Č. 11615.

Řízení správní: Ustanovení § 73 spr. ř. č. 8/1928 o opravách chyb v rozhodnutí má na mysli jenom chyby patrné, t. j. takové, jež bez zvláštního šetření je možno poznati.
(Nález ze dne 19. prosince 1934 č. 24140.)
Věc: Antonín D. v B. (adv. Dr. Zdeněk Reichl z Prahy) proti ministerstvu zemědělství (za zúč. strany adv. Dr. František Valina z Mělníka) o kolaudaci vodního díla.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 31. října 1916 zažádala firma B., tehdejší majitelka K.-ského mlýna, za povolení, aby na místě starého jezu k.-ského mohla postaviti jez nový. Po provedení vodoprávního řízení vydalo býv. místodržitelství v Praze vodoprávní nález z 14. března 1918, jímž bylo firmě B. povoleno provedení projektu za četných podmínek a zejména i za podmínky ad 3., podle níž jez u mlýna v K. má býti zřízen se záplavou o úrovní 1,60 m pod stálým bodem tohoto mlýna zasazeným dne 23. května 1911. Poněvadž tento stálý bod má kotu 251,757 m, bude míti záplava jezová úroveň 250,157 m. V důvodech nálezu se pak praví, že uskutečněním projektu nevznikne ani škodlivé vzdutí (úroveň hladiny v obou zdržích zůstává nezměněna) za vody malé a střední, ani za vody velké.
Dne 23. října 1919 učinil st-l oznámení, že firma B. zřizuje k.-ský jez o 30 cm výše, než byla záplava starého jezu, a žádal, aby závada ta byla zjištěna dříve, než nový jez bude postaven. Kolaudační řízení konalo se ve dnech 18. srpna 1924, 29. května 1926, 16. srpna 1926 a 14. dubna 1927, načež rozhodnutím býv. zsp-é v Praze z 27. září 1928 bylo vysloveno, že zsp nemůže prohlásiti, že firma B. postavila vodní dílo tak, jak jí bylo vodoprávně povoleno, pokud se týče výšky přestavěného jezu v K., a opírajíc se o příkaz uvedený ve výnose min. zemědělství z 20. března 1923, rozhodla o pevné výši koruny tohoto jezu tak, že platná úroveň koruny má ležeti 1,60 m pod fixem z r. 1911, t. j. 1,47 m pod fixem z r. 1861.
Rozhodnutím min. zemědělství z 23. března 1929 byl výměr zsp-é v Praze z 27. září 1928 pro vadnost řízení zrušen. Na stížnost dnešního st-le bylo však toto rozhodnutí min. zemědělství, vyjímajíc onu část, v níž z výnosu zsp-é v Praze ze dne 18. června 1923 byla vyloučena připomínka v rozhodnutí ministerstva zemědělství označená, zrušeno pro vadnost řízení.
V nálezu tom konstatoval nss, že v bodu 3. podmínek konsensu ze 14. března 1918 byla úroveň nového jezu stanovena způsobem, který, není-li dvojznačným a netrpí-li vnitřním rozporem, je při nejmenším nejasný. Hlavní námitce dnešního st-le, že žal. úřad byl povinen sám rozhodnouti v meritu, přiznal nss v cit. nálezu důvodnost, dále uvedl, že dříve ještě než o kolaudaci vodního díla bylo zažádáno, vznikl mezi stranami na sporu tom zúčastněnými spor o to, v jaké výši má ležeti koruna k.-ského jezu, resp. jaký smysl má konsensní listina z r. 1918 a zejména její podmínka 3. Dále uvedl nss, že má-li se rozhodovati o tom, zda provedené vodní dílo je ve shodě s konsensem, a vznikl-li před tím spor o výklad tohoto konsensu, bylo pro zodpovědění otázky, zda vodní dílo je ve shodě s konsensem, nezbytno zjistiti nejprve obsah a smysl konsensní listiny resp. zjistiti, v jaké výši po právu koruna jezová zřízena býti má a pak teprve mohlo býti zkoumáno, zda skutečně byla zřízena v této výši. Jde tedy v podstatě o rozhodnutí otázky právní, t. j. o výklad vodoprávního konsensu z r. 1918 resp. o otázku zmatečnosti původně stanovené konsensní podmínky o jezové úrovni. V dalším uvedl nss, že nebylo žádného důvodu, aby se žal. úřad vyhýbal meritornímu řešení věci a uznal-li tak, nemaje pro to právního důvodu, uchýlil se od procesně právní normy, což je procesní vadou, pro kterou bylo zmíněné rozhodnutí ministerstva zemědělství zrušiti podle § 6 zák. o ss.
