Č. 11612.

Církevní věci: * K právnickým osobám podle § 1 lit. b) zákona č. 7/1895 ř. z. o úhradě potřeb katolických farních obci náleží i československý stát.
(Nález ze dne 19. prosince 1934 č. 23669.)
Věc: Československý stát (železniční správa) (Dr. Jan Jaroš, vrch. komisař čes. fin. prokuratury) proti zemskému úřadu v Brně o kostelní konkurenční přirážku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Po bezvýsledném protestu u příslušných kostelních konkurenčních výborů proti předpisu kostelních konkurenčních přirážek odvolala se stavební správa čsl. státních drah ve V. k okresnímu úřadu v Uh. Brodě, který výměrem z 24. listopadu 1931 rozhodl takto: »Podáním ze 16. a 24. dubna 1931 odvolala se železniční správa pro stavbu dráhy Vsetín—Bylnice—Brumov ve V. proti předpisu kostelních konkurenčních přirážek, jenž se stal berním úřadem ve Val. Kloboukách na základě příslušných usnesení kostelních konkurenčních výborů ve V. a v B. z důvodu vyměření pozemkové daně jmenované železniční správě v obci V., P., Val. P., B. a Br. Odvolání odůvodnila jmenovaná železniční správa takto: Čsl. stát (železniční správa) není právnickou osobou ve smyslu § 1 lit. b) zák. č. 7 ex 1895 ř. z., jeho poslání není vymezeno stanovami vůbec a takovými stanovami, které by měly za výlučný nebo převážný předmět náboženské vyznání vůbec. I kdyby bylo možno připustiti, dovozuje jmenovaná železniční správa dále, že čsl. stát jest právnickou osobou ve smyslu § 1 lit. b) cit. zák., nedalo by se obhájiti stanovisko, že by čsl. stát sledoval výlučně neb převážně katolické vyznání. Ani z důvodu § 259 zák. č. 76 z r. 1927 Sb. nelze prý podle názoru jmenované správy usouditi na povinnost čsl. státu (železniční správy) k placení kostelních přirážek, neboť jenom přirážka zákonem řádně odůvodněná — v daném případě kostelní přirážka řádně zákonem č. 7/1895 ř. z. odůvodněná — může tvořiti nedílnou součást daňového dluhu, resp. daňové pohledávky. Okresní úřad rozhoduje o tomto odvolání takto: Odvolání se zamítá jako bezdůvodné. Jmenovaná železniční správa jest povinna dotyčné kostelní konkurenční přirážky platiti. Důvody: V daném případě jedná se o přirážky předepsané jmenovanými kostelními konkurenčními výbory státní dráze presidenta Masaryka Bylnice—Vsetín. Čsl. stát, který jest vlastníkem jmenované dráhy, jest právnickou osobou vůbec a dále právnickou osobou, na niž se předpis § 1 lit. b) zák. č. 7 ex 1895 ř. z. vztahuje. Působnost jeho jest vymezena jeho ústavou. Citované místo zákona (§ 1 lit. b) cit. zák.) předpokládá pro povinnost právnických osob tam uvedených k placení kostelních konkurenčních příspěvků pouze, aby nesledovaly výlučně nebo převážně účelu některého jiného vyznání nebo některého jiného ritu (rozuměj než církve římskokatolické); z této stylisace jest patrno, že vyňaty jsou z povinnosti příspěvkové takové právnické osoby, které podle svých stanov výlučně neb převážně sledují účely jiného vyznání než římskokatolického. Čsl. stát nesleduje výlučně nebo převážně účely jakéhokoliv vyznání nebo ritu, tedy také ne jiného vyznání než římskokatolického, má tudíž podle cit. zák. býti přidržen k odvádění kostelních konkurenčních přirážek. Kostelní konkurenční přirážky, o nichž jest řeč, jsou řádně cit. zákonem odůvodněny, protože podmínka pro jejich vyměření, t. j. předpis daně pozemkové jmenované železniční správě z pozemků nacházejících se v příslušných farních obcích, jest prokázána sdělením berního úřadu ve V. z 22. června 1931.«
Dodatkem k tomuto výměru vyslovil okresní úřad v Uh. Brodě výměrem z 22. června 1932 ještě to, že »jmenovaná železniční správa jest povinna zaplatiti kostelní konkurenční přirážku předepsanou jí z důvodu vyměření pozemkové daně v obcích V., P., Val. P., B. a Br. za léta 1928, 1929, 1930 a 1931 v částce 497,05 Kč z důvodů, jež jsou uvedeny ve shora cit. zdejším výměru, doručeném jmenované železniční správě dne 26. listopadu 1931«.
