Č. 11377.

Pojištění pensijní: Odborným dozorem ve smyslu § 1 odst. 1 č. 6 lit. a) zák. č. 26/1929 Sb. jest dozor, jehož účelem jest, aby práce dělníků po stránce technické vyhovovala.
(Nález ze dne 23. června 1934 č. 12686.)
Věc: Akc. společnost pro zpracování draselnatých louhů v K. (adv. Dr. Bedř. Berger z Kolína proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 29. srpna 1929 prohlásila úřadovna A Všeobecného pensijního ústavu v Praze Jana P. v jeho zaměstnání předáka u stěžující si společnosti za podrobena pensijnímu pojištění od 1. ledna 1929.
Na základě odvolání, jež z tohoto výměru podala stěžující si společnost, bylo provedeno šetření, v němž byl dne 20. prosince 1929 vyslechnut Jan P., jenž uvedl, že jest u stěžující si společnosti zaměstnán od r. 1907 jako zámečník a vykonává různé práce zámečnické v zámečnické dílně továrny. Písemných prací nevykonává, vykonává dozor nad prací 20 dělníků občasně. Druhým zaměstnancům prací nepřiděloval a k tomu pokynů nedával, záznamů o vykonané práci nevedl a za práci druhých neodpovídal. Celkem práce manuální nepřevyšovala práci duševní a činnost dozorčí. Byl podřízen technickému úředníku R., takže práva disposičního nemá. Tuto výpověď prohlásil dne 23. prosince 1929 zástupce stěžující si společnosti J. za správnou. Dne 14. října 1930 byl znovu vyslechnut Jan P., jenž prohlásil, že vykonával různé práce zámečnické v zámečnické dílně, písemných prací nevykonával. Dozor nad pracemi 20 dělníků vykonával jen tehdy, když vedoucí inženýr nebo strojmistr byl nepřítomen. Od 1. ledna 1929 zastává místo předního dělníka, při čemž většinu času zabírá dozor nyní samostatně vedený. Práce manuální je nyní minimální. K této výpovědi vyjádřila se stěžující si společnost podáním z 25. března 1931, že ji uznává za správnou až na poslední odstavec. P. dílnu samostatně nevede a dozor v ní neprovádí rovněž samostatně. P.-ovi náleží výhradně jen dozor nad tím, aby práce byly tak vykonávány, jak určí v každém jednotlivém případě strojmistr R., strojní inženýr Sch. nebo provoz vedoucí inženýři. Jmenovaní inženýři vydají vesměs jednotlivé směrnice ohledně provedení dotyčné práce a úkolem P.-ovým jest dbáti nad dodržováním těchto zásad. Manuální práce vykonává sám jen tehdy, nechce-li je svěřiti jiné osobě. Při líčené organisaci v dílně jest jasně vidno, že první zámečník nepožívá jím udané samostatnosti.
Rozhodnutím z 27. června 1931 zem. úřad v Praze odvolání nevyhověl z těchto důvodů: Výslechem pojištěnce a zástupce firmy bylo zjištěno, že Jan P. je zaměstnán v zámečnické dílně stěžující si firmy jako dílovedoucí, jehož hlavním úkolem jest odborně dozírati k pracím spoluzaměstnaných asi 20 dělníků. Práci manuální vykonává jen výjimečně, pokud toho vyžaduje jeho dozorčí činnost. Jím vykonávaný dozor spočívá v tom, že dbá toho a udílí pokyny, jak práce vykonávány býti mají. Jest tedy pojištěním povinen podle ustanovení § 1 odst. 1 bod 6 lit. a) zák. z 21. února 1929 č. 26 Sb.