Na to žal. min. zemědělství nař. rozhodnutím, rozhodujíc ve smyslu zákona z 2. listopadu 1918 č. 3 Sb. podle § 6 zák. z 22. října 1875 č. 36 ř. z. z r. 1876 znovu o odvoláních fy B. a jejího právního nástupce Elektrárenského svazu okresů středočeských spol. s r. o. v Praze, pozměnilo výrok výměru zsp-é v Praze ze 27. září 1928, jímž nemohlo býti prohlášeno, že zúčastněná strana postavila vodní dílo ve shodě s konsensem a jímž bylo vysloveno, že pravoplatná úroveň koruny jezu má ležeti 1,60 m pod fixem z r. 1911, t. j. 1,47 m pod fixem z r. 1861, takto: »Koruna nového jezu v K. má býti po právu zřízena 1,27 m pod stálým bodem mlýna v K. zasazeným dne 23. května 1911. Pokud jde o výšku přestavěného jezu v K., bylo vodní dílo provedeno tak, jak bylo firmě B. povoleno.«
O stížnosti na toto rozhodnutí k nss-u podané uvažoval soud takto:
Žal. ministerstvo vyslovilo kolaudaci vodního díla povoleného firmě B., t. j. kolaudaci jezu u býv. mlýna K.-ského. Podstatou kolaudačního výroku jest podle § 97 vod. zák. zjištění, že provedené vodní dílo souhlasí s uděleným konsensem. Konsens, o nějž jde, je, pokud se jedná o úroveň jezové koruny, obsažen ve výměru býv. místodržitelství v Praze ze 14. března 1918. Konsens tento byl v podmínce 3. vymezen v ten způsob, že jez u mlýna K.-ského má býti zřízen se záplavou o úrovni 1,60 m pod stálým bodem mlýna toho, zasazeným dne 23. května 1911, a poněvadž stálý bod tento má kotu 251,757, bude míti záplava jezová úroveň 250,157. Ježto je nesporno, že koruna povoleného jezu byla ve skutečnosti zřízena 1,27 m pod stálým bodem K.-ského mlýna, zasazeným 23. května 1911, mohlo žal. ministerstvo konstatovati shodu provedeného díla s uděleným vodoprávním konsensem jenom za toho předpokladu, že úroveň jezu 1,27 m pod stálým bodem z r. 1911 souhlasí s úrovní záplavy stanovené ve vodoprávním konsensu.
Žal. ministerstvo shledalo, že předpoklad tento jest splněn. K tomu došlo v podstatě tím způsobem, že stanovení vztahu konsentovaného jezu k stálému bodu, zasazenému dne 23. května 1911, jenž byl v konsensu z r. 1918 vyjádřen slovy: »se záplavou o úrovni 1,60 m pod stálým bodem ... zasazeným dne 23. května 1911«, stalo se zřejmě omylem. V důsledku toho opravilo žal. ministerstvo, dovolávajíc se předpisu § 73 spr. ř. č. 8/1928 Sb., obsah konsensu z r. 1918 a v tomto smyslu změnilo i rozhodnutí zsp-é z 27. září 1928, jímž bylo vysloveno, že pravoplatná úroveň koruny jezové — čímž je míněna úroveň konsensem stanovená — má býti 1,60 m pod fixem z r. 1911, t. j. 1,47 pod fixem z r. 1861.
