Č. 11370.

Zaměstnanci veřejní: I. Úředníci vyšší revisní služby v revisním odboru min. fin. jsou »odbornými úředníky« ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. — II. Odborným referentem, resp. vyšším odborným úředníkem ve smyslu ustanovení § 16 odst. 5 služební pragmatiky č. 15/1914 ř. z. o určení kvalifikace jest rozuměti odborného úředníka-znalce, který je příslušníkem té úřednické kategorie, k níž patří úředník-znalec, o jehož kvalifikaci běží. — III. Kvalifikační posudek z let předchozích není pro posouzení kvalifikace úředníkovy za běžný rok směrodatný. — IV. V kvalifikační tabulce nutno uvésti skutkový podklad posudků. — V. »Zvláštní okolnosti pro kvalifikaci rozhodující jsou okolnosti význačné, které měly rozhodující vliv na kvalifikační posudek. — VI. Úředníku nelze upírati práva, aby ve stížnosti vytýkal nedostatek skutkového odůvodnění kvalifikačního posudku a aby bral v odpor jeho správnost.
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 4434/33.)
Prejudikatura: ad III. až VI.: Boh. A 11123/34; srov. Boh. A XXX/20, 8489/30, 8545/30.
Věc: Ing. Karel Z. v P. (adv. Dr. Adolf Kostečka z Prahy) proti ministerstvu financí o určení služebního pořadí.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím nebylo vyhověno st-lovu rozkladu proti určení služebního pořadí v 6. platové stupnici k 31. prosinci 1929 s tím odůvodněním, že toto pořadí bylo podle ustanovení § 20 P. Z. a §§ 37 a 51 odst. 4 služ. pragm. správně určeno. Při stanovení služební doby ztrávené v 6. platové stupnici nemohl býti vzat zřetel na rok 1928, pro který byl st-lův celkový kvalifikační posudek podle vyrozumění z 29. března 1930 pravoplatně stanoven známkou »méně přiměřenou.
Ve stížnosti k nss-u podané nenamítá st-1, že cit. předpisů služební pragmatiky a platového zákona o určení služebního pořadí bylo použito způsobem nezákonným, nýbrž celý obsah stížnosti je namířen jen proti tomu, že kvalifikace st-lova za rok 1928 byla určena nesprávně, a že tedy předpoklad, ze kterého žal. úřad v nař. rozhodnutí vycházel, je vadný.
Ve své ustálené judikatuře (srov. Boh. A XXX/20, 8489/30, 8545/30 a j.) stojí nss na právním stanovisku, že výrok kvalifikační komise podle §§ 18 a 20 služ. pragm. není rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss, nýbrž že jest pouhým odborným dobrozdáním o kvalitách úředníkových. Posudek kvalifikační tvoří tedy pro daný spor součást skutkové podstaty. Otázka, zda skutková podstata — tedy v daném případě kvalifikace st-lova za rok 1928 — byla určena pro daný spor způsobem bezvadným, nemůže tedy vzhledem k ustanovení § 6 odst. 1 zák. o ss jakožto otázka skutkové podstaty býti nss-em přezkoumána ve věci samé, nýbrž toliko s hledisek formální správnosti, vytčených v § 6 odst. 2 zák. o ss, tedy jen po té stránce, zdali skutková podstata nebyla proti spisům přijata za pravou, nebo zda nemá v podstatných bodech zapotřebí doplnění, nebo zda nebyly porušeny podstatné formy řízení administrativního.
