Čís. 2229.

»Skrytou« jest pouze vada zboží, jež při odborném zkoumání nemohla býti odhalena. Důkaz o tom, že odborné zkoumání nemohlo býti ihned předsevzato, tíží kupitele.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, Rv I 840/22.). Žalobkyně dodala žalované ocelové cagle určité pevnosti a odpadky, jež kupitelka převzala dne 30. srpna 1921. Dne 7. října 1921 oznámila kupitelka prodatelce, že dodané cagle nemají smluvené pevnosti, a že odpadky jsou méněcenné, čímž trpí škodu. Žalobě o zaplacení kupní ceny oba nižší soudy vyhověly, odvolací soud z těchto důvodů: Jde o obchod distanční, při němž je dle čl. 347 obch. zák. povinností kupitele, by, obdržev zboží, je, pokud je to dle řádného chodu jeho obchodu možným, bez průtahu prozkoumal a, ukáže-li se, že neodpovídá smlouvě nebo zákonu, prodávajícímu o tom ihned oznámení učinil. Promešká-li to, platí zboží za schválené, pokud nejde o vady, jež při neprodleném vyšetření nebyly poznatelny. Zákon žádá tedy, by kupitel zboží zkoumal, vyšetřil, a nestačí vždy jen nějaké zevní jeho ohledání, jak žalovaná strana za to má, neboť to řídí se dle povahy zboží. Žalovaná strana udala sama, že zboží došlo jí od žalobkyně dne 30. srpna 1921. Poněvadž žalovaná strana dle vlastního udání zboží zkoušela teprve až koncem září 1921, nelze za to míti, že tak učinila hned po jeho dojití dle řádného chodu jejího obchodu, a dlužno proto zboží pokládati se strany její za schválené. Že zkoušku, kterou vykonala koncem září 1921, nemohla vykonati hned po dojití zboží, sama ve sporu nikde ani netvrdila. Soud prvé stolice správně poukázal k tomu, že o skrytých vadách nemůže zde býti řeči, poněvadž vady, zjištěné koncem září 1921, mohly býti zjištěny, spracovaním cáglů a odpadových kusu hned po dojití zboží počátkem září 1921. Ale i kdyby se mohlo mluviti o vadách skrytých, jimiž, jak rovněž správně uvedl soud prvý, rozuměti sluší vady, jež při neprodleném řádném zkoumání zjistiti nelze, náleželo žalované straně, by je hned po jich objevení žalobkyni oznámila, což se rovněž nestalo, poněvadž oznámení o nich učinila dle vlastního tvrzení až teprve dopisem ze dne 7. října 1921, tedy až nejméně za týden po jich objevení. Platilo by proto zboží i v tomto případě se strany její za schválené.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání mimo jiné z těchto

důvodů:

Právní účinky schválení dle čl. 347 obch. zák. jsou pozdějším oznámením vad jenom tehdy vyloučeny, když byly zjištěny vady, které při okamžitém, řádném, chodu obchodnímu vyhovujícím vyšetření nedaly se poznati, tedy když zboží na venek bezvadné teprve při upotřebení ukáže se neupotřebitelným. Není ovšem skrytou vadou každá vada, která po dodání nebyla objevena, nýbrž jenom ta, která při odborném zkoumání nemohla býti odkryta. Ale i tu sluší uznati, že důkazní břímě o tom, proč odborně bedlivé přezkoumání zboží nemohlo býti s ohledem na čl. 347 obch. zák. bez průtahů vykonáno, tíží kupujícího, jenž je i v tomto případě povinen pod ztrátou práv z uplatnění vad oznámení o zpozorované vadě bez průtahů po jejím odkrytí prodávajícímu učiniti. Že by byl kupující oprávněn, s podrobnou zkouškou tak dlouho otáleti, až bude dodaného zboží ve svém závodu potřebovati, jak je to dovolatelkou tvrzeno, nelze uznati, neboť postup takový odporoval by příkře čl. 347 obch. zák.. Není také ve spisech opory pro dovolatelčino tvrzení, že vady zjištěné spracovaním cáglů a odpadových kusů nemohly býti zjištěny hned po dojití zboží spracovaním počátkem září 1921, jelikož šlo o veliký počet kusu. Když tedy odvolací soud uznal, že oznámení o vadách, učiněné dopisem ze dne 7. října 1921, učiněno bylo pozdě, že tedy s hlediska čl. 347 obch. zák. včasnost a tím í jeho právní účinlivost hotovostí učiněné smlouvy nemohly se dotknouti, sluší uznati tento úsudek správným, poněvadž ani tvrzeno ani dokázáno dovolatelkou v nižších stolicích nebylo, že odborně bedlivé přezkoumání zboží nemohlo býti vykonáno dříve než až koncem září 1921, tedy po uplynutí několika týdnů po dodání a že bylo zkoumání to skončeno až v říjnu 1922, pokud se týče dříve skončeno býti nemohlo. Poněvadž žalovaná toho, co jí náleželo, nedokázala, bylo uznati, že právní základ žalobní jejím hájením nebyl otřesen, ale že také jejími dovolacími vývody nebyly otřeseny správné věci a zákonu vyhovující důvody odvolacího rozsudku.

Citace:

Rozhodnutí č. 2229. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 183-185.