Č. 11383.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: K tomu, aby promlčení práva pojišťovny vyměřiti pojistné nastalo až po 10 letech (místo po 3 letech), nestačí, že zaměstnavatel učinil přihlášku nesprávnou, ale je třeba, aby tak učinil vědomě.
(Nález ze dne 26. června 1934 č. 13013.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v K. proti zemskému úřadu v Bratislavě o pojistné.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebním výměrem ze 16. února 1931 předepsala Krupinská okresní nemocenská pojišťovna v Šahách Adolfu H. v Š. doplatek pojistného nemocenského, invalidního a starobního za Michala G. na období od 1. července 1926 do 30. září 1928 úhrnnou částkou 798 Kč 78 h.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím vyhověl v pořadu instančním odvolání zaměstnavatelovu, pokud jde o období do 16. února 1928, a osvobodil jej od placení pojistného obojího druhu na toto období připadajícího, potvrdil však výměr okr. nem. pojišťovny, pokud požaduje pojistné za dobu po 16. únoru 1928. V důvodech se konstatuje, že platební výměr shora citovaný byl zaměstnavateli doručen 16. února 1928 a pokračuje se takto: »Přihláškou bylo prokázáno, že Michal G. byl ke dni 1. července 1926 přihlášen u pojišťovny dne 11. července 1926 se správnou mzdou. Jmenovaný byl označen jako pomocník. Pojišťovna sama seznává, že v důsledku tohoto označení považovala Michala G. za obchodního pomocníka a pojištěnce Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě, ačkoliv se jednalo o sklářského pomocníka. Pojišťovna bez dalšího šetření o tom, zda je dán předpoklad § 1 zák. č. 117/1926 Sb., pokračovala podle tohoto předpisu. V tomto ohlášení nemožno spatřovati vědomě nesprávné ohlášení, aby pojišťovna byla zkrácena o pojistné, a má se za to, že odvolatel jako majitel sklářské dílny bezelstně označil svého zaměstnance pomocníkem v předpokladu, že se může jednati jen o sklářského pomocníka. Pojišťovna ostatně měla zjistiti, zda předpoklad pro postup podle § 1 zák. č. 117/26 Sb. je dán. Bylo proto na daný případ použito prvé věty § 176, neboť v tom případě platí tříletá promlčecí lhůta ....«
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle § 176 odst. 1 zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. promlčuje se právo pojišťovny vyměřiti pojistné ve třech letech ode dne splatnosti. Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 17 a násl.), nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v desíti letech.
Z ustanovení toho plyne, že materielně-právní předpoklady nároku pojišťovny předepsati pojistné za dobu až 10 let jsou dva a to: 1. objektivní, aby zaměstnavatel podal nesprávné oznámení nebo neučinil ho vůbec, a 2. subjektivní, aby tak učinil vědomě, za účelem zkrátiti pojišťovnu o pojistné, tedy dolosně. Jen jsou-li splněny oba tyto předpoklady, promlčuje se právo pojišťovny na vyměření pojistného až v desíti letech. Po stránce procesní vyplývá pak z cit. ustanovení, že musí býti zaměstnavateli dokázáno, že oba předpoklady jsou splněny a že pojišťovna, uplatňující nárok na vyměření pojistného v mimořádné desetileté promlčecí lhůtě, musí uvésti takové skutečnosti, jež by existenci řečených předpokladů mohly prokázati.
St-lka dovozovala ve správním řízení, když zaměstnavatel vznesl námitku promlčení, jedině, že zaměstnavatel nepřihlásil Michala G. jako sklenářského pomocníka, ale jen jako pomocníka, čímž uvedl pojišťovnu v omyl, že jde o obchodního pomocníka a důsledkem toho vyměřila pouze nemocenské pojistné příspěvky podle zák. čl. XIX:1907 a zák. č. 117/1926 Sb., a zvěděvši teprve dodatečně, že G. byl sklářským pomocníkem, nepodléhajícím pensijnímu pojištění, vyměřila doplatek shora uvedený podle zák. č. 221/1924. Žal. úřad tento přednes stěžující si strany neuznal za postačitelný k tomu, aby jím mohl býti podán důkaz požadovaný uvedeným předpisem, prohlásiv, že v přihlášce Michala G. k pojištění jako »pomocníka« nemůže spatřovati vědomě nesprávné ohlášení, aby pojišťovna byla zkrácena o pojistné.
Stížnost hájíc názor, že platí tu 10letá promlčecí lhůta, pokouší se dovoditi, že přihláška z 11. července 1926, v níž Adolf H. označil Michala G. jako pomocníka, byla nesprávná, ježto jest povinností zaměstnavatele, aby označil blíže postavení zaměstnance podle druhu zaměstnání, tedy v daném případě jako sklenářského pomocníka, čehož bylo tím spíše třeba, poněvadž zaměstnavatel provozoval obchod skleněnými výrobky i obchod sklenářský, tak že pojišťovna mohla přihlášeného zaměstnance považovati za obchodního pomocníka a tak jej zatříditi. Poukazuje se dále na nál. Boh. A 4757/25, podle něhož prý nebyla povinna zkoumati přihlášku.
Tím hledí stížnost jedině prokázati, že jest splněna prvá podmínka cit. normy, t. j. nesprávnost oznámení. Leč okolnost ta sama o sobě, i kdyby stížnosti bylo lze přisvědčiti, že jde o nesprávné oznámení, ještě by nestačila k prodloužení lhůty na 10 let, ježto se ještě vyžaduje, aby nesprávné oznámení se stalo — jak svrchu uvedeno — dolosně in fraudem pojišťovny.
Splnění tohoto předpokladu žal. úřad popřel. Stěžující si pojišťovna opak ve správním řízení nikdy netvrdila a nedokazovala, a uvádí-li po této stránce ve stížnosti, že jest nesporné, že se jedná o vědomě nesprávné označení postavení zaměstnance, ocitá se v rozporu se spisy, podle nichž zaměstnavatel dolosnost nikdy nepřiznal, i v rozporu s nař. rozhodnutím, jež právě splnění tohoto předpokladu výslovně vyloučilo.
Proti závěru žal. úřadu, vylučujícímu dolosnost zaměstnavatelovu, nevznáší stížnost žádného náležitě provedeného stižného bodu, takže nss nemá ani možnosti, aby toto odůvodnění nař. rozhodnutí po stránce zákonitosti přezkoumal (§ 18 zák. o ss). Zůstal-li však stížností nedotčen důvod nař. rozhodnutí, že nejde o vědomou nesprávnost přihlášky, nezbylo vzhledem k hořením úvahám nežli stížnost pro bezdůvodnost zamítnouti.
Pokud ještě stížnost uplatňuje, že dodatečný předpis byl oprávněný už i podle nál. Boh. A 8828/30, podle kterého nemá opory v zákoně názor, že dodatečný předpis pojistného je nepřípustný, zavinila-li pojišťovna sama nevyměření pojistného, dovolává se stížnost tohoto nálezu nevhodně a nepostihuje obsahu nař. rozhodnutí, které takto odůvodněno není, rušíc sporný předpis pojistného výhradně z důvodu promlčení.

Citace:

č. 11383. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 95-97.