Č. 11367.

Zaměstnanci veřejní: Okresnímu soudci VII. hodn. tř. býv. státu uherského, ustanovenému na Slov. neb Podk. Rusí trvale u okresního soudu v sídle sborového soudu I. stolice, který odešel do výslužby po účinnosti zák. č. 270/1920 Sb. (t. j. po 1. květnu 1920), přísluší při úpravě pensijní základny podle zák. č. 287/1924 Sb., prováděné za účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb. (t. j. po 1. lednu 1926), jakož i při úpravě podle zák. č. 70/1930 Sb. a § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. jakožto součást pensijní základny soudcovský přídavek ve smyslu zák. č. 290/1924 ve výši stanovené v § 4 č. 2 tohoto zák. pro soudce, resp. rady, ustanovené u sborového soudu I. stolice.
(Nález ze dne 22. června 1934 č. 12720.)
Prejudikatura: Srv. Boh. A 7843/29; neodporuje nál. Boh. A 11211/34.
Věc: Eduard B. v K. proti ministerstvu spravedlnosti o určení pensijní základny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním de praes. 17. června 1929 žádal st-1, nar. 1861, jakožto okr. soudce VII. hodn. tř., pensionovaný před 1. lednem 1925 (t. j. dnem 1. září 1922) podle zák. č. 287/1924 Sb. s požitky 4. stupně VI. hodn. třídy, presidium vrch. soudu v Košicích, aby mu byl podle § 5 zák. č. 290/1924 Sb. od 1. ledna 1925 započten soudcovský přídavek do pense a podle toho příslušná částka i za zpětnou dobu byla mu k výplatě poukázána.
Presidium vrch. soudu v Košicích výměrem z 8. ledna 1930 upravilo st-li k této žádosti — vzhledem k tomu, že nss vyslovil nál. Boh. A 7843/29 zásadu, že soudci z povolání, který byl dán do výslužby před počátkem účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb., t. j. před 1. lednem 1926 a jehož odpočivné platy byly upraveny podle zák. č. 287/1924 Sb., přísluší nárok, aby soudcovský přídavek vyplývající pro něho v mezích předpisů zák. č. 290/1924 Sb. byl vpočten do základny rozhodné pro výměru výslužného — odpočivné jeho požitky tak, že za souhlasu gfř v Bratislavě změnilo svůj dekret z 12. června 1925, kterým mu byly upraveny jeho odpočivné platy podle zák. č. 287/1924 Sb. a vyměřilo mu od 1. ledna 1925 počínajíc podle právě uvedeného zák. vzhledem na ustanovení § 5 zák. č. 290/1924 Sb. tyto odpočivné platy: a) výslužné ročních 27405 Kč, t. j. 100% pensijní základny 27405 Kč (služné 21180 Kč, soudcovský přídavek 3195 Kč, 50% místního přídavku pro Prahu 3030 Kč) na dobu života, — b) jednotný drahotní přídavek dle III. třídy rodinné ročních 1440 Kč do odvolání, po případě do doby, pokud bude možno přihlížeti k jeho manželce s tím, že přídavek na dítě ročních 1500 Kč zůstane nezměněn. Takto upravené odpočivné poukázalo st-li k výplatě vzhledem k ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 287/1924 Sb. od 1. července 1926, t. j. za tři roky zpět od prvého dne měsíce následujícího po podání žádosti, kterou uplatnil nárok na započtení soudcovského přídavku podle zák. č. 290/1924 Sb., upravený jednotný drahotní přídavek podle ustanovení § 9 odst. 2 zák. č. 287/1924 Sb. od 1. ledna 1925 a sdělilo, že výplatu dosavadních jeho odpočivných požitků zastavuje v důsledku právě uvedeného koncem měsíce června 1926, dosavadního jednotného drahotního přídavku koncem prosince 1924, v ostatním že zůstává dekret z 12. června 1925 nezměněn.
Proti tomuto výnosu vznesl st-1 dne 16. dubna 1930 stížnost, domáhaje se toho, aby 1. bylo zrušeno ustanovení o výplatě zvýšeného výslužného za dobu 3 roků zpět od prvního dne měsíce následujícího po podání žádosti o zápočet soudcovského přídavku, 2. aby mu byl přiznán soudcovský přídavek podle zák. č. 290/1924 Sb. pro soudce ustanovené k sborovému soudu I. stolice a 3. aby byl zrušen výměr, pokud se týče předpisu a výplaty sníženého jednotného drahotního přídavku již od 1. ledna 1925.