Další odvolání stěžující si společnosti bylo zamítnuto nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí vzatého v odpor. K námitkám odvolání pak poznamenáno: Odůvodnění zem. úřadu opírá se nejen o protokolární výpověď zaměstnancovu ze 14. října 1930, nýbrž i o vyjádření stěžující si firmy z 25. března 1931. V obou je sice zaměstnanec označován jako přední dělník, resp. prvý zámečník, avšak označení (titul) určitého zaměstnance není pro uznání pensijní povinnosti rozhodný, nýbrž jedině obsah činnosti tímto zaměstnancem vykonávané. Činnost P.-ova podle uvedeného vyjádření spočívá v dozoru k pracím spoluzaměstnaných dělníků, aby práce byly vykonávány podle zásad vydaných vedoucími inženýry. Jeho činnost neomezuje se tedy na pouhý mechanický dohled nad dělníky, aby pilně a bez nutných přestávek pracovali, nýbrž záleží v tom, že na základě zvláštních odborných znalostí dbá toho, aby práce dělníků vyhovovala po stránce technické. Tím jest splněn pojem odborného dozoru a není třeba, aby zaměstnanec vykonával ještě písemné práce a vedl záznamy o vykonané práci. S odborným dozorem nemusí pak býti spojeno též přikazování práce, nýbrž stačí dozor již sám o sobě k založení pojistné povinnosti. Ze skutečnosti ve vyjádření firmy uvedené, že manuální práce vykonává sám jen tehdy, nechce-li je svěřiti jiné osobě, plyne, že manuálně pracuje jen výjimečně a že jest časově převážně zaměstnán odborným dozorem, ježto jeho působnost ve své podstatě jest vyčerpávána činností dozorčí. Konečně se podotýká vzhledem k obsahu odvolání, že v napadeném výměru zemský úřad výslovně stanovil, že P. podléhá pensijnímu pojištění od 1. ledna 1929, potvrzuje ostatně pojistný výměr Úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu v Praze v celém jeho obsahu.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss:
Obě strany vycházejí ze souhlasného nazírání, že pro otázku, zda Jan P. podléhal od 1. ledna 1929 pensijnímu pojištění podle zák. č. 26/1929 Sb., není rozhodno označení funkce, kterou P. vykonával, nýbrž jen obsah jeho činnosti. Sporný pak mezi stranami je právě tento obsah činnosti Jana P., případně i hodnocení této činnosti s hlediska citovaného pensijního zákona.
Žal. úřad vzal za prokázáno, že činnost Jana P. u stěžující si společnosti spočívá v dozoru k pracím spoluzaměstnaných dělníků, aby práce byly vykonávány podle zásad, vydaných vedoucími inženýry. Stížnost namítá, že toto zjištění není kryto vyjádřením společnosti z 25. března 1931, jehož se žal. úřad dovolává, neboť v něm je uvedeno, že P. dílnu samostatně nevede a dozor samostatně neprovádí, a že inženýři určují v každém jednotlivém případě, jak mají býti práce vykonávány. Podle toho dostane každý dělník přesný příkaz, jaké práce má vykonávati a úkolem P.-ovým pak je přihlížeti k tomu, zda dělník vykonává práce tak, jak mu bylo nařízeno. Vyjádření to praví sice, že inženýři vydávají vesměs jednotlivé směrnice ohledně provedení dotyčné práce, a úkolem P.-ovým jest dbáti na dodržení těchto zásad, avšak výrazem »jednotlivé směrnice«, jenž vlastně obsahuje contradictionem in adjecto, nelze rozuměti disposice, při jejichž výkonu jest třeba další duševní činnosti, nýbrž speciální rozkaz, jak práce má býti vykonávána, při čemž se nepředpokládá u dělníka další vyšší duševní činnost. Dohlíží-li proto P. k tomu, zda dělníci vykonávají práce, jak jim bylo nařízeno, není ani on duševně činný jinak, než každý jednotlivý dělník a nevyžaduje se ani u něho jiných technických znalostí. Že mu je svěřen dozor nad ostatními dělníky, svědčí nejvýše tomu, že jeho pozornost nebo paměť je větší než u ostatních dělníků, nikoli však tomu, že by měl nějaké technické a odborné duševní schopnosti.
K těmto námitkám stížnosti jest uvésti:
Prohlašuje, že činnost Jana P. spočívá v dozoru k pracím spoluzaměstnaných dělníků, aby práce byly vykonávány podle zásad vydaných vedoucími inženýry, neodchýlil se žal. úřad od vyjádření stěžující si společnosti z 25. března 1931, a nelze tvrditi, že by toto zjištění nebylo oním vyjádřením kryto, i když se připustí, že vyjádření to nechtělo vysloviti nic jiného, než že vedoucí inženýři vydávají každému jednotlivému dělníku speciální rozkaz, jak má práci vykonati, a že P. dohlíží k tomu, zda dělníci vykonávají práce tak, jak jim bylo nařízeno. Neboť i v tomto případě lze tvrditi, že P. vykonává dozor, aby práce byly vykonávány podle zásad vydaných vedoucími inženýry, poněvadž zásadami těmi nemusejí býti nutně instrukce generální, nýbrž mohou jimi býti i speciální rozkazy, dávané každému jednotlivému dělníku zvláště.
