Č. 11 389.

Samospráva obecní: I. K výkladu ustanovení §§ 10 a 14 obec. fin. novely č. 329/1921 Sb. — II. »Výhodnost« smlouvy o dodávce elektrického proudu pro obec?
(Nález ze dne 28. června 1934 č. 5047.)
Věc: Firma Š.-ská rafineria liehu, úč. spol. v Liptovském Sv. Mikuláši (adv. Dr. Lev Winter z Prahy) proti zemskému úřadu v Bratislavě o dodávku elektrického proudu obci.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Obec Liptovský Svatý Mikuláš odbírala od Š.-ské rafinerie liehu, úč. spol. v Lipt. Sv. Mikuláši, elektrický proud na základě smlouvy sjednané dne 11. srpna 1904. Ve schůzi dne 30. prosince 1929 usneslo se měst. zastupitelstvo v Lipt. Sv. Mikuláši tuto smlouvu na základě § 38 dnem 1. ledna 1930 vypověděti s tím, že usnesení to má býti bez ohledu na podané odvolání ihned vykonáno. Výměrem z 22. listopadu 1930 zamítl zem. úřad v Bratislavě v postupu instančním stížnost Š.-ské rafinerie liehu do tohoto usnesení jako bezdůvodnou. Ve schůzi dne 16. července 1930 usneslo se pak městské zastupitelstvo v Lipt. Sv. Mikuláši ujednati se Spojenými elektrárnami Severozápadního Slovenska, úč. spol. v Žilině, smlouvu o dodávání elektrického proudu na základě připojených podmínek. Odvolání, které do tohoto usnesení podali poplatníci a voliči v Lipt. Sv. Mikuláši, a mezi nimi i š.-ská rafineria liehu, okr. úřad v Lipt. Sv. Mikuláši výměrem ze 6. září 1930 zamítl. Další odvolání zamítl zem. úřad v Bratislavě nař. výměrem.
O stížnosti uvážil nss toto:
Nss shledal nutným zabývati se především námitkou stížnosti, že usnesení měst. zastupitelstva, o němž žal. úřad instančně rozhodoval, je nezákonné proto, že nebylo tu dbáno ustanovení §§ 10 a 14 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb.; neboť kdyby bylo pravda, že obecní zastupitelstvo mělo se postarati o úhradu nákladů usnesením jeho vzešlých způsobem v § 10 ob. fin. nov. stanoveným, resp. že mělo provésti řízení podle § 14 cit. nov. předepsané, nebyl by povolán o odvolání rozhodovati v postupu instančním okr. a zem. úřad, nýbrž okr. a zem. výbor (viz Boh. A 9645/32), a musel by proto nss nař. rozhodnutí zrušiti pro nekompetenci žal. úřadu, aniž by se mohl zabývati námitkami, jež stížnost dále formuluje.
Žal. úřad popřel, že by byly v daném případě dotčeny předpisy §§ 10 a 14 ob. fin. nov. č. 329/21 Sb. Stížnost namítá, že běží o případ § 14 ob. fin. nov., ježto předmětem usnesení obecního zastupitelstva je získání rozvodní sítě, tedy nového zařízení v rozpočtu neuvedeného, k jehož nabytí bude třeba určitého vydání.
Řízení podle § 14 ob. fin. nov. jest provésti jen, jde-li o nový podnik nebo zařízení; zákon zmiňuje se o podnicích a zařízeních také na jiných místech. Tak mluví v § 2 č. 2 o zařazení »výtěžků výdělečných podniků obecních« do obecního rozpočtu, v odst. 2 a 5 § 8 o poukazování výdajů u podniků obecních, v odst. 1 a 2 § 16 o účtech podniků obecních, v § 22 o správě podniků obecních. Mluví-li zákon o podnicích, má tedy vždy na mysli podniky obecní, t. j. podniky provozované obcí. Rovněž má zákon, zmiňuje-li se v §§ 26 a 28 o »zařízeních«, na mysli jen zařízení spravovaná obcí (viz Boh. A 6745/27). Nutno tedy míti za to, že zákon, užívá-li v § 14 slov »podniky nebo zařízení«, má na mysli jen podniky resp. zařízení provozované, pokud se týče spravované, obcí. Takového případu tu však není. Neboť i když podle smlouvy uzavřené mezi st-lkou a obcí z 11. srpna 1904 právo výkupu rozvodní sítě a veřejného osvětlovacího zařízení přísluší obci a podle usnesení městského zastupitelstva z 30. prosince 1929 také obcí bylo uplatněno, nelze přehlédnouti, že výkup ten neděje se o sobě, nýbrž v souvislosti se smlouvou, kterou obec podle usnesení obecního zastupitelstva z 16. července 1930 uzavírá se Spojenými elektrárnami sev. záp. Slovenska a podle níž tyto Spojené elektrárny nesou všechen náklad výkupu, přejímají na svůj účet, zisk a ztrátu do svého majetku a správy rozvodní síť včetně veřejného osvětlení a domovních přípojek s příslušenstvím, a pomocí tohoto zařízení budou obec zásobovati elektrickým proudem. Obec neprovádí tedy výkup pro sebe, nýbrž jen proto, aby vykoupená zařízení ihned odevzdala Spojeným elektrárnám k dalšímu provozu. Celá tato akce tvoří jednotný celek, a tato jednotnost vylučuje možnost, pojímati elektrovodní zařízení, vykoupená obcí pro Spojené elektrárny, za zařízení nebo podnik obecní ve smyslu § 14 ob. fin. nov.
