Č. 11587.

Stavební právo: Shledá-li stavební úřad při rozhodování o žádosti za udělení stavebního povolení v Praze, že předložený projekt jest v rozporu s disposicemi obsaženými v potvrzeném přehledném plánu regulačním a zastavovacím, brání skutečnost tato s hlediska § 15 zák. č. 88/1920 udělení stavebního povolení, i kdyby stavební úřad jinak dospěl k úsudku, že předložený projekt je po stránce technické a estetické proveditelný.
(Nález ze dne 7. prosince 1934 č. 23148.)
Věc: Jan M. v P. proti zemskému úřadu v Praze o stavební změny.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Magistrát hl. m. Prahy zamítl výměrem z 24. března 1931 žádost st-le, aby mu bylo uděleno stavební povolení zříditi ateliery v půdní prostoře jeho domu čp. 1677 v Praze-Žižkově s vikýřovitými okny, zapuštěnými do střechy. V důvodech bylo uvedeno, že tyto stavební změny byly již podstatně projednány a zamítnuty pravoplatnými výměry magistrátu hl. m. Prahy z 4. února, 2. dubna a 28. května 1930. Dále poukazuje se tam na rozhodnutí státní regulační komise z 17. února 1931, kterým st-li bylo sděleno, že podle platného, ministerstvem veřejných prací schváleného regulačního plánu určuje se zastavění v bloku, kde stojí dům čp. 1677, domy třípatrovými bez podkroví a suterénu. Dům tento má však již nyní mimo přízemí a 3 patra vysoký suterén a na straně do dvora další, prozatím neobytné 4. patro. Ježto pro celý dům nezbývá již při navržené změně žádná půdní prostora, a nevkusnými otvory půdními byl by hyzděn vzhled ulice, a projekt nevyhovuje ani předpisům stav. řádu, tím méně platnému plánu státní regulační komise, vyslovila se stát. reg. komise rozhodně proti připuštění podkroví na straně ulice a proti zřízení nevkusných vikýřů ve střeše. Z týchž důvodů byla také žádost st-lova magistrátem zamítnuta.
Nař. rozhodnutím nevyhověl zemský úřad v Praze odvolání st-le, podanému z výměru první stolice. V důvodech po reprodukci podstatného obsahu jeho důvodů a námitek st-lem v odvolání uplatněných se uvádí, že magistrát nezamítl žádost st-lovu pouze ob rem judicatam, nýbrž také z důvodů obsažených v dopisu stát. reg. komise z 17. února 1931, jež magistrát přijal za své, a že nelze proto právem tvrditi, že by jeho výměr nebyl odůvodněn. Tento zamítavý důvod uznal pak zemský úřad správným s tímto odůvodněním: Podle § 11 (správně § 10) zák. č. 88/1920 Sb. potvrzuje ministerstvo veřejných prací plán projednaný stát. reg. komisí. Podle § 15 tohoto zákona jest potvrzený přehledný plán regulační a zastavovací základem všech pozdějších regulací. V něm stanovený způsob pro budoucí zastavění a úpravu terénu jest závazný pro všechny budoucí podrobné plány regulační, plány polohy, budoucí stavby atd., a jsou příslušné úřady při jejich povolování povinny k tomu přihlížeti, aby nebyly s ním v rozporu. Pro území, na kterém stojí dům čp. 1677 v Žižkově, byl přehledný a zastavovací plán státní regulační komise potvrzen ministrem veřejných prací výnosem z 5. září 1930. Podle důvodové zprávy, jež je integrující součástí platného regulačního plánu, jsou zastavovací podmínky tyto:
1. Způsob zastavění jest popsán povšechně v důvodové zprávě a jest v regulačním plánu vyznačen detailně, jak pokud jde o způsob zastavění, tak i pokud jde o půdorysný rozsah domů i o jejich výšky. Vše jest závazné.
2. Počet pater činžovních domů vepsaný v jednotlivých blocích jest stanoven tak, že předpokládá vedle přízemku jen onen počet horních etáží, který jest v plánu vepsán. Jakékoli dělení přízemku po výšce se vylučuje, a pokud jde o zřizování suterénu a podkroví, platí další ustanovení ad 3.
3. Zřizování podkroví na straně k ulicím i do dvorů se nepřipouští. Toliko na stranu do dvora lze připustiti vedlejší místnost manipulační, sloužící společným potřebám obyvatelů příslušných domů (prádelna, žehlírna, ev. sušárna). Tyto lze však umístiti jen v prostoře půdní při normálním sklonu sedlových střech bez jakýchkoli nástavků nad okapovou římsou, která musí býti provedena v téže výši, jako při ulici. Zásadně jest též nepřípustno zřizování pater ve formě falešných mansard.