Spor pak mezi stranami jest vlastně o to, zda i takováto činnost zakládá pojistnou povinnost podle ustanovení § 1 odst. 1 č. 6 lit. a) pens. zák. č. 26/1929 Sb., jak na ni uznal žal. úřad.
Právě citované ustanovení praví, že pojištěním jsou povinny a podle ustanovení tohoto zákona pojištěny osoby, zaměstnané v Čsl. republice na základě smluvního služebního poměru jakožto zaměstnanci, kteří jsou převážně a nikoli pouze přechodně zaměstnáni přikazováním práce dělníkům nebo odborným dozorem nad nimi, aniž se jejich práce sami účastní, leč pokud toho vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí činnost.
Žal. úřad uznal nahoře uvedenou činnost Jana P. za činnost odborného dozoru, jehož podstatný znak shledal v tom, že se činnost P.-ova neomezuje na pouhý mechanický dozor nad dělníky, aby pilně a bez nutných přestávek pracovali, nýbrž záleží v tom, že na základě zvláštních odborných znalostí dbá toho, aby práce dělníků vyhovovala po stránce technické.
Vymezuje takto pojem odborného dozoru, nejednal žal. úřad nezákonně. Na rozdíl od dozoru prostého, jenž se vyčerpává v mechanickém dohledu, aby podřízení dělníci pilně bez nutných přestávek pracovali, rozuměti jest dozorem odborným soubor funkcí, jejichž podstata záleží v tom, že orgán dozírající pozoruje činnost podřízených osob kriticky podle směrnic činnost tu určujících a vykonává na ni vliv, čelící k tomu, aby pozorovaná činnost byla konána ve shodě se směrnicemi pro ně danými. Při tom jest nerozhodno, zda směrnice, podle nichž práce má býti konána, vycházejí od osoby k práci dozírající či od osoby jiné, jíž osoba dozírající jest podřízena a jest též bez významu, zda směrnice ty, jsou-li dávány osobou třetí, jsou vydány jako instrukce generální nebo jako speciální rozkazy jednotlivým dělníkům. Podle toho jest činnost Jana P. uznati za činnost odborného dozoru i v případě, že záležela v tom, aby dbal, aby práce jemu podřízených dělníků byla vykonávána a vykonána tak, jak jim speciálními rozkazy inženýrů bylo nařízeno.
Stížnost má ovšem za to, že taková činnost nemůže býti uznána za činnost odborného dozoru, protože při ní nejde o vyšší duševní činnost, než při činnosti oněch dělníků, vykonávajících speciální rozkazy inženýrů. Má tedy stížnost za to, že kriterion odborného dozoru sluší hledati v míře duševní činnosti. V tom jest však stížnost na omylu.
V § 1 odst. 1 podrobil pens. zák. č, 26/1929 Sb. sub č. 1—6 pensijní pojistné povinnosti určité kategorie zaměstnanců, mezi nimi i zaměstnance, kteří jsou převážně a nikoli přechodně zaměstnáni odborným dozorem nad dělníky atd. K odst. 1 jest pak připojen odstavec 2, jenž prohlašuje, že pojištěním povinna a podle ustanovení tohoto zákona pojištěna jest dále každá osoba, která trvale jest zaměstnána pracemi převážně duševními. Ze srovnání těchto dvou odstavců jde, že pojistná povinnost podle odst. 1 jest dána již příslušenstvím k určité zde jmenované kategorii zaměstnanců, kdežto podle odst. 2, jenž jeví se jako ustanovení suppletorní, skutečností, že obsahem zaměstnání jsou práce převážně duševní. Oba tyto předpisy jsou dány vedle sebe jako ustanovení upravující otázku pojistné povinnosti samostatně a neodvisle jedno od druhého, z čehož pak plyne, že prvky ustanovení odstavce 2 nelze přenášeti do ustanovení odst. 1 a vymezovati pojem jednotlivých zde uvedených kategorií mírou duševní činnosti, rozhodné podle odst. 2. Nelze proto ani pojem odborného dozoru podle 1. odst. vykládati v tom smyslu, že by jím bylo rozuměti dozor, vyžadující nějaké vyšší míry duševní činnosti. Stížnost, vykládající opačně pojem odborného dozoru a dovolávající se nálezů ss-u, přehlíží, že tyto nálezy byly vydány za právního řádu, jenž otázku pensijního pojištění upravoval jinak, než dnešní zák. č. 26/1929 Sb.
