tím nějaká změna. Dotčený patronát jako reální vázl a vázne na kmenovém statku v P. dále bez ohledu na změnu jeho kmenového zápisu. Správnost tohoto názoru plyne i ze zásadního rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze 3. července 1926 č. R I 395/26, v němž bylo vysloveno, že patronáty zůstávají při oddělení části statku při kmenovém zbytku statku a že zaniknou jen při úplném rozparcelování. Kmenový statek P. změnou jeho knihovního zápisu, provedenou jedině k žádosti městské obce K., nebyl rozparcelován, nýbrž zůstal i dále kmenovým statkem. Proto také jsou slova »pokud tvoří jedno knihovní těleso«, obsažená ve výměru býv. osp-é v Klatovech, zpředu citovaném, úplně správná. Na věci nemění nic ani skutečnost, že nss mluví v uvedeném svém nálezu o statku zemskodeskovém, kdežto u statku P. jde nyní jen o statek rustikální. Vždyť ostatně ani tractatus de iuribus incorporalibus nevázal patronát jen na půdu dominikální, nýbrž připouštěl ve svém § 4, aby patronem bylo i nějaké město, městys neb obec. Mimo to neexistuje také žádný předpis, který by nedopouštěl, aby patronátem mohly býti zatíženy i pozemky rustikální. Námitka odvolání, že také samo čsl. právo uznává i nadále rozdíl mezi pozemky t. zv. dominikálními a rustikálními, a poukaz v té příčině na zák. z 9. listopadu 1918 č. 32 Sb. nemá sice pro spornou věc vůbec významu, leč přes to pokládalo min. škol. za vhodné upozorniti na to, že cit. zákon byl pouze první průpravou pro další zákony o pozemkové reformě, které tohoto rozdílu již neznají (srov. na př. § 2 zák. z 18. dubna 1919 č. 215 Sb.). Vyšedši z těchto skutečností, nemohlo ovšem min. škol. přisvědčiti ani názoru odvolání, že bude-li městská obec K. uznána za patrona řím.-kat. kostela a fary v P. i dále po změně knihovního zápisu statku v P., že nutně musejí býti uznáni za spolupatrony i všichni ostatní dřívější nabyvatelé pozemků od velkostatku O.-P. 1 v tomto ohledu bylo totiž min. škol. vázáno názorem nss-u, který ve svém nálezu, zpředu citovaném, již vyslovil, že patronát nevázne na pozemcích, které odpadly od původního kmenového statku. Mimo to bylo již dříve pravoplatně rozhodnuto, že patronát k řím.-kat. kostelu a faře v P. vázl pouze na statcích O. a P. Rovněž nemohlo min. škol. přisvědčiti správnosti ani druhé úvahy odvolání, že totiž jinak by musil býti pokládán za patrona řím.-kat. kostela a fary v P. sám Ferdinand A. (resp. jeho nástupci ve vlastnictví a držbě statku O.) jako jediný vlastník zbytku deskového statku P.-O., v deskách zemských zapsaného. Jak bylo již shora dovoženo, není přepsání statku P. z desk zemských do pozemkové vložky rustikální překážkou dalšího trvání původního poměru patronátního, resp. kompatronátního.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad vyslovil v nař. rozhodnutí, že správní úřady, a tedy i žal. úřad, jsou podle § 7 odst. 2 zák. o ss při svém rozhodování vázány na právní názor, který vyslovil nss v předcházejících stadiích sporu o patronát, o nějž jde, a tudíž i na právní názor vyslovený v nál. Boh. A 2317/23, v němž bylo vysloveno, že »z reální vlastnosti patronátu k řím.-kat. kostelu a faře v P. jde, že bez ohledu na případné odprodeje zůstane patronát právem a břemenem toho kterého statku, po případě více statků, pokud zbytek statku je ještě knihovním tělesem v deskách zemských zapsaným. Ze závěru toho jde dále, že patronát nemůže přejíti na pozemky, které z desk zem. byly odepsány, a že pro existenci patronátu není rozhodná okolnost, jak velký je zbytek deskového statku a stačí-li jeho výnos k úhradě nákladů na stavení pod patronátem jsoucí.« Také stížnost stojí na stanovisku, že žal. úřad byl na právní názor vyslovený v uvedeném nálezu vázán. Je tudíž vázanost úřadu na právní názor vyslovený v nál. nss-u z 5. května 1923 mimo spor. Sporno je však, který právní názor byl v uvedeném nálezu vysloven a do jaké míry byl tudíž úřad při svém nynějším rozhodování vázán. Nař. rozhodnutí vychází z předpokladu, že ve výše uvedeném textu cit. nál. byla vyslovena pouze zásada, že patronát, o který v konkrétním případě jde, zůstává právem a břemenem toho kterého kmenového statku bez ohledu na to, odpadly-li od něho nějaké pozemky, a dále zásada, že patronát nevázne na pozemcích, které odpadly od původního kmenového statku. Tento předpoklad je však nesprávný, neboť v uvedeném nálezu bylo jasně řečeno, že patronát váznoucí na statku zapsaném v zem. deskách trvá (»zůstává právem a břemenem toho kterého statku, po případě více statků«) tak dlouho, pokud zbytek statku ještě je knihovním tělesem zapsaným v zem. deskách, a dále, že nemůže přejíti na pozemky, které z desk zem. byly odepsány, a že pro existenci patronátu není rozhodnou okolnost, jak velký je zbytek deskového statku a jaký jest jeho výnos. Obmezil-li žal. úřad v nař. rozhodnutí tyto zásady na zásady výše uvedené, jež sám konstruuje, činí tak proti jasnému znění cit. nál.