V platném plánu jest pro tento blok výškové omezení vyznačeno výslovně »tři patra«. Tento předepsaný způsob zastavění nemůže vzhledem k cit. ustanovení § 15 zák. č. 88/1920 Sb. býti změněn ani stavebním řízením ani podrobným regulačním plánem pražské obce. V daném případě jde o zřízení podkroví v domě, který má již suterén, přízemí a 3 patra do ulice a 4 patra do dvora. Toto projektované podkroví jest v odporu se zastavovacími podmínkami potvrzeného plánu státní regulační komise. Námitka odvolání, že mohla býti povolena další jedna etáž, ježto důvodová zpráva připouští další etáž v ulicích širších než 20 m, jest neodůvodněná, ježto odvolatel v odvolání sám doznává a ze spisů jest též patrno, že jak ulice Hájkova, tak i ulice Harantova, při nichž jeho dům stojí, mají šířku jen 20 m. Ježto, jak shora uvedeno, projektované podkroví jest v odporu s potvrzeným plánem stát. reg. komise, bylo právem v odpor vzatým výměrem stavební povolení k jeho zřízení odepřeno, a odvolání z tohoto výměru musilo býti z tohoto důvodu jako neodůvodněné zamítnuto, aniž bylo nutno zabývati se dalšími vývody odvolání.
Stížnost, domáhající se zrušení tohoto rozhodnutí pro vadnost řízení a nezákonnost, neshledal nss důvodnou z těchto úvah: Předmětem kognice nss-u jest podle §§ 2, 5 a 6 zák. o ss toliko přezkoumání rozhodnutí neb opatření poslední administrativní instance co do jeho zákonitosti v mezích stižních bodů ve stížnosti proti němu podané podle § 18 cit. zák. náležitě uplatněných. Pro jurisdikční úkol nss-u jest podle toho rozhodným jedině obsah nař. rozhodnutí. Nutno si proto zjistiti především tento obsah. V té příčině jest třeba ze znění nař. rozhodnutí konstatovati, že žal. úřad sice shodně s první stolicí odepřel uděliti st-li žádané stavební povolení, nerecipoval však in toto všechny důvody uvedené ve výměru první stolice, nýbrž opřel nař. rozhodnutí o jediný zamítavý důvod, spočívající v tom, že shledal, že projektované podkroví je v rozporu s přehledným regulačním a zastavovacím plánem, projednaným stát. reg. komisí a potvrzeným ministrem veřejných prací podle § 10 zák. č. 88/1920 Sb. Rozpor ten uznal pak se zřetelem na předpis § 15 tohoto zákona za překážku udělení žádaného stav. povolení. O tom, že žal. úřad výhradně jen na tomto důvodu založil nař. rozhodnutí, svědčí nepochybně stylisace jeho důvodů, v nichž hned po sdělení zamítavých důvodů první stolice, mezi nimiž se uvádí, že předložený projekt odporuje potvrzenému regulačnímu plánu, praví se doslova: »Tento zamítavý důvod nutno uznati za správný.« Potvrzuje to také závěr nař. rozhodnutí, v němž se vyslovuje, že odvolání musilo býti »zamítnuto z tohoto důvodu«, t. j. proto, že projekt je v odporu s potvrzeným plánem státní regulační komise.
Jest pravda, že v nař. rozhodnutí jest také zmínka o tom, že magistrát »nezamítl žádost pouze ob rem judicatam«. Z této věty však nijak nevyplývá, že by i žal. úřad byl názoru, že jde o rem judicatam, jak se stížnost mylně domnívá. Pro takovýto výklad nelze nalézti opory ani v oné větě, ani v ostatním obsahu nař. rozhodnutí, a nic nenasvědčuje tomu, že by snad žal. úřad zamítl žádost st-lovu také z důvodu rei judicatae. Onou zmínkou reagoval žal. úřad, jak plyne jasně ze souvislosti, v níž byla učiněna, zřejmě jen na námitku, obsaženou v odvolání, že výměr magistrátu nebyl odůvodněn, neboť konstatuje, že první stolice zamítla stížnost ze dvou důvodů, aniž však se vyslovuje o tom, uznává-li či neuznává-li také druhý její důvod, totiž důvod věci rozsouzené, za správný. Poněvadž pak nař. rozhodnutí, jak bylo právě dovozeno, o tento důvod opřeno není, nepostihuje námitka stížnosti, čelící proti tomuto důvodu, obsahu nař. rozhodnutí a jest proto nepřípustná. Rovněž tak nepřípustnou jest námitka, kterou obrací se stížnost proti tomu, že dopis státní regulační komise ze 17. února 1931 č. 119/31 nemá povahy rozhodnutí pro stavební úřad závazného, neboť o tento dopis žal. úřad se v nař. rozhodnutí vůbec neopírá, takže dotčené vývody stížnosti jdou také mimo jeho obsah a vyznívají tedy na prázdno.