S tohoto hlediska uvažoval pak nss o stížnosti takto:
Stížnost namítá:
1. Při určení kvalifikace st-le jakožto úředníka odborného měl ve smyslu § 16 odst. 5 služební pragmatiky do kvalifikační komise býti přibrán úředník odborný, což prý se v daném případě nestalo. 2. St-1 od r. 1923 až do konce prosince 1927 konal jako revisní úředník revisního odboru min. fin. revisní službu revisemi u poplatnictva, při níž veškery jeho znalosti, schopnosti a vlastnosti mohly náležitě býti posouzeny. V roce 1928 pak následkem lékařsky prokázané nemoci, tedy bez vlastni viny, nemohl st-1 prokázati po část roku své odborné znalosti, jednání se stranami, jakož i ostatní body kvalifikační, kdežto po zbývající část roku mu k podání takového průkazu nebyla dána možnost, ježto, ač se k výkonu služby revisní hlásil, byl svým představeným ponechán v ústředí. 3. Z chování ve službě je st-1 kvalifikován »nepřiměřeně«, tedy nejhorší známkou, ačkoli se st-1 ničeho nedopustil, co by mu jako porušení stavovské a úřední povinnosti nebo porušení zákona mohlo býti vytýkáno, ježto by úřad jinak nebyl mohl opominouti zavésti proti st-li řízení disciplinární. Podle § 18 služ. pragm. má kvalifikační posudek býti podán na základě předchozího přezkoumání kvalifikačního popisu, což se, jak dlužno míti za to, nestalo, neboť při známce tak nízkého stupně by byla kvalifikační komise musila zavésti šetření, výslech st-le a svědků, naříditi konfrontaci a poskytnouti st-li možnost obhajoby dříve, než mu známku označující st-le jako člověka tak nízkého stupně přisoudila. To se nestalo a byla tedy porušena zásada slyšení stran. 4. Úřad měl možnost posouditi st-le přes překážku st-lem nezaviněnou, ježto st-le v r. 1928 na podkladě kvalifikací předchozích let systemisoval a je tedy silný rozpor mezi kvalifikací let předchozích a kvalifikací za rok 1928, na kterýžto rozpor st-1 již ve svém odvolání poukazoval. 5. Za rok 1928 se při výkonu svěřené služby st-li vůbec nedostalo výtek co do píle, svědomitosti, spolehlivosti a odborných znalostí.
Námitkou ad 1. vytýká stížnost nedostatečné obsazení kvalifikační komise. Při veřejném ústním líčení pak právní zástupce st-lův vzhledem k vývodům odvodního spisu žal. úřadem podaného a vzhledem ke sdělení min. fin. z 2. března 1933, podle něhož se zasedání kvalifikační komise z 5. března 1930 súčastnil přednosta revisního odboru min. financí Dr. D., námitku tu rozvedl v ten rozum, že min. rada Dr. D. nebyl odborným referentem ve smyslu § 16 služ. pragm., ježto neměl odbornou kvalifikaci komerčního inženýra.
O námitce té uvážil nss:
St-1 je, jak je ze správních spisů patrno, úředníkem kategorie vyšší revisní služby v revisním odboru min. fin. Pro úředníky tyto zřízena byla vl. nař. č. 103/1927 Sb. zvláštní kategorie vyšší revisní služby, a pro ustanovení na služební místo bylo zásadně jako předběžné vzdělání předepsáno vedle úplného středoškolského vzdělání absolvování studií na vysoké škole obchodní a úspěšný výkon dvou státních zkoušek. Vzhledem k úkolům, vytčeným revisnímu odboru min. fin. předpisy vl. nař. č. 96/1919 Sb. o zřízení revisního odboru min. fin., a vzhledem k předpisům vl. nař. č. 103/1927 Sb. jest st-le jako úředníka vyšší revisní služby u min. fin. považovati za úředníka odborného, t. j. úředníka- znalce. Není-li pro úředníky této úřednické kategorie (arg. § 16 odst. 5 služ. pragm. ve spojení s §em 4 odst. 4 plat. zák. č. 103/1926 Sb.) určena zvláštní kvalifikační komise, nastoupí odborný referent nebo jiný vyšší odborný úředník do kvalifikační komise jako mimořádný člen s právem hlasovacím na místo nejmladšího řádného člena komise.
»Odborným« referentem nebo jiným vyšším »odborným« úředníkem pak nutno rozuměti úředníka-znalce, který vykazuje předepsané zvláštní odborné vzdělání theoretické je kategorisován ve skupině úředníků odborných a ustanoven u toho kterého správního úřadu jako representant této kategorie úředníků-znalců. Z toho jde, že musí býti příslušníkem té úřednické kategorie, k níž patři úředník-znalec, o jehož kvalifikaci se jedná.
