Čís. 2232.

Byla-li nabídka učiněna sprostředkovatelem, je jí navrhovatel tak dlouho vázán, pokud neodvolá příkazu k sprostředkovateli a tento dle příkazu vyjednává.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1923, Rv I 1389 22.). Objednávka lihovin žalovanou u žalobce stala se tím způsobem,
že Štěpán L. sešel se na trhu se synem žalované, kterýž za rozmluvy mu řekl, že se dříve domluví se žalovanou, zda od žalobce koupí nějaké lihoviny a že L-ovi teprve dopíší, zda od žalobce něco objednají a teprve za několik dní došel dopis na L-ovou, na jehož základě Josef L., pokládaje, že jest to objednávka pro žalobce od žalované, žalobci dopsal a objednal tímto svým dopisem pro žalovanou lihoviny. Když pak žalobce žalované lihoviny zaslal, odmítla žalovaná zásilku jako opožděnou. Žalobu o zaplacení kupní ceny procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Jde o nabídku mezi nepřítomnými a měl tudíž žalobce zachovati se dle čl. 319 obch. zák. a chtěl-li, by žalovaná jako navrhovatelka zůstala nabídkou vázána, měl jí odpověděti, že na bídku přijímá. Zachování tohoto zákonného předpisu bylo tím nutnějším v tomto případě, ježto žalobce věděl, že objednávku nečiní přímo žalovaná sama, nýbrž za ni L-ová, tudíž osoba mimo smlouvu stojící a jen jako prostředník v dopisování vystupující. Žalobce však takto se nezachoval a sám přiznává, že zboží poslal jen na dopis L-ové a ani této, ani žalované objednávku nepotvrdil a vůbec neodepsal. Následkem toho vzhledem k této nedbalosti žalobce nebyla žalovaná nabídkou touto vázána a smlouva nestala se hotovou. Odvolací soud rozsudek
potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.

Důvody:

Dovolatel uplatňuje jako dovolací důvody nesprávné ocenění důkazů a nesprávné posouzení sporné věci po právní stránce. Prvé by arci nebylo dovolacím důvodem, ale z obsahu dovolání a z jeho návrhu, sice jenom na změnu vyznělého, ale zajisté také tím zrušení napadeného rozsudku se domáhajícího, plyne zřetelně a nepochybně, že ve skutečnosti uplatňován je tím dovolací důvod podle čís. 2 §u 503 c. ř. s. Poněvadž prvý ve příčině opodstatněnosti své o druhý se opírá, slušelo nejprve přezkoumati, zda právní posouzení sporné věci, jehož se ji v druhé stolici dostalo, je správným a vyhovuje zákonu. Odvolací soud zjišťuje, že se žalobcem i žalovanou jednali oba synové L-ové pouze jako prostředkovatelé, sdělivše se žalobcem pouze nabídku žalované a z toho dovozuje, že prvá stolice správně posuzovala věc dle čl. 319 obch. zák. jako nabídku mezi nepřítomnými skrze prostředníka učiněnou, ke které, aby se stala hotovým obchodem, potřebí jest ještě včasného přijetí druhou stranou. Nelze tomuto právnímu názoru nižších stolic přisvědčiti. Je-li návrh učiněn sprostředkovatelem, nelze naň použíti čl. 319 obch. zák., navrhovatel je svou nabídkou tak dlouho vázán, pokud neodvolá příkazu sprostředkovateli daného a prostředník, vykonávaje příkaz, vyjednává (srov. Staub-Pisko Com. z. HgB. 1910, II. sv. str. 177, Blaschke-Pitreich Erl. d. HGB 1896, str. 337). Nižší soudové, pochybivše v této základní věci, což tedy za uplatňovaný důvod dovolací čís. 4 §u 503 c. ř. s. musí býti považováno, způsobili přirozeně nedostatečnost řízení dle čís. 2 §u 503 c. ř. s., kteráž byla způ- sobilá, zameziti úplné vysvětlení a důkladné posouzení rezepře. Sejde na lom, zdali žalobce plnil, dokud nebyla objednávka, ač-li vůbec byla, odvolána (čl. 320 obch. zák.), tedy zdali plnil včas a smluvně. Sejde na posouzení, zdali se podle okolností třeba vadná smlouva přijetím a nepozastavením faktury nestala hotovou. Sejde na posouzení prodlení, je-li nějaké na některé straně. Předčasným je právní úsudek obou nižších stolic, žc se žalobce nezachoval dle čl. 343 a čl. 354 obch. zák., poněvadž prý vyjednával se žalovanou po delší dobu více měsíců, by zboží odebrala, svoluje k slevě na nákupní ceně a pod., a posléze, že odvolav dobírku a dav zboží zaslati zpět do Ch., takto zbožím sám disponoval. Pokoušel-li se žalobce o smírné urovnání rozepře a byl-li ochoten, jak to jest ostatně dle §u 1380 obč. zák. každého smíru předpokladem, od svých ze smlouvy zákonem mu zaručených práv ustoupiti, nemůže z toho býti odvozováno, že se práv těch vzdal, neboť projevy vůle musí býti dle §u 863 a 876 obč. zák. tak vykládány, jak to obyčeje a zvyklosti poctivého styku vyžadují. Nelze pochybovati, že právní hledisko dovolacího soudu, dle §u 511 c. ř. s. pro soud prvé stolice závazné, dává posuzování dalšímu této sporné věci nový základ a že by bylo jinak obmezením procesního vedení, kdyby tvárnost z tohoto základu dále se rozvíjeti majícího sporu měla býti určována nezměnitelnou direktivou dovolacího soudu, jenž proto v léto úvaze na hořejších nevyčerpaných a podle okolností i nevyčerpatelných eventualitách přestává.

Citace:

Rozhodnutí č. 2232. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 187-189.