Je tedy především otázka, zda žal. ministerstvo bylo oprávněno na základě § 73 spr. ř. z r. 1928 korigovati znění vodoprávního konsensu z r. 1918. Podle § 73 zmíněného spr. ř. může ovšem správní úřad kdykoliv, a to i z moci úřední, opraviti chyby ve psaní nebo v počtech, jakož i jiné patrné nesprávnosti v rozhodnutí. Leč ustanovení toto má zřejmě na mysli jenom chyby patrné (arg. slova »i jiné patrné nesprávnosti«), t. j. takové, které bez zvláštního šetření je možno poznati. O takovouto chybu však v tomto případě neběží. Uvedená chyba není, jak správní spisy dosvědčují, jen chybou rozhodnutí býv. místodržitelství z r. 1918, nýbrž je obsažena již ve vyjádření znaleckém podaném při komisionelním řízení z 19. října 1917. Tím méně je to chyba patrná, neboť žal. ministerstvo dospívá k její opravě teprve konstatováním chyby měřičské, jež prý záleží v tom, že ve vodoprávním konsensu bylo opomenuto odečísti od visury na rýhu vytesanou v levé prsní zdi poblíže stavidla na jalovo visuru na pevný bod. Úprava konsensu z r. 1918 žal. úřadem provedená jde tedy nad meze opravy ve smyslu § 73 spr. ř. přípustné, neboť dosazuje v konsensu za relaci 1,60 m pod stálým bodem relaci jenom 1,27 m pod tímto bodem.
Tím není ovšem absolutně vyloučeno, že konsens z r. 1918 dá se vyložiti v ten smysl, že relaci k stálému bodu z r. 1911 sluší čisti nikoliv 1,60 m, nýbrž 1,27 m pod tímto bodem. Sama stížnost připouští, že obsah a smysl konsensu sluší vykládati interpretačními metodami, jichž se používá při výkladu zákonů. Výklad konsensu v ten smysl, že relace úrovně koruny jezové ke stálému bodu z r. 1911 má býti 1,27 m pod tímto bodem, byl by zajisté možný, kdyby z konsensu s logickou nutností vyplývalo, že úřad zamýšlel povoliti jez v takové úrovni, která vztažena k stálému bodu z r. 1911 dá se vyjádřiti relací 1,27 m pod tímto stálým bodem, kdyby z celého obsahu konsensní listiny ve spojitosti s ostatním příslušným spisovým materiálem na příklad nepochybně vyplývalo, že úmyslem úřadu povolovacího bylo povoliti zřízení nového jezu o úrovni koruny jezu starého, a kdyby mimo to bylo řádně zjištěno, že starý jez měl úroveň 1,27 m pod fixem z r. 1911.
Než žal. úřad, prováděje »opravu« v listině konsensní, opíral se pouze o předpoklad, že podle nivelačního protokolu z 23. května 1911 průměrná výše koruny tehdejšího jezu a správná výše pod stálým bodem z r. 1911 činí 1,27 m. I kdyby snad bylo možno tuto opravu považovati za výklad obsahu konsensu z r. 1918, a to výklad ve smyslu svrchu naznačeném, zakládá se výklad tento jenom na nivelačním protokole z r. 1911, což je — nehledíc ani k obsahu tohoto protokolu — již proto nepřípustno, že normace z r. 1911 byla podle nevyvráceného tvrzení st-lova provedena bez jeho účasti, takže nedá se na tomto podkladě s účinkem proti st-li zjistiti, zda rýha podle tohoto nivelačního protokolu značí průměrnou výši jezu starého, a že tedy relace 1,27 m pod stálým bodem z r. 1911 označuje úroveň koruny jezu starého, takže povolením nového jezu v této úrovni nenastane žádná změna v úrovni hladiny v obou zdržích, což bylo podle protokolu z 19. října 1927 i podle obsahu konsensu, čte-li se v celku, intendováno.
Žal. úřad neměl tedy ani pro výklad konsensu v tom smyslu, že zřízení jezu bylo povoleno o úrovni koruny 1,27 m pod stálým bodem z r. 1911, dostatečného podkladu. Otázkou, zdali bylo by lze takovýto výklad konsensu založiti na jiném materiálu spisovém a dále otázkou, zdali—nepodaří-li se výklad takový dostatečně opříti, a zůstane-li proto obsah konsensu dvojsmyslným a konsens následkem toho snad zmatečným — nastala by potřeba konsens tento v dodatečném řízení konsensním doplniti přesným stanovením úrovně koruny jezové, nemusil se soud zabývati, protože nejsou obsahem nař. rozhodnutí. Za vylíčeného stavu věci nemohl soud uznati opravu konsensu nař. rozhodnutím provedenou za přípustnou a musil proto nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 11615.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 713-716.