Účelem předpisu toho jest, aby při kvalifikaci úředníků odborných, pro které je předepsáno zvláštní odborné vzdělání a kteří konají také zvláštní odbornou (znaleckou) službu, spolupůsobil úředník, který by i takové odborné služební úkony co do jejich odborné kvality mohl posouditi. Má tedy předpis § 16 odst. 5 služ. pragm. na mysli úředníky téže úřednické kategorie odborníků-znalců a lze tedy odborným referentem nebo vyšším odborným úředníkem rozuměti toliko úředníka téže úřednické kategorie. Podle výslovného předpisu § 16 odst. 5 má tento odborný referent nebo jiný vyšší odborný úředník vstoupiti do kvalifikační komise na místo nejmladšího řádného člena jako člen mimořádný s právem hlasovacím, a nestačí, když se řízení kvalifikačního súčastní jen jako nečlen. V daném případě tvrdil žal. úřad ve svém odvodním spise, že se kvalifikační komise, která se usnášela o kvalifikaci st-lově, súčastnil jako »odborný úředník« přednosta revisního odboru min. fin. min. rada JUDr. Karel Ď., tvrzení toto pak opravil žal. úřad v podáni z 2. března 1933 v ten rozum, že se přednosta revisního odboru Dr. D. nesúčastnil zasedání kvalifikační komise při min. fin. ze 14. března 1929, nýbrž že se súčastnil teprve zasedání komise dne 5. března 1930, při němž se rozhodovalo o stížnosti st-lově do určení jeho kvalifikace. Ježto pak min. rada JUDr. Karel D. není úředníkem kategorie vyšší revisní služby, nelze jej pokládati za odborného referenta ani vyššího odborného úředníka ve smyslu § 16 odst. 5 služ. pragm. a nebyla tedy kvalifikační komise, která určovala kvalifikaci st-lovu, náležitě obsazena. V tom spočívá podstatná vada řízení kvalifikačního.
Ostatními námitkami stížnosti napadá st-1 úsudek kvalifikační komise při min. fin., podle něhož kvalifikace st-lova za rok 1928 určena byla stupněm »méně přiměřeně«.
Předpisem § 14 odst. 1 služ. pragm. je stanoveno, že kvalifikaci úředníků jest prováděti každoročně. Bližší ustanovení o tom vyhražena jsou v odst. 2 téhož §u zvláštním předpisům. Předpisem takovým je výnos min. fin. uveřejněný ve Věstníku min. fin. z r. 1928 pod č. 38. I podle tohoto předpisu (část III., odst. 10) se kvalifikační řízení provede každoročně. Podkladem řízení kvalifikačního je jak podle § 17 služ. pragm., tak podle čl. IV. cit. výnosu kvalifikační popis; popis tento se rovněž sestavuje každoročně (odst. 12) vyplněním příslušných rubrik (odst. 18 a násl. cit. výn.). Za určitých předpokladů připuštěno je v odst. 21 cit. výn. v případech, ve kterých orgán k sestavováni kvalifikačního popisu povolaný má za to, že se v kalendářním roce, za který má býti zaměstnanec kvalifikován, okolnosti pro kvalifikaci rozhodné nezměnily, kvalifikační popis provésti pouhou poznámkou »Nezměněno«.
Z ustanovení těchto plyne, že kvalifikační posudek z let předchozích není pro posouzení kvalifikace úředníkovy za běžný rok směrodatným, a že si orgán provádějící kvalifikační popis může o jednotlivých pro kvalifikaci rozhodných okolnostech za běžný rok utvořiti úsudek zcela neodvisle od úsudku, jaký měl popisující orgán za léta předchozí.
