Č. 11364.

Samospráva obecní: Námitky poplatníka proti zvýšení jízdného na pouliční dráze v obci.
(Nález ze dne 20. června 1934 č. 11932.)
Věc: Ing. F. P. v O. proti zemskému úřadu v Brně o zvýšení tarifů pouliční dráhy.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle smlouvy z 11., resp. 18. září 1923 přeneslo obecní zastupitelstvo města O. od 1. ledna 1924 na společnost »Elektrizitäts- Lieferungsgesellschaft m. b. H.« v Ch. provoz městské elektrárny a provoz pouliční dráhy v O. Změny tarifů elektrického proudu a dopravy osob platných 1. ledna 1924 budou podle 3. odst. § 4 této smlouvy, jež byla schválena usnesením zsk pro Slezsko z 18. října 1923 a rozhodnutím min. žel. z 25. února 1924, stanoveny podle dočasných hospodářských poměrů na návrh společnosti se souhlasem města a podléhají, kde to je předepsáno, schválení úřadu.
Se zřetelem na schodek v provozu městské elektrické dráhy požádala společnost město O. o souhlas se zvýšením jízdného. O této věci jednalo se v městském zastupitelstvu dne 14. února 1930 a byl ke zvýšení jízdného na pouliční dráze požadovanému společností dán souhlas všemi proti 7 hlasům.
Odvolání, jež proti tomuto usnesení podal st-1, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto jednak jako nepřípustné, jednak jako neodůvodněné. V důvodech jest uvedeno: »Každé odvolání proti usnesení obecního zastupitelstva předpokládá nezbytně, aby odvolatel tímto veřejnoprávním správním aktem byl v nějakém subj. právu neb zájmu povahy veřejné nepříznivě nebo škodlivě dotčen. Avšak i za předpokladu, že městské zastupitelstvo jen proto dalo souhlas ke zvýšení jízdného na dráze, že elektrárenská společnost dodatečně ve formě tak zv. garančního listu převzala vůči obci některá další peněžní plnění jako doplněk k původní nevýhodné smlouvě, nemůže st-1 dokázati poškození nějakých subj. práv a zájmů povahy veřejné, protože jako člen, resp. poplatník obce a nositel břemen, na základě tohoto poměru pro něho vyplývajících, z tohoto usnesení škodu míti nemůže, ale naopak zvýšením příjmů obce v důsledku dodatku k původní smlouvě nutno považovati jeho postavení jako člena a poplatníka obce zřejmě za zlepšené. Pokud ovšem v odvolání má sebe, resp. jiné členy a poplatníky města O. na mysli ne jako platitele přirážek, poplatků a dávek obci, nýbrž buď pouze jako používatele elektrické dráhy, provozované společností, případně současně též v tomto postavení zákazníků elektrárenských podniků, kteří se zvýšením jízdného po stránce majetkové cítí nepříznivě dotčeni, nutno st-le upozorniti, že v tomto soukromoprávním postavení zákazníka elektrického podniku usnesení obecního zastupitelstva ohledně souhlasu se zvýšením tarifu jízdného na elektrice není vůbec oprávněn naříkati, nehledíc ani k tomu, že za jiné zákazníky, kromě sebe, vůbec vystupovati nemůže, jestliže ho k tomu zvláštní plnou mocí výslovně nezmocnili.«
»Tak tedy nazírá zem. úřad na sporný případ, st-lovým odvoláním vyvolaný, pro případ, že městské zastupitelstvo jen vzhledem k existenci dodatkové smlouvy s elektrárenskou společností ke zvýšení tarifů na elektrické dráze dalo svůj souhlas. Avšak z usnesení obecního zastupitelstva ve věci zvýšení tarifů učiněného, jak v příslušném protokolu jest zaznamenáno, nepodává se nikterak s určitostí, že by se byla elektrárenská společnost domáhala zvýšení tarifů na elektrické dráze právě jen v důsledku závazků převzatých z dodatkové smlouvy (garančního listu), a že by bylo městské zastupitelstvo zvýšení tarifů akceptovalo jako protikompensaci, takže po této stránce tvrzení st-le, jež nějakých důkazů neuvádí, nutno bráti jako pouhou, ničím nedoloženou domněnku, jež závěrů jím tvrzených ani neodůvodňuje. Pak ovšem nutno se postaviti na stanovisko, že městské zastupitelstvo pouze vzhledem k panujícím hospodářským poměrům elektrárenského podniku a tudíž řádně ve smyslu odst. 3 § 4 smlouvy s ním uzavřené projevilo souhlas se změnou tarifů, kterýžto odstavec smlouvy st-li jako členu a poplatníku obce nějakých veřejnoprávních nároků vůči obci neskýtá, z čehož ovšem zase plyne, že jeho odvolání, do práv obce po stránce schvalování tarifů neoprávněně zasahující, jako nepřípustné musí býti odmítnuto.