Č. 11 414.

Závadné názvy: * Ustanovení zákona o názvech měst, obcí, osad a ulic... č. 266/1920 Sb. nevylučují, aby politický úřad mohl za okolností proti usnesení obce o pojmenování ulice zakročiti též s hlediska čl. 2 zák. o organisaci politické správy č. 125/1927 Sb.
(Nález ze dne 12. září 1934 č. 16 543.)
Věc: Městská obec N. proti ministerstvu vnitra o přejmenování ulice.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Osp v Novém Jičíně zakázala výměrem ze 17. července 1927 na základě § 103 obec. řádu provedení usnesení měst. zastupitelstva v N. z 30. června 1927, pokud jím byl dosavadní název ulice »Ulice 28. října« změněn na »Schillerova ulice«, a to jednak vzhledem k tomu, že nebylo zákonitého důvodu k přejmenování, jednak proto, že přejmenování »Ulice 28. října«, která svým názvem připomíná každému státotvorně smýšlejícímu občanu den vzniku Čsl. republiky, by zvláště u českého obyvatelstva vzhledem k protestům úřadu došlým bylo považováno za útok jak proti Čechům v N., tak zejména proti státu samému, a že provedení tohoto přejmenování by mělo v zápětí porušení veřejného klidu a pořádku, o jehož zachování jest osp ve smyslu min. nař. č. 10/1853 ř. z. povinna pečovati a učiniti potřebná opatření, případně mohlo býti pokládáno za rušení obecného míru ve smyslu § 14 zák. na ochranu republiky.
Tento výměr byl v pořadí správních stolic potvrzen nař. rozhodnutím z těchto důvodů: »Název »Ulice 28. října« stanovila ve svém vlastním oboru působnosti osp v N. pravoplatným výměrem z 28. března 1923 podle § 9 zák. č. 266/1920 Sb., když lhůta k stanovení názvu podle § 8 tohoto zák. obci daná marně prošla. Obecní zastupitelstvo za nezměněných předpokladů není oprávněno svémocně odstraniti a jiným názvem nahraditi název ulice, který byl stanoven na základě zákonné devoluce politickým úřadem obci nadřízeným, ježto takové opatření — in fraudem legis — mařilo by právní normu § 9 cit. zák. Vystoupilo tedy městské zastupitelstvo v N. shora zmíněným usnesením z mezí své působnosti, resp. toto jeho usnesení odporuje § 9 zák. č. 266/20 Sb. Bylo proto jeho provedení právem zakázáno podle § 103 obec. zříz. mor. (č. 4/1864 z. z. mor.). Nehledě však ani k tomu, byl okr. úřad v Novém Jičíně oprávněn zakázati výkon zmíněného usnesení i vzhledem k ustanovení § 22 přílohy A min. nař. č. 10/1853 ř. z., resp. nyní čl. 2 zák. č. 125/1927 Sb., ježto je notorickou skutečností, potvrzenou nad to protesty podanými písemně i ústně ve schůzi městského zastupitelstva v N. přednesenými, že odstranění uličních tabulek s názvem »Ulice 28. října«, připomínajícím den obnovení státní samostatnosti čsl. (zák. ze 14. října 1919 č. 555 a ze 3. dubna 1925 č. 65 Sb.), je s to ohroziti v N. veřejný pokoj a řád. V tomto směru poukazuje se na odůvodnění výměru I. stolice.«
O stížnosti, podané na toto rozhodnutí, uvážil nss toto:
Jak je zřejrno z odůvodnění nař. rozhodnutí, byl zákaz provésti usnesení obecního zastupitelstva v N. ze 30. června 1927, pokud jím byl dosavadní název »Ulice 28..října« změněn na »Schillerova ulice«, potvrzen nař. rozhodnutím ze dvou zcela samostatných důvodů, a to: 1. proto, že obecní zastupitelstvo za nezměněných předpokladů není oprávněno svémocně odstraniti a jiným názvem nahraditi název ulice, který byl stanoven na základě zákonné devoluce politickým úřadem obci nadřízeným, a 2. proto, že odstranění uličních tabulek s názvem »Ulice 28. října« je s to ohroziti v N. veřejný pokoj a řád.
Stížnost brojí proti oběma těmto důvodům.
Nss zabýval se nejprve stížností, pokud se obrací proti důvodu uvedenému v nař. rozhodnutí na místě druhém. V tomto směru namítá se předem ve stížnosti, že nelze sáhnouti k pravomoci dané politickým úřadům v 1. odst. čl. 2 zák. č. 125/1927 Sb., poněvadž zák. č. 266/1920 Sb. upravuje pojmenování ulic ve směru policejně-právním způsobem vyčerpávajícím, a není proto místa pro všeobecnou kompetenci, danou politickým úřadům v cit. ustanovení zákona o organisaci politické správy.