Že cit nál. nelze dávati smysl a význam, jaký mu dal žal. úřad v nař. rozhodnutí, je zřejmo ze srovnání obsahu tohoto nál. s rozhodnutím žal. úřadu z 30. května 1922, které bylo tímto nál. přezkoumáváno. Uvedeným rozhodnutím žal. úřadu byl potvrzen výměr zsp-é v Praze z 15. května 1920, ve kterém bylo vysloveno, že za spolupatrona kostela a fary v P. se všemi důsledky reálního patronátu pokládati dlužno městskou obec K. jako majitelku statku P. a Ferdinanda A. jako majitele statku O. V důvodech tohoto výměru, jež žal. úřad přijal za své, se praví mimo jiné: »Tractatus de iuribus incorporalibus (I § 20) prohlašuje patronát za accessorium (součást) panství, resp. dominia jako takového. Také v dřívější době byl patronát jen s panstvím (statky dominikálnímí) spojen a nesměl býti na poddanecké pozemky a statky přenášen. Ač tyto právní rozdíly pozemků novým zákonodárstvím odstraněny byly, jest přece patronát s panstvím, tedy se zemskodeskovými statky potud spojen, pokud tyto jako zemskodeskové statky nepominou, t. j. ve vložkách zemských desk nejsou vymazány (srov. rozhodnutí ss-u Budw. 9954 A)« »na ony pozemky, které nejsou více v nějaké hospodářské souvislosti s půdou panství dotyčného, nýbrž byly sloučeny s jinými samostatnými realitami jako jejich integrující součást, nelze kompatronát na panství váznoucí vztahovati. Naproti tomu dlužno pokládati reality nyní ve vlastnictví města K. a Ferdinanda A. se nalézající, které na jméno statků P. a O. v deskách zemských jsou zapsány, byť byly jen již malým zbytkem těchto statků, jako takové za hospodářskou jednotku tyto statky dosud representující a tedy za objekt reálního práva patronátního ke kostelu a faře v P. na těchto statcích váznoucího.« Podle toho v rozhodnutí z 30. května 1922 postavil se úřad na stanovisko, jež ve sporné otázce zaujal býv. ss, a dospěl ve shodě s cit. nálezem tohoto soudu, jehož se také ve svém rozhodnutí výslovně dovolal, k závěru, že patronát lpící na statcích zapsaných v zem. deskách zůstává s nimi spojen potud, »pokud jako zemskodeskové statky nepominou, t. j. ve vložkách zem. desk nejsou vymazány.« Stížnost podaná na toto rozhodnutí byla nálezem z 5. května 1923 č. 6634 zamítnuta. Bylo-li v tomto nálezu řečeno, že »patronát zůstane právem a břemenem toho kterého statku, po případě více statků, pokud zbytek statku ještě je knihovním tělesem v deskách zem. zapsaným, « a že »patronát nemůže přejíti na pozemky, které z desk zemských byly odepsány ...«, a srovná-li se tento nález s výše uvedeným obsahem rozhodnutí, jež jím bylo přezkoumáno, jest z toho jasně zřejmo, že nss ztotožnil se s právním názorem, hájeným tehdy zsp-ou, a je tím zároveň prokázána nesprávnost výkladu, kterým žal. úřad — opouštěje právní názory, na nichž sám vybudoval své rozhodnutí z 30. května 1922 — dává nál. z 5. května 1923 č. 6634 smysl a význam, jehož nemá.
Žal. úřad dospěl k závěru, že na statku P. zůstalo lpěti patronátní právo i poté, co tento statek byl vymazán z desk zemských a přenesen do pozemkové knihy okr. soudu v Klatovech, v předpokladu, že v cit. zdejším nál. nebylo vysloveno, že patronát váznoucí na statku zapsaném v zem. deskách trvá jen tak dlouho, pokud zbytek statku ještě je knihovním tělesem zapsaným v zem. deskách. Tento předpoklad jest — jak bylo prokázáno — nesprávný, nemaje opory ve znění zmíněného nálezu. Sluší proto míti za to, že se žal. úřad ve svém rozhodnutí neřídil práv- ním názorem vysloveným v nál. z 5. května 1923 č. 6634 přes to, že výslovně prohlásil, že právním názorem vysloveným v tomto nálezu vázán jest. Za tohoto stavu věci nezbylo než zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss a ponechati žal. úřadu, aby o sporné otázce vydal nové rozhodnutí, v němž by přihlédl k správnému významu nál. z 5. května 1923 č. 6634.

Citace:

č. 11396. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 133-137.