« »Jako nepřípustnou nutno však odmítnouti i další námitku, že smlouvu města s elektrárenskou společností z 18. září 1932 nutno podrobiti řádné revisi a schválení, dne 18. října 1923 jí udělené, jí odejmouti, poněvadž tato smlouva spočívá na usnesení městského zastupitelstva z 1. června 1923, vůči st-li i ostatním občanům již pravoplatném, jejíž revisi, resp. změnu u příležitosti rekursu v záležitosti obsahem zcela odlišné uplatňovati vůbec nelze.«
»Konečně bylo nutno zaujmouti stanovisko i k poslední námitce, v níž st-1 vyslovuje názor, že napadené usnesení nutno zrušiti také proto, poněvadž otázku zvýšení tarifů jízdného na elektrické dráze možno posuzovati jen v souvislosti se smluvním poměrem mezi městem a společností existujícím, což se nestalo. St-1 zde má patrně na mysli zase původní smlouvu z 18. září 1923 a dodatek k ní ve formě garančního listu. Jak již nahoře uvedeno, městské zastupitelstvo, projevujíc svůj souhlas se zvýšením tarifů na elektrické dráze, použilo jen práva ve smyslu odst. 3 § 4 této soukromoprávní úmluvy jemu příslušejícího, přihlížejíc k panujícím hospodářským poměrům elektrárenské společnosti. Z toho však plyne, že pouze tento odstavec soukromoprávní úmluvy musilo míti na mysli jednajíc o návrhu společnosti na zvýšení jízdného a že ostatní odstavce původní smlouvy, případně ustanovení smlouvy dodatkové, byly pro posuzování zvýšení jízdného irelevantními a nemusilo k nim tedy přihlížeti. Potom ovšem postavení st-le jako člena a poplatníka v obci, případně člena městského zastupitelstva neb ostatních sborů obce, dávalo jemu sice právo, aby zákonnou cestou, t. j. ve formě návrhů pro městskou radu nebo zastupitelstvo, případně ve formě stížností k dohlédacímu úřadu domáhal se na prospěch obce revise, případně změny těchto smluv v celém rozsahu, ale neopravňovalo ho k námitce shora vylíčené. Zvlášť u zmíněné již dodatkové smlouvy (garančního listu) mohl se takto zlepšení a revise domáhati již proto, poněvadž tato smlouva nebyla dosud městským zastupitelstvem projednána a usnesena a finanční komise i poplatnictvo její projednání městským zastupitelstvem plným právem mohou žádati.«
Stížnost podaná na toto rozhodnutí st-lem jako poplatníkem města O., stojíc na stanovisku, že zvýšení jízdného na elektrické dráze v O. sluší řešiti jen v souvislosti s mimosmluvními závazky společnosti »Elektrizitäts-LieferungsgeseIlschaft« v Ch., na kterou byl obecním zastupitelstvem města O. od 1. ledna 1924 přenesen provoz městské elektrárny a pouliční dráhy v O., namítá, že o zvýšení jízdného nemohlo býti jednáno odděleně, poněvadž jen v souvislosti se zvýšením jízdného může býti posouzena hodnota závazků společnosti vůči obci a zodpověděna otázka vlivu závazků společnosti na neuhraženou potřebu obce a tím na platební povinnost jednotlivého poplatníka. Tím, že žal. úřad neřešil otázku, jaký vliv má plnění společnosti na neuhraženou potřebu obce, porušil podle názoru stížnosti zákon. Stížnost namítá dále, že úřad neprávem má za to, že nebyla prokázána souvislost mezi zvýšením tarifů na elektrické dráze a mezi závazky společnosti podle garančního listu, který městským zastupitelstvem dosud schválen nebyl. Úřad byl podle názoru stížnosti povinen vyšetřiti, je-li tu taková souvislost, a neměl se spokojiti jen pouhou domněnkou čerpanou ze záhadného jednacího protokolu. Učinil-li tak, založil svoje rozhodnutí na řízení vadném.
