Čís. 2682.

Žalováno-li na uznání účtu ze správy jmění a na zaplacení pohledanosti z účtu toho, jest pro věcnou příslušnost rozhodna výše pohledanosti.
(Rozh. ze dne 30. května 1923, R II 110/23.)
Proti žalobě na uznání účtu ze správy a zaplacení 4095 Kč 75 h, zadané na okresním soudě, namítl žalovaný věcnou nepříslušnost dovolaného soudu. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a vrátil mu mu věc, by, nehledě k použitému důvodu, o žalobě jednal. Důvody: Z děje žalobního vysvítá, že se žaluje v prvé řadě na uznání účtu ze správy jmění a pak na zaplacení pohledanosti z účtu toho vyplývající. Z povahy správy jmění pak plyne, že na jedné straně jsou vydání a na druhé straně příjmy a že výsledek jeví se jako pohledanost buď k tíži správce jmění nebo k jeho dobru. Tyto příjmy a vydání nelze posuzovati jako pohledávky a vzájemné pohledávky, stranám navzájem příslušející, a nelze za to míti, že pro uplatňování nároku na přebytek, jenž ze srovnání jejich vychází, jest rozhodnou úhrnná výše příjmů ve smyslu §u 55 j. n. a že jest tedy v tomto případě příslušným sborový soud. Žalobce v žalobě uvádí jen, co při správě vydal a co přijal a žádá, by žalovaný tento účet ze správy uznal a pohledanost ve prospěch žalobce zaplatil. Ocenil-li při tomto žalobním ději žalobce předmět sporu na 5000 K a činí-li pohledanost 4059 Kč 75 h, jest pro rozhodnutí tohoto sporu ve smyslu §u 56 a 49 nov. znění j. n. okresní soud příslušným.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvodу:
Žalobkyně slučuje předurčující žalobu na uznání účtu se žalobou o plnění. Stěžovatel má za to, že dlužno tyto dvě části žalobní prosby přesně rozlišovati a rozhodnouti spor o příslušnost podle toho, že pohledávka žalobkyně, jež plyne ze souhrnu vydání, činí 5088 Kč 75 h, že tedy převyšuje hranici §u 49 odstavce prvý j. n.; k vzájemným pohledávkám žalovaného, to jest příjmům žalobkyně ze správy, nelze prý dle §u 56 odstavec třetí j. n. vzíti zřetele. Náhled dovolatelky není však správným. Předmět žaloby ve smyslu §u 54 j. n. jest v tomto případě jen jeden a týž, neboť tvoří jej tvrzený majetkový nárok žalobkyně z jediného právního poměru, totiž ze správy společného majetku. Obě části žalobní prosby jsou v úzké spojitosti, jedna podmiňuje druhou, nelze je proto posuzovati odděleně. V podstatě jde jen o peníze, a jest tudíž žalovaných 4059 Kč 79 h pro příslušnost jedině rozhodno, nehledíc k tomu, že ani vlastní ocenění žalobkyně (5000 Kč) nejde nad hranici, stanovenou pro příslušnost soudu okresního. K ustanovení odstavce třetího §u 56 j. n. (třetí věty §u 55 j. n.) nelze v tomto případě přihlížeti, neboť příjmy a vydání dotýkají se jako aktiva neb pasiva stejně obou stran jako oprávněných, pokud se týče zavázaných. Nejde o pohledávky a vzájemné pohledávky té neb oné strany, nýbrž o jediný celkový účet příjmu a vydání.

Citace:

Rozhodnutí č. 2682. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 974-975.