Otázky, zda činnost vykonávaná Janem P. spadá pod pojem odborného dozoru, dotýká se stížnost ještě poznámkou, že k dozorčí činnosti P.-ově se nevyžadovalo jiných technických odborných znalostí, nežli u každého jiného dělníka, a byl-li P.-ovi svěřen dozor nad ostatními dělníky, svědčí to nejvýše tomu, že jeho pozornost, pokud se týče paměť, jest větší než u ostatních dělníků, nikoli tomu, že by se u něho vyskytovaly nějaké technické a odborné duševní schopnosti.
K této námitce jest poznamenati jen tolik, že stížnost sama uznává, že určité technické, odborné znalosti P. měl. Byl-li pak mu svěřen dozor nad pracujícími dělníky, aby vykonávali práci tak, jak podle rozkazů inženýrů konána býti měla, nepřestal jeho dozor býti dozorem odborným na rozdíl od dozoru mechanického, i když oněch odborných znalostí neměl více, než sami dělnici, na jejichž práci dozíral. Otázka pak zvláštních technických a odborných duševních schopností, jak se stížnost vyjadřuje, nepadá tu vůbec na váhu.
Tím jest vyřešena stížnost, pokud jde o otázku, zda dozor, který P. nad prací dělníků vykonával, byl dozorem odborným.
Zbývá pak již jen přihlédnouti k vývodům, jimiž brojí stížnost proti zjištění žal. úřadu, že manuálně pracoval P. jen výjimečně. Stížnost má za to, že z vyjádření stěžující si firmy z 25. března 1931, o něž se žal. úřad při hořejším zjištění opírá, a ve kterém se praví, že manuální práce vykonává P. sám jen tehdy, nechce-li je svěřiti jiné osobě, plyne jen, že P. pracuje manuálně málo, nikoli však, že manuálně pracuje výjimečně. Z uvedené věty neplyne pak ani to, že manuální práce vykonává jen potud, pokud souvisejí s jeho dozorčí činností.
Pokud jde o posléze uvedenou výtku, sluší poznamenati, že žal. úřad nevyslovil, že pokud P. konal manuální práce, konal je jen proto, že toho vyžadovala dozorčí činnost. O oné manuální práci zmiňuje se žal. úřad v jiné souvislosti. Pravit, že ze skutečnosti ve vyjádření firmy uvedené, že P. manuální práce vykonává sám jen tehdy, nechce-li je svěřiti jiné osobě, plyne, že manuálně pracuje jen výjimečně a že jest časově převážně zaměstnán odborným dozorem, ježto jeho působnost ve své podstatě jest vyčerpána činností dozorčí. Tím zřejmě míří žal. úřad na onu část nahoře uvedeného předpisu § 1 odst. 1 č. 6 lit. a) pens. zák., jíž se stanoví, že pojištěním jsou povinni zaměstnanci, kteří jsou převážně zaměstnáni odborným dozorem, aniž se jejich práce sami účastní atd. Zjištěním, že manuální práce koná P. výjimečně, chtěl tedy žal. úřad jen dovoditi, že v zaměstnání P.-ově jest práce manuální jen výjimkou nemající význam pro jeho ostatní činnost, jež se vyčerpává odborným dozorem, a že proto onu manuální práci nelze pojímati jako účast na práci dělníků, nad nimiž dozor vykonává.
K takovému úsudku měl pak žal. úřad ve spisech dostatečný podklad. Již samo vyjádření stěžující si společnosti praví, že manuální práce vykonává P. sám jen tehdy, nechce-li je svěřiti jiné osobě. Z toho jde, že konání manuálních prací nebylo ve služebním poměru P.-ově jeho povinností a že je tedy P. konal jako výjimku v normální činnosti svého zaměstnání. K tomu pak přistupuje, že Jan P. sám uvedl ve výpovědi ze 14. října 1930, že práce manuální jest u něho od 1. ledna 1929 minimální. Na základě těchto obou údajů mohl žal. úřad usouditi, že manuální práce konal Jan P. jen výjimečně. Ale pak nelze jeho manuální práci pojímati jako účast na práci dělníků, nad nimiž dozor vykonával, a obstojí též úsudek žal. úřadu, že časově byl P. převážně zaměstnán odborným dozorem. Že by pak za těchto předpokladů nebyl pensijní pojistné povinnosti podroben, stížnost netvrdí.

Citace:

č. 11377. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 74-78.