S tímto názorem nelze souhlasiti, poněvadž v II. oddílu zák. č. 266/1920 Sb. není pojmenování ulic upraveno ve směru policejně-právním způsobem vyčerpávajícím, nýbrž jen pokud jde o pojmenování, jež nelze uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl., zejména o taková, jež připomínají osoby, které projevily nepřátelské smýšleni proti čsl. národu neb národům sdruženým, nebo připomínají události rázu protistátního (§ 7 cit. zák.). Jen k odstranění názvů takto závadných směřuje řízení, upravené v §§ 8 a 9 uvedeného zák. a jen takto závadná nová pojmenování ulic má na mysli § 10 téhož zák., podle něhož usnesení obecního zastupitelstva o pojmenování ulic v budoucnosti jest do 8 dnů předložiti nadřízenému úřadu politickému, který jest povinen zakázati, aby se usnesení neprovádělo, odporuje-li ustanovení § 7, t. j. nelze-li je uvésti v soulad s historií a vnějšími vztahy národa čsl. Otázka závadnosti pojmenování ulic a veřejných míst s jiného hlediska než právě uvedeného, v zák. č. 266/1920 Sb. řešena není. Nemá proto stížnost pravdu, tvrdí-li, že tento zákon upravuje pojmenování ulic ve směru policejně-právním způsobem vyčerpávajícím, a je její výše uvedená námitka, jež je zbudována na tomto nesprávném předpokladu, neodůvodněná.
V dalších námitkách vytýká stížnost, že zákaz byl vydán bez provedení formálního řízení a že stěžujícímu si městu nebyly sděleny ony skutečnosti, z nichž by se mohlo usuzovati na hrozící rušení veřejného pokoje a pořádku při provedení přejmenování ulice, takže obci bylo a je nemožno zaujmouti stanovisko k důvodům, které vedly k vydání zastavovacího příkazu, a obec dodnes neví, které skutečnosti měl žal. úřad, vydávaje svůj zákaz, na mysli, a zda tyto skutečnosti byly dány čili nic.
Ani tyto výtky neshledal nss odůvodněnými. Ve výměru 1. stolice, na jehož odůvodnění se žal. úřad v nař. rozhodnutí odvolává, se uvádí, že přejmenování »Ulice 28. října«, která svým názvem připomíná každému státotvorně smýšlejícímu občanu den vzniku Čsl. republiky, by zvláště u českého obyvatelstva vzhledem k došlým protestům bylo považováno za útok jak proti Čechům v N., tak zejména proti státu samému a že provedení tohoto přejmenování by mělo v zápětí porušení veřejného klidu a pořádku, případně mohlo býti pokládáno za rušení obecného míru ve smyslu § 14 zák. na ochranu republiky. Správnost závěru, že usnesení obecního zastupitelstva v N. o odstranění názvu »Ulice 28. října«, bylo v konkrétním případě útokem nejen proti Čechům v N., ale i útokem proti státu, tedy aktem protistátním, stížnost nepopírá. Že provedení takového aktu je s to ohroziti veřejný pokoj a řád, nepotřebuje důkazu a jest — jak správně uvádí nař. rozhodnutí — skutečností notorickou, kdyžtě je každému známo nebo aspoň známo býti může, že akty směřující proti státu zneklidňují a pobuřují občany státotvorně smýšlející. Jde-li však o okolnost notorickou, nebylo třeba sděliti stěžujícímu si městu ony okolnosti, z nichž by se mohlo usuzovati na hrozící rušení veřejného pokoje a pořádku při provedení přejmenování »Ulice 28. října« v N., a jsou proto výše uvedené výtky neodůvodněné.
Zbývá námitka, že policejní moc neměla se obrátiti proti stěžující si obci, která použila jen svého práva v rámci zákona, nýbrž proti oněm elementům, od nichž nebezpečí porušení veřejného klidu a pořádku hrozilo. Na tuto námitku jest odpověděti, že nebezpečí pro veřejný klid a pořádek hrozilo právě z výše uvedeného protistátního aktu stěžující si obce a proto právem bylo zakročeno proti obci na základě čl. II zák. č. 125/1927 Sb.
Tím, co bylo řečeno, byly vyvráceny námitky, jež stížnost vznáší proti nař. rozhodnutí, pokud jest opřeno o důvod uvedený výše pod bodem 2. Poněvadž tento důvod sám o sobě stačí, aby zákonitost nař. rozhodnutí podepřel, bylo stížnost zamítnouti pro bezdůvodnost, aniž bylo třeba zkoumati, zdali i důvod uvedený pod bodem 1. je s to, aby sám o sobě odůvodnil nař. rozhodnutí. I kdyby totiž tomu tak nebylo — což, jak řečeno, nss nezkoumal — nebylo by možno nař. rozhodnutí zrušiti, když zůstalo by opřeno o důvod uvedený na místě druhém, jehož zákonitost stížností otřesena nebyla.

Citace:

č. 11414. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 174-177.