O této stížnosti uvážil nss toto:
V prvé části svého rozhodnutí vyslovil žal. úřad, že i za předpokladu, že městské zastupitelstvo jen proto dalo souhlas ke zvýšení jízdného na dráze, že elektrárenská společnost dodatečně ve formě tak zv. garančního listu převzala oproti obci některá další peněžní plnění jako doplněk k původní nevýhodné smlouvě, nemůže st-1 dokázati poškození nějakých subj. práv a zájmů povahy veřejné, poněvadž jako člen, resp. poplatník obce a nositel břemen, na základě tohoto poměru pro něho vyplývajících, z toho usnesení škodu míti nemůže, nýbrž naopak zvýšením příjmů obce v důsledku dodatku k původní smlouvě jest jeho postavení jako člena a poplatníka obce zřejmě zlepšeno.
Z této části odůvodnění nař. rozhodnutí je patrno, že žal. úřad o otázce zvýšení jízdného na elektrické dráze v O. uvažoval v souvislosti se závazky společnosti, jež tato oproti obci převzala v tak zv. garančním listě, a dospěl k závěru, že právě vzhledem k tomuto dodatku k původní smlouvě uzavřené mezi obcí a elektrárenskou společností budou příjmy obce zvýšeny a proto postavení st-le jako poplatníka obce zlepšeno. Tvrdí-li stížnost, že žal. úřad o otázce zvýšení jízdného na elektrické dráze v O. neuvažoval v souvislosti s mimosmluvními závazky společnosti, obsaženými v t. zv. garančním listu, a že neřešil otázku, jaký vliv má toto plnění společnosti na neuhraženou potřebu obce, přezírá úplně uvedený obsah nař. rozhodnutí a je proto výše uvedená námitka nezákonnosti nař. rozhodnutí neodůvodněná.
Závěr žal. úřadu, že zvýšení tarifu na městské dráze, městským zastupitelstvem povolené, i kdyby bylo v příčinném vztahu s dodatečným plněním, jež společnost tak zv. garančním listem na se vzala, není s to, aby poškodilo poplatnická práva a zájmy st-lovy, nesrovnává se ovšem s míněním, jež st-1 v řízení správním hájil. Než proti tomuto argumentu žal. úřadu st-1 ve své soudní stížnosti neformuloval stižného bodu (§ 18 zák. o ss), zejména neopakoval již námitky vznesené v instančním odvolání, v níž bylo tvrzeno, že částka 125000 Kč, která připadne obci ze zvýšeného jízdného, není v žádném poměru s částkou 250000 Kč, kterou ze zvýšeného jízdného získá společnost.
Žal. úřad staví se sice ve druhé části svých rozhodovacích důvodů na stanovisko, že mezi tarifem na elektrické dráze a jeho zvýšením s jedné strany a zvýšením závazků společnosti podle garančního listu s druhé strany není žádné právní spojitosti a že tedy zvýšení tarifu sluší posouditi jen podle smlouvy z 11., resp. 18. září 1923, která je právním základem poměru mezi městem O. a společností »Elektrizitäts- Lieferungsgesellschaft m. b. H.« v Ch. a v níž skutečně není stanoven žádný vztah mezi tarifem městské dráhy v O. a smluvními povinnostmi této společnosti k úplatě za přenechání provozu městské elektrárny a pouliční dráhy.
Námitky stížnosti, že žal. úřad neprávem opomenul vyšetřiti spojitost mezi zvýšením tarifu a garančním listem převzatými závazky společností, a že otázka zvýšení tarifu byla posuzována odděleně od plnění společnosti podle garančního listu, jsou patrně namířeny proti této druhé části rozhodovacích důvodů žal. úřadu. Než i kdyby bylo možno nalézti nějakou nezákonnost v tom, že městské zastupitelstvo, udílejíc povolení ke zvýšení tarifu, jež podle obsahu pravoplatné smlouvy z 11. září 1923 není v žádném synallagmatickém vztahu ke smluvnímu plnění společnosti, nepřiměla společnost k převzetí větších závazků, než tato t. zv. garančním listem na se dodatečně vzala, a kdyby tedy bylo možno přisvědčiti st-li, že otázka zvýšení tarifů je ve vzájemném právním vztahu ke stanovení výše dodatečných smluvních plnění, a že proto měly býti obě otázky posuzovány ve spojitosti, nebylo by ani pak možno stížnost uznat důvodnou, neboť právě to, oč st-1 usiluje, žal. úřad učinil v prvé části svých rozhodovacích důvodů. Zdali způsob, jakým při tom žal. úřad o st-lově instančním odvolání rozhodl, je ve shodě se zákonem, nemohl však nss zkoumati, neboť, jak již bylo svrchu uvedeno, stížnost v tomto směru neobsahuje stižních bodů, v jejichž mezích soud jedině je povolán rozhodnutí v odpor vzaté přezkoumávati.

Citace:

č. 11364. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 31-35.