In merito jest na sporu toliko otázka, zda žal. úřad odepřel st-li právem uděliti žádané stavební povolení z důvodu, že předložený projekt odporuje potvrzenému přehlednému plánu regulačnímu a zastavovacímu. O účincích tohoto plánu ustanovuje § 15 zák. č. 88/1920 Sb., že jest základem všech pozdějších regulací. V něm stanovený způsob pro budoucí zastavění a úpravu terénu jest závazný pro všechny budoucí podrobné plány regulační, plány polohy (podle znění nynějších stavebních řádů), budoucí stavby a podniky podle odstavce prvního § 12, a jsou příslušní úřadové při jejich povolování povinni k tomu přihlížeti, aby nebyly s ním v rozporu. Z tohoto ustanovení plyne nepochybně, že stavební úřad, resp. nadřízený mu úřad odvolací musí při rozhodování o žádostech za udělení stavebního povolení především zkoumati, zda předložený projekt neodporuje disposicím obsaženým v potvrzeném přehledném plánu regulačním a zastavovacím, kterých jest povinen dbáti a jimi se říditi, neboť je-li podle cit. normy povinen k nim přihlížeti, nemůže to znamenati nic jiného, než že disposice ty jsou pro něj závazné. Shledá-li, že předložený projekt jest s oním plánem v rozporu, pak jest tu překážka, pro kterou stavební povolení uděleno býti nemůže, i kdyby stavební úřad jinak dospěl k úsudku, že předložený projekt jest po stránce technické a estetické proveditelný. Jeho výlučná a samostatná stavební kompetence jest právě ustanovením § 15 cit. zák. omezena zřetelem k disposicím daným v potvrzeném regulačním a zastavovacím plánu.
Žal. úřad zjišťuje v nař. rozhodnutí především právní existenci takovéhoto plánu pro území, v němž stojí dům st-lův čp. 1677 v Žižkově, a dále z důvodové zprávy k němu, která jest jeho integrující součástí, obsah zastavovacích podmínek pro toto území. Konstatuje pak z ní výslovně, že jak způsob zastavění, tak i půdorysný rozsah domů i jejich výška, jež jsou v plánu detailně vyznačeny, to vše že jest závazné, jakož i další zastavovací podmínky.
Těmto skutkovým zjištěním stížnost neodporuje, neformulujíc proti nim žádného stižního bodu ve smyslu § 18 zák. o ss. Pokud se pak dovolává toho, že v důvodové zprávě se též praví, že účelem přehledného plánu jest navržení (nikoli závazné stanovení) účelného a požadavkům zdravotním vyhovujícího zastavění, opakuje jen to, co doslova stejně bylo sice uvedeno již v odvolání, ale nevyvrací tím řečená zjištění žal. úřadu, shodující se úplně s příslušným odstavcem 2., body 1, 2 a 3 důvodové zprávy, jednajícími o podmínkách zastavovacích, jež se tam prohlašují za nerozlučnou součást návrhu regulačního. Tvrdí-li pak stížnost, že zastavovací řešení v přehledném plánu polohy jest jen návrhem, který není při povolování jednotlivých staveb závazným, ocitá se tímto tvrzením v přímém rozporu jak s předpisem § 16 zák. č. 88/1920 Sb., tak i s obsahem zastavovacích podmínek, jak je žal. úřad z důvodové zprávy regulačního o zastavovacího plánu zjistil.
Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že žal. úřad pro zkoumání otázky, odporuje-li předložený stavební projekt regulačnímu a zastavovacímu plánu, k němuž podle § 15 cit. zákona byl povinen přihlížeti, získal si z obsahu důvodové zprávy náležitý podklad.
Z předloženého stavebního projektu zjistil žal. úřad dále, že dům st-lův, o který jde, má již suterén, 3 patra do ulice a 4 patra do dvora, a že st-l zamýšlí zříditi v něm ještě podkroví. Ani proti tomuto zjištění obsahu předloženého projektu nemá stížnost námitek. Nepopírá zejména, že jde o zřízení podkroví.
Ze srovnání tohoto projektu se zjištěnými zastavovacími podmínkami potvrzeného regulačního a zastavovacího plánu stát. reg. komise dospěl pak žal. úřad k závěru, že projektované podkroví jest s nimi v odporu.
Stížnost správnost tohoto závěru sice popírá, leč námitku tuto blíže neprovádí, neboť neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že projekt jest ve shodě se zastavovacími podmínkami, jež žal. úřad zjistil, takže námitka tato není náležitě konkretisována, jak toho vyžaduje § 18 zák. o ss, a jest proto nepřípustná. Stížnost opakuje totiž zase jen doslova vývody obsažené v odvolání, o nichž žal. úřad v nař. rozhodnutí prohlásil, že se jimi zabývati nemusí již proto, že projektované podkroví je v odporu s potvrzeným plánem státní regulační komise, z něhož zjistil, že v domech v regulovaném území zřizování podkroví na straně do ulic se vůbec nepřipouští. Opak stížnost ani sama netvrdí. Poukazuje-li stížnost opětně k tomu, že st-li mohla býti povolena podle důvodové zprávy k regulačnímu plánu další jedna etáž, a tedy více, než oč žádal, vyvrátil již žal. úřad tuto námitku v nař. rozhodnutí jako bezdůvodnou, aniž stížnost proti tomu jakkoli brojí. Pouhé opakování námitky, vznesené v odvolání, ve stížnosti k nss-u nelze však uznati za náležitě uplatněný stižní bod ve smyslu § 18 zák o ss. Dlužno proto i tuto námitku odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

Č. 11587.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 627-631.