Je tedy prvá část námitky ad 2. a námitka ad 4. bezdůvodná. Ze spisů správních i z odvodního spisu žal. úřadu je patrno, že st-lova kvalifikace za rok 1928 prováděna byla s toho hlediska, že st-1 je úředníkem revisního odboru min. fin., a že jeho předním služebním úkolem je provádění revisí u podniků za účelem jejich zdanění. Z předpokladu toho vychází i st-1, když namítá, že v roce 1928 následkem lékařsky prokázané nemoci nemohl po část roku jednotlivé kvalifikační body prokázati, kdežto pro zbytek roku mu k tomu jeho představeným nebyla poskytnuta příležitost. Z toho však nelze dovozovati, že by kvalifikace st-lova za rok 1928 nemohla býti vůbec provedena na podkladě poznatků v r. 1928 učiněných a že by při této kvalifikaci st-lově nemohlo býti přihlédnuto i k té okolnosti, že v r. 1928 službu vnější vůbec nekonal. Má-li tedy st-1 v námitce té za to, že kvalifikace jeho za rok 1928 měla z toho důvodu býti určena na podkladě kvalifikace z let předchozích, pak nelze jí ani v tomto směru dáti za pravdu. Chce-li však stížnost uvedenou námitkou uplatniti názor, že je nelogické, když v jednotlivých bodech kvalifikačních byl st-1 kvalifikován, ačkoli vůbec neměl možnost v těchto určitých směrech se uplatniti, pak nelze námitku tu shledati náležitě konkretisovanou, jak to žádá předpis § 18 zák. o ss, ježto i při výkonu služby v ústředí mohly určité vlastnosti a schopnosti st-lovy pro službu vnější býti posouzeny. Aby tedy nss mohl o námitce té s těchto hledisk uvažovati, musila by býti aspoň do té míry konkretisována, aby bylo z ní patrno, které jednotlivé kvalifikační momenty v § 19 služ. pragm. vytčené má tu st-1 na zřeteli. Těmto požadavkům však stížnost nevyhovuje, a nebylo tedy možno s těchto hledisk ji vzíti v úvahu. Je tedy i druhá část námitky ad 2. bezdůvodná.
Pokud pak jde o námitku ad 5., je pro posouzení kvalifikace st-lovy úplně nerozhodno, zda se mu při výkonu služby v ústředí dostalo výtek či nikoli.
Zbývá tedy zabývati se ještě námitkou ad 3.
V nál. Boh. A 11123/34 vyslovil nss právní názor, že v kvalifikační tabulce nutno uvésti skutkový podklad posudků, tedy odůvodnění jich po stránce skutkové, že v kvalifikační tabulce je vyznačiti a tím kvalifikovanému úředníku dáti na vědomí »zvláštní okolnosti pro kvalifikaci rozhodující«, čímž rozuměti jest okolnosti význačné, které měly v prvé řadě a rozhodujícím způsobem vliv na kvalifikační posudek v jeho neprospěch, a zejména že kvalifikační komise má tuto povinnost především tehdy, jestliže kvalifikaci úředníka proti dosavadnímu stavu zhoršuje a že zhoršení může býti odůvodněno právě jenom tehdy, nastaly-li konkrétní skutkové okolnosti od skutkového podkladu dosavadní kvalifikace odlišné a pro kvalifikaci rozhodné. Konečně vyslovil nss právní názor, že nelze úředníku upírati práva, aby ve své stížnosti jednak vytýkal nedostatek takového skutkového odůvodnění kvalifikačního posudku, jednak aby správnost jeho bral v odpor, a že odvolací kvalifikační komise je potom povinna správnost jeho za součinnosti úředníka zjistiti a svoje »rozhodnutí« po této skutkové stránce odůvodniti. Na těchto právních názorech trvá nss i v případě dnešním.
Pak ovšem stížnost v námitce ad 3. správně vytýká, že byla porušena zásada slyšení stran, ježto skutkový podklad a zejména ony význačné okolnosti, které na zhoršení kvalifikace st-lovy měly rozhodující vliv, nebyly za součinnosti st-lovy zjištěný a v kvalifikační tabulce vyznačeny. Řízení kvalifikační bylo tedy stiženo podstatnými vadami a nemohl proto posudek kvalifikační komise o st-lově kvalifikaci za rok 1928 býti položen za podklad pro výrok o st-lově služebním pořadí.

Citace:

č. 11370. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 47-51.