Čís. 2684.

Společnost dle občanského zákoníka nemá jako taková způsobilosti ku sporu, jež přísluší pouze sdruživším se jednotlivcům.
Řízení o žalobě, zadané jménem takovéto společnosti, jest zmatečným, třebaže společnost byla zastupována soudně zřízeným opatrovníkem.
(Rozh. ze dne 30. května 1923, Rv II 610/22.)
Žaloba Dra Bedřicha T-a, soudně ustanoveného opatrovníka tak
zvané Genossenschaft der Pferdebesitzer des Gablonz-Tannwalder Bezirkes, proti Antonínu V-ovi, procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Odvolatel namítá, že žalující společenstvo se žalovaným smlouvy neuzavřelo a ani plachet ani peněz mu neodevzdalo, a že z téhož důvodu též Dr. T. jeho zástupcem (opatrovníkem) bytí nemůže. V tomto směru jest odvolání odůvodněno. Dle §u 8 zákona ze dne 9. dubna 1873 čís. 70 ř. zák. o výdělkových a hospodářských společenstvech neexistuje společenstvo přeci zápisem do rejstříku společenstev a ručí ti, kdo před zápisem společenstva jednají, osobně. Nelze tudíž o tom mluviti, že společenstvo se žalovaným jednalo a práv vůči němu nabylo. Kdyby se však snad namítlo, že osoby, které zamýšlely utvořiti společenstvo, přece tvoří aspoň společnost dle §u 1175 obč. zák., dlužno připomenouti, že při takové společnosti věřiteli a dlužníky vůči třetím osobám jsou jen jednotliví společníci - že taková společnost nemůže žalovati ani žalována býti, nýbrž že žalobci a žalovanými mohou býti jen jednotliví společníci, kteří však v tomto případě nežalují. Nedostává se tudíž žalující straně oprávněnosti ku podání žaloby a měla žaloba již z toho důvodu býti zamítnuta.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů i s předchozím řízením jako zmatečné a odmítl žalobu.
Důvody:
Dle souhlasného přednesu obou stran, jakož i podle spisu okresního soudu v Jablonci n. N. majitelé koní v okresu jabloneckém a tannwaldském hodlali zříditi společenstvo s r. o. pod firmou »Genossenschaft der Pferdebesitzer des Gablonz-Tannwalder Bezirkes«, ale k zápisu tohoto společenstva do rejstříku společenstev nedošlo. To předpokládáno je zřejmě také v rozsudku soudu odvolacího, ač to v něm není výslovně uvedeno. Podle §u 8 zákona o společenstvech ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák., tudíž uvedené spolčení osob nemá právní jsoucnosti a musí býti posuzováno dle §§ 1175 a násl. obč. zák. Procesní způsobilost podle §u 1 c. ř. s. nelze tedy přiznati onomu sdružení osob, nýbrž toliko fysickým osobám, jež se podle §u 1175 obč. zák. spolčily k účelu tam uvedenému; pouze tyto osoby mohou dle §u 1 c. ř. s. žalovati a žalovány býti, nikoli společenstvo, právně neexistující. Okolnost, že okresní soud v Jablonci n. N. zřídil pro společenstvo »Genossenschaft der Pferdebesitzer des Gablonz-Tannwalder Bezirkes« opatrovníka а že mu vydal i zmocnění k podání žaloby na Antonína V., pokud se týče, že podanou žalobu a vedení sporu dodatečně schválil usnesením ze dne 23. dubna 1922, jest nerozhodna, neboť podle toho, co bylo výše uvedeno, dotyčná usneseni okresního soudu netýkají se opatrovnické věci osoby fysické, ani osoby právnické, zákonem uznané, odporuji tedy podstatnému zákonnému předpisu, že opatrovník muže býti zřízen pouze osobám existujícím a způsobilým k právům, a jsou neplatna i nicotna, takže nemají právního účinku. Pakliže, jak v dovolacím spise jest tvrzeno, fysické osoby jednaly jménem uvedeného společenstva a tímto jednáním jejich bylo nabyto jakési jmění, nelze toto jmění pokládati za neosobní majetkovou podstatu, za právnickou osobu, nýbrž náleží toto jmění fysickým osobám, jejichž jednáním anebo v jejichž za stoupení bylo ho nabyto. Z toho plyne, že Dr. Bedřich T. nepodal žalobu na Antonína V-a jménem osoby právnické, zákonem uznané a způsobilé státi k soudu podle §u 1 c. ř. s., ze spisů však nelze také nikterak seznati, zdali žaloba podána byla jménem určitých a kterých fysických osob. Tuto vadu nelze napraviti, pročež řízení obou nižších soudů o žalobě Dra T-а a o odvolání žalovaného Antonína V-a, jakož i rozsudky těchto soudů jsou zmatečny podle §§ 6, 7 a 477 čís. 5 c. ř. s. Dle §§ 7, 471 čís. 7, 478 odstavec prvý, 494 a 513 c. ř. s. bylo tedy v hlavní věci rozhodnuto, jak se stalo.

Citace:

Rozhodnutí č. 2684. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 976-978.