Č. 11484.

Rybářství. — Vodní právo: Výjimky ze zákazu používání slupí k chytání ryb (místodrž. vyhl. ze 14. května 1897 č. 25 z. z. čes.) nutno vykládati striktně a výpočet titulů od zákazu osvobozujících ve čl. III. č. 6 místodrž. vyhl. z 23. června 1913 č. 34 z. z. čes. jest pokládati za taxativní.
(Nález ze dne 17. října 1934 č. 9739/32.)
Prejudikatura: Boh. A 9960/32, srov. též Budw. 10796/ 1915 A.
Věc: František V. v O. proti zemskému úřadu v Praze a právo používání slupi.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Rokycanech z 21. října 1930 bylo na zákl. § 7 zák. z 9. října 1883 č. 22 z. z. z r. 1885 ve znění čl. III bodu 6 místodrž. vyhl. č. 34 z r. 1913 st-li zakázáno nadále používati při mlýně pod Z. č. 31 v obci O. slupi k chytání ryb v podstatě z toho důvodu, že jednak neprokázal pro výjimku ze zákazu k používání tohoto zařízení určitého zvláštního právního důvodu (staré výsady listinné, vrchnostenské neb úřední povolení) a pouhé sebe delší faktické užívání zařízení, o které svoje právo st-l jedině opíral, že samo o sobě nestačí, jednak, že rozměry (zřejmě otvory) koše dotčené slupi jsou za stavu mokrého pouze 1 cm široké a dlouhé.
Odvolání, v němž st-l vedle námitek, které již nepřicházejí v úvahu, uplatňoval, že jde o užívání slupi při rybolovu od nepamětných dob a že tudíž již v době vydání dotčené vyhlášky bylo právo to vydrženo a dále, že zjištění rozměrů koše ve slupi jest nesprávné, žal. úřad zamítl z důvodů výměru I. stolice a připojil kromě jiných vývodů, jež vzhledem k obsahu stížnosti k tomuto soudu nemají pro dnešní spor významu, ještě tyto důvody: »K námitce odvolání, že právo na používání slupi při rybolovu bylo vydrženo jejím používáním již od nepamětných dob, žal. úřad připomenul, že taxativní výpočet »zvláštních právních důvodů«, uvedený v místodrž. vyhl. pro povolení výjimky ze zákazu používání slupí, nemůže býti rozšiřován na jiné důvody a že zejména ani dlouholeté používání slupi, byť i od nepaměti trvající, nemůže býti za takový »zvláštní právní důvod« považováno. V době vydání napadeného nálezu mohou býti směrodatná jedině ustanovení cit. místodrž. vyhlášky z r. 1913. Poněvadž ze spisu není patrno a nynější majitel mlýna sám prohlásil, že mu není známo, že by se užívání slupi při mlýně čp. 31 v O. opíralo o nějaký »zvláštní právní důvod« v této vyhlášce taxativně uvedený, neexistuje slup po právu a okr. úřad správně zakázal její používání a nařídil její odstranění. Z těchže důvodů odepřel žal. úřad zabývati se otázkou, zda otvory (oka) slupi mají zákonnou délku a šířku.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané pro neúplnost a vadnost řízení, jakož i pro nezákonnost uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí založeno je na právním názoru, že zvláštní právní důvody, zakládající výjimku ze zákazu slupí, jsou v citované vyhlášce uvedeny taxativně, a že tedy vyhláška místodrž. neuznává žádných důvodů jiných, tedy ani vydržení. Stížnost popírá správnost tohoto názoru, ježto prý cit. vyhláška neuvádí, že by takovýmto zvláštním právním důvodem byly jediné staré výsady listinné, vrchnostenské a úřední povolení a nic jiného. Z toho, že ve vyhlášce uvádí se toliko »zvláštní důvody« právě zmíněné, prý nikterak neplyne, že vyhláška chce jinaké »zvláštní důvody«, jež před vydáním zákazu místodrž. vyhlášením ze 14. května 1897 č. 25 z. z. již existovaly, vyloučiti.
Tomuto názoru stížnosti nemohl soud přisvědčiti. Výkladem cit. místodrž. vyhlášky zabýval se nss již opětovně, zejména v nál. Boh. A 9960/32, v němž uznal správným výklad, že výjimky ze zákazu, o nějž jde, jest vykládati striktně a že výpočet titulů výjimku ze zákazu odůvodňujících sluší pokládati za taxativní a nikoli jen za demonstrativní (srov. též nál. Budw. 10796/1915 A). Na tomto právním názoru setrval soud i v tomto případě a odkazuje dle § 44 j. ř. k bližšímu odůvodnění citovaného nálezu.
Pokud jde o textování řečené vyhlášky, jehož se stížnost dovolává, jest ještě doložiti, že vyhláška tato, požadujíc vedle faktické existence slupi před kritickou dobou ještě »určitý zvláštní právní důvod«, vyžaduje tím zřetelně, že nemá na mysli jakékoli nabývací tituly práva občanského a tedy i nabývací titul vydržení. Nasvědčuje tomu i úvaha, že právo rybolovu, spadající do oboru práva soukromého, stalo se v určitém úseku způsobu svého vykonávání předmětem úpravy práva veřejného a že v mezích této úpravy sluší se říditi zásadami práva veřejného, s nimiž nedá se srovnati názor, že by vydržení, jež může arci jeviti účinky pro obor soukromého práva, mohlo chrániti proti zákazu povahy policejní, jímž zákaz používání slupí zcela nepochybně jest. Pro výklad cit. místodrž. vyhlášky nemá tedy významu, že text její, připouštěje určité zvláštní právní důvody liberující od zákazu užívání slupí, výslovně neuvádí, že jinakých důvodů neuznává.
Nelze-li však další používání slupi vydržením vůbec ospravedlniti, nemají další vývody stížnosti, jimiž snaží se dovoditi, že právo na užívání slupi je v daném případě vydrženo, právního významu. Za této situace mohl žal. úřad vším právem přejíti otázku, zdali sporná slup vyhovuje předpisu o rozměrech otvorů, ježto tento předpis má význam toliko pro slupi, které jsou podle ustanovení shora uvedených dovoleny, je proto bezdůvodná výtka neúplnosti a vadnosti řízení, kterou stížnost vidí v tom, že žal. úřad otázku tuto pominul.

Citace:

č. 11484. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 356-358.