K přihlášce st-lově z 24. července 1930 vyměřilo presidium vrchního soudu v Košicích výměrem z 5. září 1930 za souhlasu gfř v Bratislavě na základě zák. č. 70/1930 Sb. st-li vzhledem k pensijní základně 39300 Kč, určené podle §§ 6 a 50 vl. nař. č. 96/1930 Sb., místo dosavadních odpočivných požitků od 1. ledna 1930 výslužné 39300 Kč ročně, t. j. 100% nové pensijní základny 39300 Kč (služné 10. platové stupnice 36900 Kč. funkční služné 2400 Kč) na dobu trvalé výslužby a výchovné 1800 Kč pro syna Alexandra.
I do tohoto rozhodnutí vznesl st-1 odvolání z 8. listopadu 1930 domáhaje se toho, aby pensijní jeho základna byla, pokud se týče funkčního služného, určena podle VI. stupnice stupně c) v částce ročních 6300 Kč místo funkčního služného 2400 Kč.
Min. sprav. nař. rozhodnutím nevyhovělo odvolání st-lovu proti výměrům presidia vrch. soudu v Košicích I. z 8. ledna 1930, kterým byl odvolateli započten do pensijní základny soudcovský přídavek podle zák. č. 287/1924 Sb., 290/1924 Sb. a 103/1926 Sb., II. z 5. září 1930, kterým byly upraveny odvolateli odpočivné požitky podle zák. č. 70/1930 Sb. a vl. nař. č. 96/1930 Sb., z těchto důvodů: »Ad I. Odvolatel namítá, že napadeným výměrem bylo mu neprávem likvidováno zvýšené výslužné od 1. července 1926 na místo od 1. ledna 1925 a neprávem že mu byly drahotní přídavky sraženy od 1. ledna 1925, zvláště pak že mu byl sražen drahotní přídavek na jeho syna. Uvádí dále, že stala se mu křivda, byl-li mu přiznán soudcovský přídavek ve výměře pro okresní soudy, neboť působil u krajského soudu v Košicích až do konce roku 1914 a jen následkem organisační změny — přeložením pozemnoknižního oddělení od krajského k okr. soudu — dostal se k okr. soudu. — Presidium vrch. soudu po podání odvolání výměrem z 2. června 1931 poukázalo odvolateli zvýšené výslužné k výplatě již od 1. ledna 1925. Stalo se proto odvolání v tomto bodě bezpředmětným. Poněvadž však k tomuto výslužnému přísluší podle vyhlášky min. fin. z 19. června 1923 č. 132 Sb. jednotný drahotní přídavek podle III. třídy rodinné ve výši 1440 Kč a přídavek na dítě 1500 Kč, které napadeným výměrem byly v těchto výších odvolateli od 1. ledna 1925 vyměřeny, jsou i další námitky odvolání v tomto směru neodůvodněné. — Pokud se odvolatel domáhá přiznání soudcovského přídavku v té výši, jako by byl ustanoven ke sborovému soudu I. stolice, nemá tento požadavek žádné opory ve zjištěných skutečnostech. — Odvolatel byl král. rozhodnutím z 24. srpna 1914 přeložen od krajského soudu v Košicích podle § 83 zák. čl. LIV: 1912 k okr. soudu v Košicích, kde službu konal až do svého přeložení na trvalý odpočinek, t. j. do 31. srpna 1922. Byl proto trvale ustanoven u okr. soudu, který nebyl po dobu jeho aktivní služby součástí sborového soudu, ježto v době přeložení odvolatele na odpočinek neplatil na území Slov. zákon o organisaci soudů z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. a odvolatel nebyl též ve smyslu § 25 cit. zák. okr. soudu službou přikázán, nýbrž — jak výše uvedeno — byl k okr. soudu přeložen. — Byl-li odvolateli přiznán napadeným výměrem do pensijní základny soudcovský přídavek ve výši určené v § 4 zák. č. 290/1924 Sb. pro okresní soudy, je i v tomto bodu napadený výměr ve shodě s platnými předpisy. — Ad II. I proti tomuto výměru brojí odvolatel poukazem na okolnost, že soudcové VII. hodn. třídy u okr. soudů v sídle sborových soudů mají býti považováni za rady sborového soudu a dovozuje, že mu proto přísluší funkční služné VI. stupnice funkčního služného c) stupně, neboť byl 12. března 1908 jmenován okresním soudcem VII. hodn. třídy a měl služné VI. hodn. třídy 4, stupně. — Podle § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. rozhodným pro přiznání výše pensijní základny vyplývající z funkčního služného jest okolnost, na jaké systemisované místo byl soudce v den skončení činné služby ustanoven. Z důvodů ad I. uvedených nelze však odvolatele pokládati za ustanoveného na systemisované místo rady u sborového soudu I. stolice, nýbrž jen za ustanoveného na systemisované místo okr. soudce u samostatného okr. soudu. Přísluší mu proto podle cit. ustanovení pensijní základna vyplývající z funkčního služného jen ve výši 2400 Kč, jak mu také napadeným výměrem byla přiznána. — Tvrzení odvolatelovo, že podle zák. č. 70/1930 Sb. přísluší pensistům tytéž odpočivné platy, které by jim příslušely, kdyby odešli do výslužby po účinnosti plat. zák., nemá vzhledem k ustanovení § 5 zák. č. 70/1930 Sb. opory v platných předpisech.«
Stížnost vznesená do tohoto rozhodnutí domáhá se, aby byl st-li jednak do pensijní základny podle zák. č. 287/1924 Sb. započten za dobu od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1929 soudcovský přídavek ve smyslu zák. č. 290/1924 Sb. ve výši stanovené pro soudce sborového soudu I. stolice, jednak aby pensijní základna podle zák. č. 70/1930 Sb. vyplývající z funkčního služného byla určena podle VI. stupnice funkčního služného částkou 6300 Kč a nikoli podle VII. stupnice částkou 2400 Kč, dovozujíc, že pro oba tyto nároky jest jediné rozhodující zákonný předpis (stížností blíže necitovaný), že soudcové VII. hodn. třídy u okr. soudů v sídle sborových soudů mají býti považováni za soudce sborového soudu, třeba u tohoto soudu nepůsobili.