Mohlo by tu běžeti nanejvýš o případ § 10 ob. fin. nov., podle něhož vydání, která nejsou obsažena v rozpočtu, nesmějí býti učiněna, není-li současně pravoplatně zabezpečena jich úhrada. Než po názoru nss-u není tu ani případu tohoto § 10.
Tento předpis předpokládá, že obci vzniknou vydání, která nejsou v rozpočtu obsažena. Žal. úřad zjišťuje, že tu není předpokladů § 10, poněvadž obci spornou transakcí žádná vydání nevzniknou. Tento závěr neshledal nss nesprávným, neboť podle toho, jak celá transakce výkupu rozvodní sítě od st-lky je projektována, bude výkupní cena st-lce podle smlouvy uzavřené mezi obcí a Spojenými elektrárnami vyplacena přímo společností posléze uvedenou, která nad to se zavazuje zaplatiti obci jakékoli výlohy, které by jí z této transakce vznikly, takže obci samé žádná vydání nevzejdou.
Úvahy stížnosti o tom, jaká by nastala situace, kdyby Spojené elektrárny, svých smluvních závazků vůči obci nesplnily, nemají žádného konkrétního podkladu, a nemohou proto přijíti v úvahu.
Vzhledem k tomu, co uvedeno, nemohl nss shledati nezákonným, jestliže žal. úřad námitky st-lů, čerpané z §§ 10 a 14 ob. fin. nov., jako bezdůvodné zamítl.
O dalších námitkách stížnosti nss uvážil:
St-lka uplatňovala v odvolání k žal. úřadu, že obec nemohla uzavříti novou smlouvu o zásobování obce elektrickým proudem, ježto usnesení měst. zastupitelstva z 30. prosince 1929, o vypovězení smlouvy uzavřené se st-lkou, není dosud pravoplatným a ježto st-lka podala u soudu žalobu na zjištění, že jí přísluší přednostní právo na dodávání proudu. — Na to odpověděl žal. úřad, že zmíněné usnesení se stalo pravoplatným vydáním výměru zem. úřadu v Bratislavě z 22. listopadu 1930, při čemž ovšem rozřešení sporné otázky, totiž platnosti výpovědi, spadá do oboru působnosti civilních soudů — a dále, že Spojené elektrárny převzaly na sebe povinnost nahraditi obci veškerou škodu, která by jí snad vznikla z předčasného uzavření resp. provedení nové smlouvy, takže obec z toho nemůže přijíti ke škodě. — Oproti tomu uplatňuje stížnost, že nař. rozhodnutí odporuje samo sobě a správním spisům, poněvadž poukazuje k tomu, že řešení sporné otázky, zda výpověď byla dána právem čili nic, spadá do působnosti civilního soudu, a přesto nebéře zřetele na stav sporného řízení zavedeného u příslušného řádného soudu o žalobě st-lčině na zjištění neplatnosti výpovědi.
Tuto výtku činí stížnost neprávem. Žal. úřad vysvětlil, proč neshledává s hlediska obecního hospodářství závady v tom, že obec uzavřela novou smlouvu, aniž vyčkala výsledku soudního sporu; uvedl totiž, jak již shora naznačeno, že obec, i když nevyčká výsledku tohoto sporu, nemůže býti poškozena, poněvadž veškerou škodu, která by snad z takového předčasného provedení smlouvy vznikla, ponesou podle úmluvy Spojené elektrárny.