Výměrem ze 4. srpna 1932 rozhodl pak o podaných odvoláních zemský úřad v Brně takto: — — — — — Odvolání se zamítají z důvodů napadených výměrů. K vývodům odvolání se podotýká: Z protokolů o jednání o osnově zákona č. 7 ex 1895 ř. z. v býv. rak. sněmovně jest patrno, že zákon vedle právnických osob pro účely placení kostelní přirážky chtěl postihnouti též všechny společnosti a společenstva, pokud nesledují výlučně neb převážně účely jiného kultu, vycházeje z názoru, že jmenované právní útvary mají se tímto způsobem starati o kultové potřeby svých katolických zaměstnanců, jež ve farním obvodě požívají výhod duchovní správy, avšak pro nemajetnost po většině nepodléhají kostelním konkurenčním přirážkám. Nerozhodným jest název normy, kterou se právnická osoba ve své činnosti řídí, tedy lhostejno je, že stát pro tuto normu neužívá výrazu »stanovy«, jak činí některé právnické osoby, na př. spolky, nýbrž výrazu »ústava«.
O stížnosti podané nyní moravskoslezskou finanční prokuraturou v zastoupení čsl. státu (železniční správy) uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím zamítnut byl rekurs čsl. státu, zastoupeného fin. prokuraturou, proti přirážkám, které předepsány byly železniční správě ke krytí potřeb kostelních konkurenčních výborů. Stížnost čsl. státu proti tomuto rozhodnutí namítá, že rozhodnutí ono příčí se zákonu ze dvou důvodů:
1. Podle § 1 lit. b) zák. z 31. prosince 1894 č. 7 ř. z. z r. 1895 postihuje povinnost placení přirážek pouze takové právnické osoby, které mají stanovy. Poněvadž čsl. stát nemá stanov, nýbrž má ústavu, tedy i kdyby čsl. stát měl charakter právnické osoby, nemůže se na něho cit. předpis vztahovati. Povinnost placení přirážek nelze extensivně rozšiřovati i na takové právnické osoby, které nemají stanov, poněvadž jde o předpis výjimečný, který spíše dlužno vykládati restriktivně.
2. Čsl. stát v tomto případě není povinen platiti předepsané přirážky také z toho důvodu, poněvadž není splněn další předpoklad této povinnosti, totiž, aby železniční správě právem předepsána byla pozemková daň. Železniční správa není povinna platiti pozemkovou daň, poněvadž plochy, o které jde, jsou osvobozeny od daně pozemkové podle § 96 č. 4 zák. č. 76/1927 Sb., a v důsledku toho nemohou jí předepisovány býti ani přirážky k této dani.
Nss, pokud jde o námitku ad 1., shledal stížnost bezdůvodnou. Náhled st-lky, že přirážky podle zák. č. 7 ai 1895 mohou postihovati jen takové právnické osoby, které mají stanovy, je právně mylný. Dotčené ustanovení v autentickém textu německém zní takto: »Zur Leistung der gemäss § 36 des Gesetzes vom 7. Mai 1874, R. G. Bl. Nr. 50, für Bedürfnisse der Pfarr- (Seelsorge-) Gemeinde auszuschreibenden Umlage sind auch heranzuziehen: a) ...,
b) die nicht satzungsgemäss ausschliesslich oder vorwiegend Zwecke einer anderen Konfession oder eines anderen Ritus verfolgenden juristischen Personen, Gesellschaften und Genossenschaften,...
Podle tohoto předpisu postihuje tedy přirážková povinnost všechny právnické osoby, vyjímajíc ty, které podle svých stanov sledují výlučně nebo převahou účely jiné konfese nebo jiného ritu než římskokatolického. Je tedy okolnost, že určitá právnická osoba podle svých stanov sleduje výlučně nebo převahou účely jiné konfese nebo jiného ritu než římskokatolického, rozhodnou pouze pro vyjmutí dotčené právnické osoby z platební povinnosti. Z toho však nelze dovozovati, že jiné právnické osoby, aby měly povinnost platiti přirážky, musí míti stanovy. Za tohoto stavu netřeba se zabývati otázkou, zda pod označením »stanovy« dlužno rozuměti i ústavu československého státu, neboť i kdyby tomu tak nebylo, je československý stát za splnění ostatních předpokladů povinen platiti zmíněnou přirážku, ježto zůstává stížností nepopřeno, že je právnickou osobou a že ohledně něho neplatí výjimka v cit. předpisu stanovená.
ad 2. Námitku sub 2. uvedenou shledal nss nepřípustnou, neboť ačkoliv již 1. stolicí uloženo bylo st-lce platiti kultovou přirážku k pozemkovým daním, st-lka ve svém rekursu proti tomuto opatření námitek v naznačeném směru nevznesla a nemůže tudíž teprve ve stížnosti k nss-u vytýkati, že není povinna k placení zmíněné přirážky, poněvadž železniční správu v případech, o něž šlo, nepostihovala povinnost k placení pozemkové daně. Nějakého předpisu, podle něhož mohla by st-lka vznášeti uvedenou námitku v řízení před nss-em i tehdy, když neuplatnila ji v řízení správním, není.

Citace:

Č. 11612.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 702-705.