Č. 11375.

Policejní věci. — Řízení správní (Podkarpatská Rus): O žádosti za povolení k pořádání kinematografických představení v Mukačevě rozhoduje v I. stolici policejní komisařství v Mukačevě podle předpisů oběžníku min. vnitra ze 4. srpna 1901 č. 64573 (R. T. č. 84/1901).
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 9211.)
Věc: Samu P. v M. proti ministerstvu vnitra o pořádání kinematografických představení. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zem. úřadu v Užhorodě ze 3. června 1931 nebylo vyhověno st-lově žádosti o udělení licence k pořádání kinematografických představení se stálým stanovištěm v Mukačevě. Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Platnost a účinnost každého úředního rozhodnutí a opatření závisí především na tom, zdali úřad rozhodnutí neb opatření vydal v mezích kompetence přikázané jemu státní mocí. Nss musil tudíž nejprve z úřední povinnosti zkoumati, zda žal. úřad byl k vydání rozhodnutí vzatého v odpor stížností podle zákona příslušným.
Nař. rozhodnutím bylo meritorně rozhodnuto o odvolání z výměru zem. úřadu v Užhorodě, kterým tento úřad odepřel uděliti st-li povolení k pořádání kinematografických představení v Mukačevě; šlo tedy o věc, kterou sluší posouditi podle předpisů oběžníku min. vnitra ze 4. srpna 1901 č. 64573 (R. T. č. 84/1901). Tato právní norma nemluví sice výslovně o pořádání představení kinematografických, uvádí však v § 1 představení a produkce, jichž se týká, jen demonstrativně (srov. slova »případně k postavení podobných podívaných na veřejných místech«) a sluší proto míti za to, že se vztahuje i na pořádání představení kinematografických, kdyžtě na území Podk. Rusi není právní normy, která by představení toho druhu upravovala zvláště, a představení kinematograíická sluší zařaditi mezi zábavní podniky, o nichž je řeč ve výše uvedeném § 1 oběžníku min. vnitra č. 64573/1901. O příslušnosti k rozhodování o žádostech za povolení k pořádání představení podle citovaného oběžníku min. vnitra z r. 1901, tedy i o příslušnosti k rozhodování o žádostech za povolení k pořádání představení kinematografických, ustanovuje se v § 2 této právní normy, že povolení to uděluje v městech s právem municipálním a regulovaným magistrátem policejní kapitán, a v komitátních okresech okresní hlavní služný. Pro cizince uděluje povolení podle § 3 cit. právní normy ministr vnitra. V případě odepřeni nebo odnětí povolení má proti rozhodnutí policejního kapitanátu měst s právem municipálním — jak se ustanovuje v § 13 — místo odvolání k městské radě, proti rozhodnutí policejních kapitanátu měst s regulovaným magistrátem a proti rozhodnutí hlavních služných má místo odvolání k podžupanu komitátu, v III. stolici pak k min. vnitra. Pokud jde o pořádání kinematografických představení na území města Mukačeva, přešla pravomoc výše zmíněná dnem 10. prosince 1922 na policejní komisařství v Mukačevě, jež bylo zřízeno vyhláškou min. vnitra ze 14. října 1922 č. 299 Sb., vydanou na základě zák. ze 16. března 1920 č. 165 Sb. a do jehož oboru působnosti byly podle § 3 bodu 7 zmíněné vyhlášky přikázány »záležitosti policie divadelní, veřejných zábav, radovánek a podívaných«, tedy také záležitosti kinematografické v I. stolici. Na této pravomoci policejního komisařství v Mukačevě nenastala v době rozhodné pro konkrétní spor žádná změna. Změna nastala jen, pokud jde o působnost k povolování produkcí cizincům podle výše cit. oběžníku č. 64573/1901, jež vl. nař. z 18. prosince 1929 č. 187 Sb. byla přenesena z min. vnitra na zem. úřad v Užhorodě. Tato změna nemá však pro konkrétní případ významu.
Podle toho, co bylo uvedeno, nebyl zem. úřad v Užhorodě podle zák. příslušný, aby výměrem ze 3. června 1931 rozhodl v prvé stolici o st-lově žádosti za udělení licence k pořádání kinematografických představení v Mukačevě, nýbrž bylo k rozhodnutí tomu povoláno policejní komisařství v Mukačevě. Poněvadž pak v této věci podle výše cit. oběžníku min. vnitra č. 64573/1901 opravný prostředek vyloučen není, dopadá na rozhodnutí policejního komisařství v Mukačevě o žádosti za povolení k pořádání kinematografických představení v Mukačevě ustanovení 1. odst. čl. 8 ve spojení s čl. 13 zák. č. 125/1927 Sb., podle něhož, pokud opravný prostředek není vyloučen, lze se z rozhodnutí státního úřadu policejního odvolati k zem. úřadu, jakož i ustanovení 2. odst. cit. čl. 8, podle něhož z rozhodnutí zem. úřadu jako odvolacího není další odvolání přípustné. Nedostávalo se tedy min. vnitra zákonné pravomoci, aby v konkrétním případě meritorně vyřídilo odvolání z rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě. Rozhodlo-li přes to o podaném odvolání meritorně, osobilo si pravomoc, která mu podle zákona nenáležela, a musilo proto býti jeho rozhodnutí zrušeno podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 11375. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 70-71.