Rozhoduje o této stížnosti uvažoval nss takto:
Není o tom sporu, že st-1 byl jako sedriální soudce jmenovaný do VII. hodn. třídy v roce 1914 přeložen od sedrie v Košicích podle § 83 uher. zák. čl. LIV:1912 k okr. soudu v Košicích, tedy k okr. soudu ležícímu v sídle sborového soudu I. stolice, u něhož pak konal službu až do svého přeložení na trvalý odpočinek, t. i. do 31. srpna 1922. Na sporu jest pouze otázka, má-li býti st-1 považován za soudce ustanoveného k sborovému soudu I. stolice ve smyslu § 5 zák. č. 290/1924 Sb., resp. za soudce ustanoveného na systemisované služební místo rady u sborového soudu I. stolice ve smyslu § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb. Kdežto žal. úřad stojí v obou případech na stanovisku záporném z důvodu, že okr. soud v Košicích v době st-lova pensionování nebyl organisačně součástí sborového soudu I. stolice tamže ve smyslu § 25 odst. 2 zák. č. 217/1896 ř. z. o organisaci soudů, poněvadž tento zákon na Slov. neplatil, a poukazuje na to, že st-1 byl k okr. soudu jako soudu samostatnému trvale přeložen a nikoli přikázán, považuje stížnost tyto momenty za nerozhodné, dovolávajíc se shora cit. zákonného předpisu.
Nss nemohl dáti žal. úřadu za pravdu.
Nař. rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb. a platí tudíž předpis § 209 téhož zák., který normuje: »Ustanovení prvého odstavce § 2 zák. z 15. dubna 1920 č. 270 Sb., kterým se upravují poměry v soudnictví na území býv. státu uherského se mění takto: Zaměstnanci bývalého státu uherského při úřadech vytčených v § 1 (t. j. u soudů a státních zastupitelstev na území býv. státu uherského), jakož i v trestnicích, podrobeni jsou dnem účinnosti tohoto zák. veškerým zákonům a nařízením, jimiž upraveny jsou služební poměry a příjmy státních zaměstnanců toho druhu v ostatních částech republiky Čsl. Týmž dnem se rozšiřuje na území býv. státu uher. platnost zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatika), cís. patentu ze 3. května 1853 č. 81 ř. z. (soudní intrukce), pokud jeho ustanovení byla zachována zák. z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. o organisaci soudů, zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z. o disciplinárním řízení, ustanovení zák. z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. a zákonů jím v platnosti zachovaných, zák. z 12. července 1872 č. 112 ř. z. o žalobním právu stran, porušil-li soudce právo, a zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb. a ze 17. prosince 1919 č. 2 Sb. z r. 1920.«
Podle tohoto ustanovení nutno poměry soudů a příjmy soudců na území býv. státu uher. a tedy i na Slov. posuzovati od účinnosti platového zákona č. 103/1926 Sb. tak, jako by zákon č. 270/1920 Sb. platil od počátku své účinnosti, t. j. podle § 7 od 1. května 1920 ve znění, které mu bylo dáno §em 209 plat. zák., jímž na soudy a soudce na Slov. rozšířen byl mimo jiné zákony, platné dosud jen na území býv. státu rakouského, zejména zák. č. 217/1896 ř. z. o organisaci soudů v celém svém rozsahu. Třeba tudíž od 1. května 1920 považovati za platný i na Slov. předpis § 25 odst. 2 posléze cit. organisačního zák., že pro místa, kde jsou sborové soudy I. stolice a jim instančně podřízené okr. soudy, ustanovují se jak soudní radové, fungující jakožto přednostové těchto okr. soudů, tak všichni samosoudci a soudci pomocní jako úředníci onoho sborového soudu I. stolice, jež president kraj. soudu přikazuje podle § 5 odst. 4 a § 6 j. n. v potřebném počtu těmto okr. soudům.