Že by Spojené elektrárny takovouto záruku oproti obci nebyly převzaly, stížnost netvrdí. Námitka, že záruka ta neposkytuje obci dostatečné jistoty, byla vyřízena již shora resp. bude na ni reagováno ještě níže. Ale pak je bezdůvodná i další námitka stížnosti, že uzavření nové smlouvy není v zájmu obce, ježto obec nemohla převzíti na sebe uzavřením nové smlouvy před pravoplatným rozřešením sporné otázky soudem tak velké risiko, neboť bylo právě žal. úřadem vysloveno, že obec v tomto ohledu žádné risiko postihnouti nemůže.
Stížnost namítá dále, že obec nebyla oprávněna uzavříti smlouvu se Spojenými elektrárnami o dodávce proudu, poněvadž podle §§ 4 a 40 smlouvy z 11. srpna 1904 přísluší st-lce při novém zadávání zásobování města proudem za stejných podmínek přednost před každým jiným uchazečem.
Tuto otázku práva soukromého, již st-lka ve svém instančním odvolání vznesla na přetřes, řešil žal. úřad výslovně jako otázku prejudicielní. Není proto rozporu, zjišťuje-li žal. úřad v nař. rozhodnutí, že běží o otázku patřící na pořad řádných soudů, a v zápětí otázku tu řeší, neboť běží o řešení prejudicielní, k němuž žal. úřad podle § 44 spr. ř. č. 8/1928 Sb. byl oprávněn. Výrok o prejudicielní otázce může nss přezkoumati jako součást skutkové podstaty jen v mezích 2. odst. § 6 zák. o ss.
Žal. úřad dospěl k závěru, že st-lce nepřísluší toto právo přednostní, ježto není tu splněn předpoklad jeho, to jest nenastala změna druhu osvětlení, resp. druhu provozu energie, resp. obec rozvodní sítě nepřevzala a nedala ji do nájmu. Podle §4 cit. smlouvy zajišťuje obec st-lce pro případ, že by zamýšlela v době trvání této smlouvy dáti povolení na osvětlení nějakého jiného druhu, přenos energie, nebo elektrické dráhy, přednostní právo vůči každému jinému za stejných podmínek. V §40 se pak zajišťuje st-lce pro případ, že by město samo nespravovalo závod vešlý do jeho vlastnictví, nýbrž dalo jej do nájmu, za stejných podmínek přednostní právo. Stížnost namítá, že tyto otázky bylo zodpověděti jen na základě posudku znaleckého, a vytýká jako vadu řízení, že žal. úřad tohoto posudku si nevyžádal, resp. jeho obsah st-lce v řízení správním nesdělil.
K tomu dlužno odvětiti, že jde o právnický výklad ustanovení §§ 4 a 40 cit. smlouvy, a není tu tedy místa pro důkaz znalecký po rozumu § 61 spr. ř.
Pokud se týká § 4, stížnost vytýká jedině, že napadenému rozhodnutí postačuje ku zjištění, že nenastává změny ve smyslu cit. §u, již pouhá okolnost, že při dosavadním i zamýšleném novém systému používá se k účelům osvětlování a přenosu síly elektrické energie, — nenaznačuje však, k čemu měl žal. úřad také dále ještě hleděti, a nelze proto námitku v tomto směru shledává ti za dostatečně konkretisovanou ve smyslu § 18 zák. o ss.
Co do § 40 smlouvy stížnost vytýká, že výklad, jaký dává nař. rozhodnutí tomuto §u, je příliš úzký, a že přednostní právo st-lčino nelze omezovati na případ propachtování. Nss neshledal námitku tuto důvodnou. § 40 zajišťuje st-lce právo přednostní pro případ, že by město závod převzatý do svého vlastnictví nespravovalo samo, nýbrž dalo jej do nájmu; poskytuje se tu tedy st-lce přednostní právo na nájem podniku obecního, nezajišťuje se jí však žádného práva pro případ, že by obec — jako v daném případě — podnik vykoupený postoupila jinému do vlastnictví.
Veškeré další námitky směřují proti výroku žal. úřadu o tom, že nová smlouva jě pro obec výhodná. Otázka, je-li určité usnesení obecního zastupitelstva pro obec výhodné, resp. hrozí-li z něho obci podstatná škoda, je otázkou skutkovou, již může nss přezkoumati jen v mezích 2. odst. § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 11389. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 110-114.