Z toho vyplývá pro daný případ, že při posuzování st-lova nároku na soudcovský přídavek ve smyslu zák. č. 290/1924 Sb. jako součást jeho pensijní základny podle § 1 zák. č. 287/1924 Sb., pokud o nároku tom jest rozhodováno za účinnosti plat. zák. č. 103/1926 Sb., dlužno i na st-le, který jako soudce ustanovený trvale u okr. soudu v Košicích odešel do výslužby teprve dnem 31. srpna 1922, vztáhnouti od 1. května 1920 předpis § 25 odst. 2 zák. č. 217/1896 ř. z. a považovati jej dnem skončení jeho činné služby za soudce ustanoveného u sborového soudu I. stolice v Košicích a přikázaného k okr. soudu v jeho sídle, protože od dne 1. května 1920 nelze okr. soud v Košicích považovati organisačně za samostatný soud, nýbrž za součást kraj. soudu tamtéž. Byl-li tedy st-1 při svém odchodu do výslužby soudcem ustanoveným u kraj. soudu v Košicích ve smyslu § 25 org. zák. č. 217/1896 ř. z., pak jest skutečnost, že byl původně v roce 1914 k okr. soudu trvale přeložen a ne přikázán, nerozhodnou a pak příslušel mu ve smyslu § 4 odst. 1 bodu 2 zák. č. 290/1924 Sb. soudcovský přídavek pro soudce ustanovené u sborového soudu I. stolice, třeba byl činným u soudu okr. v jeho sídle ležícího.
V příčině určení výše pensijní základny st-lovy podle zák. č. 70/1930 Sb. normuje vl. nař. č. 96/1930, vydané na základě § 5 cit. zák. a k jeho provedení, v § 6 odst. 3, že »část pensijní základny vyplývající z funkčního služného určí se na základě stavu v den skončení činné služby tak, že byl-li soudce ustanoven na systemisované služební místo VI. rady u sborového soudu prvé stolice, přednosty okr. soudu s více než 4 soudcovskými odděleními, pokud byl jmenován aspoň do VII. hodn. třídy, má-li požitky VI. hodn. třídy 3. plat. stupně nebo vyšší, částkou 6300 Kč, má-li požitky VI. hodn. třídy 1. nebo 2. plat. stupně, částkou 5100 Kč, a má-li požitky nižší, částkou 3900 Kč, byl-li však ustanoven na systemisované služební místo VII. přednosty soudu u jiných okr. soudů, okr. soudce (radního sekretáře) a samosoudce u okr. soudu mimo sídlo sborového soudu I. stolice, částkou 2400 Kč.«
Z těchto předpisů jest zřejmo, že pro určení stupnice funkčního služného, podle něhož jest stanoviti pensijní základnu, jest rozhodnou, jak žal. úřad sám uznává, povaha služebního místa systemisovaného, na které byl soudce v den skončení činné služby ustanoven. Byl-li tedy st-1, jak shora dovoženo, ustanoven na služební místo u kraj. soudu v Košicích, a není-li sporno, že byl jmenován do VII. hodn. třídy, že tedy šlo o místo odpovídající hodností služebnímu místu systemisovanému pro rady u sborového soudu 1. stolice, pak jest nerozhodno, že měl pouze titul okr. soudce a že byl činným jako samosoudce u okr. soudu v sídle sborového soudu I. stolice, protože i za tohoto stavu příslušelo mu ve smyslu § 6 odst. 3 bodu VI vl. nař. č. 96/1930 Sb. určiti pensijní základnu podle zák. č. 70/1930 Sb. z funkčního služného podle VI. stupnice.
Jestliže tudíž žal. úřad vycházeje z nesprávného právního názoru odepřel st-li nárok na pensijní základnu od 1. ledna 1925 do 31. prosince 1929 ze soudcovského přídavku pro soudce ustanovené ke sborovému soudu I. stolice podle zák. č. 290/1924 Sb. a na určení pensijní základny podle zák. č. 70/1930 Sb. z funkčního služného podle VI. stupnice funkčního služného, vytčené v § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/1930 Sb., jest výrok jeho v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 11367. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 39-44.